Další podnikatel, který byl důležitý pro Studenou i širší okolí, je stavitel Karel Bartušek. Jeho osud byl v mnohém odlišný od osudu Satrapy, přesto lze pochopitelně nalézt v jejich životních cestách řadu paralel.
K. Bartušek se narodil 11. května 1900 ve Studené. Vychodil zde obecnou školu, poté Reálné gymnázium v Telči a Vyšší stavební průmyslovou školu v Brně. Studia ukončil po první světové válce a následně nastoupil k výkonu vojenské služby a rovněž tou dobou již vypomáhal svému otci Josefu Bartuškovi – zednickému a tesařskému mistru ve Studené. Bartuškův otec mimo jiné vystavěl a poté i provozoval v obci Restauraci u Josefa Bartuška (pozdější Hotel Bartušek) a coby zednický a tesařský mistr vykonával rovněž práci stavitele.
Karel Bartušek byl po smrti svého bratra Josefa (legionáře) v první světové válce nejstarším potomkem rodu. V roce 1929 vykonal stavitelské zkoušky a převzal otcův podnik. Již v roce 1930 přikoupil stavební podnik v nedaleké Telči za 250000 korun. V roce 1931 ovšem nastala finanční krize a stavitel zaznamenal absolutní bankrot. Příčinou byl směnný dluh jeho tchána. Po roce 1932 však začíná nový rozkvět stavitelské firmy, obzvlášť díky zakázkám v Telči. Stavitel vykonával stavební práce pro velkostatek a zámek v Telči, pro město Telč, v klášteru v Nové Říši a mnoho dalších. Ve třicátých letech dostala firma také zakázky na stavby silnic Jihlava – Velké Meziříčí a Jihlava – Brno. V souvislosti s tím také vznikla další pobočka Bartuškova podniku, a to v Jihlavě.
Stavitel Bartušek vybudoval ve Studené i v okolí řadu nemovitostí, silnic a mostů. Jeho stavitelské služby využíval opakovaně i Jan Satrapa. Pro něho vybudoval roku 1938 v rámci modernizace podniku nový trakt ve Studené. V roce 1940 pro Satrapu zřídil (mimo jiné) laťovou ohradu včetně betonových sloupů na pozemku ve stanici Jihlávka-Sv. Kateřina. Zazmínku zajisté stojí i fakt, že spoluinicioval založení družstevního lihovaru v obci.
Karel Bartušek byl ženatý dvakrát. Roku 1924 se oženil poprvé s Marií Brožovou a o dva roky později se manželům narodila dcera Irena. Kolem roku 1930 se staviteli i v souvislosti se zmíněnými finančními problémy postupně rozpadlo první manželství a žena s dcerou se odstěhovaly do Českých Budějovic. Se svou druhou ženou Helenou vstoupil K. Bartušek do manželství v roce 1938.
Po roce 1938 vystavěl pro sebe a svou novou rodinu v obci funkcionalistickou vilu a rozšířil prostory rodinného hotelu. Bartuškova vila byla jednopatrový dům s menším domkem, ve kterém byl byt pro skladníka
a dva úředníky. V hlavním domě byla kancelář a žila zde stavitelova rodina. V průběhu druhé světové války se Karlovi a Heleně Bartuškovým narodili synové Karel a Josef. Za války byl stavitel dvakrát zatčen Němci a držen nějaký čas ve vazbě na jihlavském gestapu.
Bartušek vlastnil kromě stavebních podniků v Telči a ve Studené ještě pobočky v Jihlavě, v Brně a v Třešti a obalovnu silniční drtě v lomu u Jihlavy. Tu zřídil na přímou žádost Moravského zemského úřadu v Brně se zárukou odběru veškeré obalené drtě, kterou podnik vyrobí. Stavitel vybudoval vše potřebné pro započetí výroby. Slavnostní zahájení bylo naplánováno na 1. května 1948. Kromě těchto poboček podniku, spadala do stavitelova majetku rovněž tesárna ve Studené a dále vlastnil les, lom, dřevěnou chatku a pochopitelně rovněž uložený kapitál. Nemluvě o obrovském množství zakázek.
Jak moc se tehdy v krátké době proměňovala československá společnost, dokladuje mimo jiné fakt, že ještě krátce před únorem 1948 dostal stavitel diplom od zemského moravského úřadu jako odměnu za znovubudování Československé republiky. Doslova pár týdnů na to se však zařadil mezi nepřátele státu a nového zřízení. Pokud by v ČSR po „Vítězném únoru“ setrval, neznamenalo by to pro něho pouze pozbytí majetku (kterému stejně nestihl a nemohl předejít), ale i nutnost snášet kroky nového režimu vůči své osobě a své rodině. Z tohoto důvodu se s manželkou rozhodli zvolit cestu emigrace.
