Aktuálně

Hudebníci II. (Nezapomenutelné osobnosti Jindřichova Hradce)

Kniha Nezapomenutelné osobnosti v historii města Jindřichův Hradec vypráví o personách veřejného i neveřejného života, které svými rozhodnutími, činy a názory přivedly vědomě a třeba také nevědomky město nad Vajgarem k jeho současné podobě.

Čtenářům portálu Hradecžije budou v letošním roce, ve spolupráci s Informačním centrem Jindřichův Hradec, postupně představeny všechny kapitoly této knihy.

Život obyvatel Jindřichova Hradce po dlouhá staletí provázela hudba. Již na přelomu 13. a 14. století existoval bohatý kulturní život na dvoře pánů z Hradce, hudba byla i nedílnou součástí duchovního života měšťanů. Po krátkém úpadku kulturního ruchu v prvním desetiletí třicetileté války přispělo k rozvoji hudebního dění ve městě zejména působení jezuitské koleje, kde se hudba aktivně provozovala a z níž vzešel i věhlasný Adam Václav Michna z Otradovic. Významně se zapsal Jindřichův Hradec do dějin české hudby v 19. století. Dráhu hudebního skladatele tu zahájili Bedřich Smetana a Vítězslav Novák, na hudebním životě města se podílely kapely studentů, ostrostřelců a dalších spolků včetně vynikající hudby vojenské, které tu působily i ve století následujícím. V době po druhé světové válce pak vyniklo zejména působení Jindřichohradecké opery.

Adam V. Michna z Otradovic | 1600? – 2. 11 1676 | VARHANÍK a SKLADATEL

Adam Václav Michna z Otradovic se narodil v Jindřichově Hradci na přelomu 16. a 17. století, přesnější určení se odvozuje od toho, že v roce 1611 začal studovat na jindřichohradeckém jezuitském gymnáziu, které s výjimkou let 1613-1614 navštěvoval až do roku 1618. Před bitvou na Bílé hoře se údajně aktivně účastnil obrany města. Nejpozději od počátku třicátých let 17. století zde působil jako varhaník, výhodně se oženil se Zuzanou Cimmermanovou, s níž v letech 1640-1661 „vesele vedle varhanictví šenkoval víno“, v dubnu 1648 byl zvolen starším jindřichohradeckého literátského bratrstva.

To už byl znám jako talentovaný hudební skladatel, který pro slavnost uložení ostatků patrona města, sv. Hippolyta, které se v Jindřichově Hradci uskutečnilo 23. srpna 1637, složil píseň Svatý Hippolyt, červená mučedlnická jindřichohradecká růže. Jinou píseň pak připravil k slavnosti přenesení obrazu Panny Marie Boleslavské, tak zvaného Palladia země české, z Vídně do Staré Boleslavi. Cesta vedla přes Jindřichův Hradec, kam procesí se zázračným obrazem dorazilo 17. srpna 1650 za zpěvu jeho písně Ó klenote české země.

Michna jako hudební skladatel a básník patří k největším osobnostem české barokní kultury. Kromě latinských duchovních skladeb, z nichž byly tiskem ve čtyřicátých letech 17. století vydány Obsequium Marianum a Officium vespertinum a v roce 1654 sbírka mší, litanií a requiem pod titulem Sacra et litaniae, se u současníků setkala s velkým ohlasem především jeho Svatováclavská mše (Missa sancti Venceslai), jež zůstala v rukopise. Největší popularity ale dosáhly jeho české duchovní písně na vlastní texty, které vyšly tiskem ve sbírkách Česká marianská muzika v roce 1647, Loutna česká o šest let později a Svatoroční muzika z roku 1661. Některé z těchto písní zlidověly, jako například Chtíc, aby spal, která se zpívá jako koleda, nebo Anjelské přátelství, známé spíš pod incipitem Nebeští kavalérové.

