Prosinec v roce 1920 probíhal v Jindřichově Hradci velmi poklidně. Děti se těšily na mikulášskou nadílku i nadcházející Vánoce, zatímco dospělí navštěvovali operní a operetní představení divadelní společnosti M. Zieglerové, kterému vévodily Smetanovy opery Prodaná nevěsta a Dalibor a někteří se těšili na vystoupení exotického fakíra Mery Bey, které bylo plánováno na 1. ledna 1921.
Fakir Meri Bey, vlastním jménem Ivanovič Školny, jest 23letý Ukrajince z Kyjeva, který v útlém dětství byl zavlečen do Indie, kdež byl do hrozných tajů fakirství po dlouhá léta domorodými věhlasnými fakiry zaučován. Fakir znamená arabsky „chudý“. U nás jsou známi z románů, cestopisů a indických pověstí jako lidé, kteří skoro nazí všechny tělesná utrpení, podobající se středověkému mučení, dobrovolně snášejí a vystavují se tak na odiv věřícím masám. Náš mladý Ukrajinec přijde k nám, aby ve skutečnosti tyto nám neuvěřitelné výkony předvedl před očima diváků, nevycházejících z údivu. Uvidí, jak tento mladý muž pije rozžhavený cín, propaluje nejen měkké části svého těla, ale i hlavu ostrými hřeby, kouše rozžhavené železo a jiné neuvěřitelné výkony. Velkou atrakci chce podniknouti tím, že když přinesou si fotografii některého známého, uvidí ho tak skutečně na podiu, nebo kdož, v této době nouze o kuřivo, rád by kouření odvykl, může tomuto zázračnému fakiru dáti kousek nehtu svého levého malíčku a ve dvou dnech pocítí nesnesitelný odpor ke kouření. Ve všech výkonech tohoto fakíra jest divák v neobyčejném duševním napětí a doporučuje se, aby lidé slabých nervů představení vůbec se nezúčastnovali.
Jak žil Jindřichův Hradec v prosinci před sto lety podle zdejšího týdeníku Ohlas od Nežárky si můžete přečíst v prosincovém čísle Jindřichohradeckého zpravodaje. Ohlas od Nežárky můžete studovat na webu Muzea Jindřichohradecka v záložce Knihovna v oddíle Digitální knihovna Kramerius https://www.mjh.cz/knihovna-badatelna/digitalni-knihovna.
Štěpánka Běhalová