Události roku 1948 (před 25. únorem i po něm) nabraly v případě Karla Bartuška až příliš rychlý spád. Vila a firma byly totiž znárodněné velice záhy po „Vítězném únoru“. Do kanceláře se tehdy dostavili dva úředníci z Moravskobudějovického okresu a tři předsedové závodních rad stavebních podniků ze Studené, Telče a Jihlavy. Mluvčí delegace požadoval ponechání všech podniků pod jednou správou tak, jak dosud jsou, přičemž vedoucím by Bartušek zůstal. Žádost však byla na místě absolutně zamítnuta. V tento den proběhlo znárodnění firmy Karel Bartušek-stavitel a rodinné vily po formální stránce a v praxi bylo provedeno ve dnech nejbližších.
Krátce po převratu ještě bylo relativně snadné odejít do zahraničí, jelikož hranice stále nebyly neprodyšně uzavřeny. Bylo to jisté „štěstí v neštěstí“, že Bartuškům bylo vše znárodněno ihned, jelikož je právě tento fakt donutil k brzké emigraci, která by později byla již značně komplikovanější. Rodina emigrovala v noci z 3. na 4. dubna 1948.
Ač postupně vešlo ve známost, že odešli přes rakouskou hranici, neměli jejich příbuzní (matka a sourozenci)
dlouhou dobu žádné bližší informace. Až dne 12. prosince 1948 přišel dopis od Karla Bartuška adresovaný právě jeho matce. Psaní přišlo z Curychu, kde po opuštění ČSR krátce s rodinou pobývali. Rodina K. Bartuška po emigraci nejprve absolvovala krátký pobyt v Salcburku, odkud poté odcestovala do Švýcarska, kdy žili přibližně rok. Jejich konečnou zastávkou se pak stala Austrálie, ve které se usadili již natrvalo.
Před noční emigrací Bartuškovi oběma svým synům řekli, že jedou navštívit babičku. Přes hranice přešli ve skupině lidí s převaděčem, který je přes hranice dovedl do ruské zóny v Rakousku, a asi o jeden nebo dva dny později přejeli do zóny západní. Pro rychlé rozhodnutí a krátký čas na přípravy si nevzali téměř nic z osobních věcí, ani nic neuschovali. Vzali si s sebou pouze finanční hotovost, kterou mohli dát narychlo dohromady, a jak v Rakousku, tak ve Švýcarsku museli dokonce využít pomoc charity.
Stavitel měl i po emigraci vilu zapsanou ve své poslední vůli, podle které ji v případě, že zůstane zachována a opět se vrátí demokratické poměry, zdědí jeho dva synové. Sám Karel Bartušek také zpočátku věřil, že se do rodné vlasti vrátí, ale s postupem času jeho víra upadala, přičemž na sklonku života už věděl, že rodnou Studenou již nikdy nespatří. Z Bartuškovy vily se kolem roku 1960 stalo zdravotní středisko a do roku 1989 se již nedochovala. Dům byl totiž zbourán v roce 1987, aby se zde vybudovalo nové a modernější středisko, které zde máme dodnes. Věci z domu, které nebyly po znárodnění rozebrané, byly zakrátko po stavitelově emigraci rozprodané veřejnou aukcí. Zahrada k vile náležící se nedlouho po roce 1948 stala obecním parčíkem. Velký dvůr s kůlnami určený k výrobě cementového zboží byl přidělen strojní traktorové stanici.
Na rozdíl např. od J. Satrapy nesl K. Bartušek fakt, že přišel o celé své jmění, po psychické stránce zajisté lépe. Jednak nebyl poúnorovými událostmi zdaleka tolik zaskočen jako Satrapa a jednak přece jen nepřišel o tak velký majetek jako továrník. Také fakt, že sebe i rodinu před komunistickým režimem uchránil emigrací, zajisté napomáhal snášet toto příkoří snáze. Bartušek však každopádně po znárodnění a následně po emigraci přišel rovněž o značný majetek. Přišel o zaběhlou firmu sestávající se z několika poboček, rodinnou vilu, která byla velmi dobře vybavena, o zmíněné pozemky i kapitál.
V Austrálii už nikdy obdobných úspěchů nedocílil, především proto, že na to neměl počáteční kapitál a rovněž měl potíže s jazykem, ač se časem anglicky naučil. Dalším problémem bylo začínat po emigraci zcela od začátku, což nebylo nikde a pro nikoho jednoduché. Ve své nové domovině nakonec pracoval v oboru soukromě jako projektant a autorizovaný inženýr. Bartuškovým se podařilo v Austrálii zařídit svým synům dobrý život (oba vystudovali a v budoucnu udělali poměrně slibnou kariéru), ale pro ně samotné bylo žití v Austrálii (hlavně zpočátku) mnohem složitější. Karel Bartušek zemřel dne 18. září 1967, tedy devatenáct let po své emigraci.
Mgr. Petr Bartušek
Zdroj: TEP Studenska – obec Studená
Kam dál v historii Studené:
- Z historie Satrapovy továrny ve Studené, část 1.
- Z historie Satrapovy továrny ve Studené, část 2.
- Z historie Satrapovy továrny ve Studené, část 3.
- Z historie Satrapovy továrny ve Studené, část 4.