V říjnu 1671 se po smrti manželky oženil s Kateřinou Eppenauerovou, 1. května 1673 založil nadaci 1000 zlatých pro tři studenty jindřichohradeckého jezuitského gymnázia „k docílení větší v hudbě souladnosti a čilejší hudebníků snaživosti“. V polovině roku 1675 se mu výrazně zhoršil zdravotní stav, následujícího roku zemřel, byl pochován na hřbitově u kostela Nejsvětější Trojice.

Michnovské otazníky

Ještě před časem se v odborné literatuře psalo, že se narodil v roce 1615. Jenomže v seznamu žáků jindřichohradeckého jezuitského gymnázia je jeho jméno uvedeno již v roce 1611, takže se datum Michnova narození muselo posunout někam k roku 1600, ovšem s otazníkem. Jasno není však ani o jeho rodičích. František Teplý ve svých Dějinách města Jindřichova Hradce tvrdí, že skladatelovým otcem byl Jan Michna, syn Michala Michny, který v letech 1584-1601 zastával funkci purkrabího na hradeckém zámku. Vedle toho existují také záznamy o muzikantovi Michalu Michnovi z roku 1607 a o měšťanu Michalu Michnovi z roku 1615. Přitom ovšem v roce 1607 jeden Michal Michna v Jindřichově Hradci zemřel a zanechal po sobě syna Jana, v letech 1609-1615 žáka jezuitského gymnázia, a dceru Alžbětu. K roku 1633 je pak datována zpráva zmiňující se o Adamu Michnovi z Otradovic, hradeckém varhaníku, a jeho matce Dorotě Fučíkové, nepochybně vdově po Michalu Michnovi. Jako kdyby ve městě žili dva Michnové jménem Michal, z nichž jeden byl purkrabím a měl syna Jana a druhý varhaníkem a hudebním pedagogem, jehož synem byl skladatel Adam Michna z Otradovic. K tomuto vysvětlení je ale nutné rovněž přidat otazník, a to hodně veliký. A do obdobného temna se halí i okolnosti, za nichž nabyl svého hudebního vzdělání. Pobýval ve Vídni, jak by tomu nasvědčovaly dedikace některých jeho hudebních děl? Nebo navštívil Itálii? Samý otazník. Jméno Adama Michny z Otradovic je však dodnes stálicí českých zejména hudebních, ale i literárních dějin a jeho výsostné umění obdivují stále nové a nové generace posluchačů. Bez otazníků.

František Ikavec | 28. 11. 1801 – 7. 12. 1860 | ŘEDITEL KŮRU a SKLADATEL

Narodil se v Arnoštovicích u Votic v rodině vesnického učitele, muzikanta a příležitostného hudebního skladatele. Již v dětství získal doma základy hudebního vzdělání, které rozvíjel dalším studiem, dobře ovládal hru na klavír, varhany a zejména na housle. Už počátkem roku 1820 získal místo varhaníka při proboštském kostele Nanebevzetí Panny Marie v Jindřichově Hradci. V novém působišti se v roce 1824 oženil s dcerou hradeckého soukeníka Františkou Hynkovou, po čtyřech letech však ovdověl, a proto v roce 1830 uzavřel sňatek s Apolonií Novotnou, dcerou místního tkaničkáře.

V Jindřichově Hradci bydlel na různých místech, po roce 1840 si koupil vlastní dům na Novém městě č. 44. To byl již ředitelem kůru při proboštském chrámu, jímž se stal v roce 1833, na místo varhaníka nastoupil Jan Evangelista Kypta. Kromě práce ředitele kůru se Ikavec věnoval také kompozici chrámových skladeb, které uváděl v proboštském kostele, dochovalo se například jeho dueto Ave Jesu, které složil okolo roku 1843. Nastudoval a provedl rovněž několik děl svého otce, zejména sborové skladby. V Jindřichově Hradci se ve své době stal hlavním organizátorem hudebního života města, působil jako kapelník, ve městě řídil vlastní orchestr, s nímž veřejně vystupoval na koncertech i vybraných plesech, ještě počátkem padesátých let 19. století sklízel úspěchy jako sólový houslista. Neklidné rodinné poměry a alkohol však později podryly jeho zdraví, zemřel v Jindřichově Hradci, pohřben byl 10. prosince 1860 na hřbitově u kostela Nejsvětější Trojice.

Do historie české hudby se zapsal především jako hudební pedagog, nebo se stal učitelem později proslulého hudebního skladatele Bedřicha Smetany za jeho jindřichohradeckého pobytu. Učil ho hře na housle, na violu, na klavír i zpěvu a hudební teorii, svého žáka zaujal také svou přísností a náročností i svým profesionálním přístupem k hudbě, takže Smetana mohl později prohlásit, že ho jeho jindřichohradecký učitel „uvedl na dráhu virtuosní“.

Bedřich Smetana | 2. 3. 1824 – 12. 5. 1884 | SKLADATEL, PEDAGOG a DIRIGENT

Narodil se v rodině sládka v Litomyšli, kde získal první hudební vzdělání. Do školy začal chodit v rodném městě, pak se rodina v létě roku 1831 přestěhovala do Jindřichova Hradce, kde se otec stal nájemcem panského pivovaru. Rodina bydlela v domku u pivovaru vedle budovy bývalého jezuitského semináře, kam malý Bedřich chodil do hlavní školy. Od podzimu 1833 navštěvoval jindřichohradecké gymnázium, na němž absolvoval první a část druhého ročníku, který již nedokončil. Není vyloučeno, že to bylo následkem úrazu hlavy, který zde utrpěl a jenž se stal příčinou jeho pozdější ztráty sluchu.

V Jindřichově Hradci se dále vzdělával ve hře na klavír a v hudební teorii u ředitele kúru Františka Ikavce, zpíval a hrál na housle na kůru a složil zde také svou první skladbu, kvapík D dur. V roce 1835 vypršela sládkovi Smetanovi nájemní smlouva a rodina v létě opustila Jindřichův Hradec. Bedřich pak studoval na gymnáziích v Jihlavě, Německém Brodě, Praze a Plzni. Od roku 1843 působil v Praze jako hudebník, byl soukromým učitelem hudby, studoval kompozici u J. Proksche, od roku 1848 vyučoval ve vlastním hudebním ústavu a skládal orchestrální hudbu. V letech 1856-1861 působil ve Švédsku jako klavírní virtuos, dirigent a pedagog, později v Praze jako dirigent, skladatel, sbormistr. V roce 1866 se stal kapelníkem Prozatímního divadla v Praze. Jindřichův Hradec pak přivítal skladatele v létě 1872, když se zúčastnil desátého výročí založení zdejšího zpěváckého spolku Černín.

Vynikl především jako operní skladatel, zkomponoval opery Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Dalibor, Libuše, Dvě vdovy, Hubička, Tajemství a Čertova stěna, nedokončená zůstala Viola. Ze symfonické tvorby je nejznámější cyklus symfonických básní Má vlast, z komorních skladeb pak smyčcový kvartet Z mého života, z klavírní tvorby především polky a pochody. Je také autorem varhanní i chrámové hudby a mnoha písní. Jeho rozsáhlé dílo ho řadí mezi nejvýznamnější české hudební skladatele. Vleklá choroba ho v roce 1874 připravila o sluch, od roku 1875 žil v Jabkenicích, zemřel v Praze.

Smetanův pobyt v Jindřichově Hradci připomíná pamětní deska u vchodu do areálu starého pivovaru s nápisem „Zde žil a hudbě se učil v letech 1831-1835 mladistvý syn hraběcího sládka Bedřich Smetana“ a také Mistrův památník, busta slavného skladatele od hořického sochaře J. Bílka, který stojí v malém parčíku naproti základní umělecké škole.

Autoři textů: PhDr. Štěpánka Běhalová, Ph.D. a PaedDr. František Fürbach

Spoluautoři: Mgr. Vladislav Burian a MgA. Jakub Valášek

Vydavatel knihy je Město Jindřichův Hradec. Textové a fotografické podklady jsou ze sbírek Muzea Jindřichohradecka. Využít je lze na základě autorského zákona výhradně jen se souhlasem vlastníka.

Kniha je v prodeji v Informačním středisku v Panské ulici za 390 Kč.

Předchozí části: