Aktuálně

Politici, úředníci a vojáci V. (Nezapomenutelné osobnosti Jindřichova Hradce)

Kniha Nezapomenutelné osobnosti v historii města Jindřichův Hradec vypráví o personách veřejného i neveřejného života, které svými rozhodnutími, činy a názory přivedly vědomě a třeba také nevědomky město nad Vajgarem k jeho současné podobě.

Čtenářům portálu Hradecžije budou v letošním roce, ve spolupráci s Informačním centrem Jindřichův Hradec, postupně představeny všechny kapitoly této knihy.

Jindřichův Hradec se od středověku až do konce 17. století řadil k nejdůležitějším a největším sídlům v zemi. Majitelé panství, páni z Hradce a po nich zejména Vilém Slavata, patřili k politické i hospodářské elitě království a na panovnickém dvoře zastávali vesměs vrcholné, ba nejvyšší funkce. I když Černínové zaujímali rovněž vysoké postavení v politice země, nedosáhli již významu svých předchůdců a Jindřichův Hradec přestal být sídelním místem rodu. Teprve 19. století, nové konstituční uspořádání a ztráta výjimečné pozice šlechty umožnily širší zapojení obyvatel do politického života státu i regionu. I v místech, jako byl Jindřichův Hradec, vyrůstali politici, úředníci a vojáci, kteří se zapsali do regionální i české historie.

František Tlamsa | 2. 11. 1894 – 7. 9. 1964 | LEGIONÁŘ I DŮSTOJNÍK

Narodil se v Českých Budějovicích, navštěvoval obecnou školu a jednu třídu měšťanské školy, od čtrnácti let pracoval v továrně ve Zlivi, absolvoval pokračovací školu a stal se elektrotechnikem. V roce 1913 odjel za prací do Německa a v následujícím roce nastoupil vojenskou službu u 91. pěšího pluku, v listopadu byl převelen k jindřichohradeckému 75. pěšího pluku. Zúčastnil se bojů na ruské frontě, ale již v lednu 1915 byl v Karpatech zajat. V prosinci následujícího roku vstoupil do československých legií, absolvoval poddůstojnickou školu, od dubna 1918 sloužil u 1. střeleckého pluku, s nímž se v roce 1920 vrátil do vlasti. Stal se důstojníkem Československé armády, od srpna 1921 působil u 29. pěšího pluku v Jindřichově Hradci, před vypuknutím války se v hodnosti majora stal mobilizačním důstojníkem u 24. pěšího pluku v Jihlavě.

Po okupaci pracoval jako inspektor pojišťovny, dvakrát byl pro podezření z ilegální činnosti zatčen gestapem, ale po několika měsících opět propuštěn. V květnu 1945 byl jindřichohradeckým revolučním národním výborem pověřen velením posádky a obsazením okolních německých obcí, 17. května byl jmenován náčelníkem štábu 29. pěšího pluku a koncem roku velitelem náhradního praporu. Vstoupil do strany národně socialistické, v červnu 1945 byl převelen k velitelství 5. divize, povýšen do hodnosti podplukovníka a stal se okresním referentem branné výchovy. Po únoru 1948 byl funkcí i hodnosti zbaven, propuštěn z armády a dvakrát krátce i vězněn.

Bohumír Jordán | 13. 10. 1865 – 5. 7. 1955 | DŮSTOJNÍK I LÉKAŘ

Narodil se v Jindřichově Hradci v rodině stavitele pian Josefa Jordána. Po maturitě na místním gymnáziu se stal posluchačem lékařské fakulty vídeňské univerzity, v listopadu 1890 promoval a ihned nastoupil službu v posádkové nemocnici v Praze.

Od února 1891 sloužil jako nadlékař v posádkové nemocnici v Josefově, ale už v červenci byl přeložen k 91. pěšímu pluku do Českých Budějovic. Od října 1894 sloužil jako praporní lékař u 92. pěšího pluku v jadranském Kotoru, v květnu následujícího roku se vrátil do Prahy, kde působil nejprve jako hlavní lékař zeměbraneckého pěšího pluku č. 8, v letech 1900-1902 byl zaměstnán na chirurgické klinice. V říjnu 1903 vykonal zkoušku na štábního lékaře, v květnu 1905 byl povýšen do hodnosti majora a o dva roky později byl přeložen na zemské zeměbranecké velitelství v Praze. V březnu 1908 se oženil s operní pěvkyní Annou Slavíkovou. V hodnosti podplukovníka se stal přednostou zdravotní služby 21. zeměbranecké pěší divize, po vypuknutí války sloužil na srbské a ruské frontě a v létě 1915 byl jmenován prvním velitelem nové vojenské nemocnice ve Vídni.

V listopadu 1918 se stal důstojníkem Československé armády, nejprve byl velitelem pražské záložní nemocnice, na jaře 1919 byl jmenován náčelníkem zdravotní služby u Zemského vojenského velitelství v Praze. V prosinci 1921 byl povýšen do hodnosti generála zdravotní služby, ale už o čtyři roky později odešel do penze a v roce 1926 se přestěhoval do Jindřichova Hradce.

František Peltán |1. 4. 1913 – 20. 7. 1942 | VOJÁK I ODBOJÁŘ

Narodil se v Jindřichově Hradci v domě č. 223 ve Zbuzanech, jeho otec padl jako voják jindřichohradeckého 75. pěšího pluku v roce 1915 v Haliči. Po ukončení povinné školní docházky v roce 1927 se vyučil čalouníkem a dekoratérem. V roce 1933 byl odveden a v listopadu téhož roku nastoupil vojenskou základní službu u leteckého pluku č. 6 v Praze-Kbelích. Po ukončení základního výcviku byl převelen k telegrafnímu pluku č. 1 v Kutné Hoře, kde se cvičil na funkci radiotelegrafisty. V roce 1935 sloužil jako radiotelegrafista na Hlavní radiotelegrafické stanici v Praze a na pražském letišti, v červnu byl povýšen do hodnosti četaře a stal se délesloužícím poddůstojníkem. Byl zařazen jako velitel radiostanice v Prostějově, v Hradci Králové a v Praze.

Po okupaci v roce 1939 vstoupil do vojenské odbojové organizace Obrana národa, byl zařazen jako radiotelegrafista pro obsluhu vysílaček domácího odboje a podílel se na radiovém spojení mezi domácím a zahraničním odbojem. V roce 1941 se stal radistou známé odbojové skupiny  Tři králové, v níž působili podplukovník Balabán, podplukovník Mašín a štábní kapitán Morávek. V nebezpečné situaci na Němci obsazeném území Protektorátu Čechy a Morava, kdy byli postupně všichni Tři králové odhaleni, se Peltánovi dařilo skrývat až do roku 1942, několikrát změnil svůj úkryt a pětkrát se mu podařilo uniknout zatčení, i když si při jednom z útěků poranil nohy. Pak byl ale při přestřelce s gestapem v Kinského sadech v Praze 13. července postřelen do hlavy a po týdnu v lazaretu SS v Praze – Podolí zemřel.

V roce 1946 byl posmrtně vyznamenán Čsl. válečným křížem 1939, v roce 1990 mu byla na jeho rodném domě v Jindřichově Hradci odhalena pamětní deska, která byla v roce 2013 nahrazena novou pamětní deskou a četař František Peltán byl in memoriam povýšen do hodnosti kapitána.

Rudolf Zima | 6. 3. 1904 – 11. 6. 1972 | VOJENSKÝ PILOT

Narodil se v Jindřichově Hradci, v květnu 1924 byl odveden do armády. Následujícího roku nastoupil do poddůstojnické školy u pěšího pluku 28 v Milovicích, v roce 1926 absolvoval pilotní školu a výcvik ve Vojenském leteckém učilišti v Prostějově, pak noční pilotní výcvik v Praze a stíhací pilotní výcvik v Chebu. Od října 1929 do května 1930 byl frekventantem školy pro rotmistry z povolání v Košicích. V roce 1937 se stal učitelem létání v Prostějově, působil také v letecké akrobatické skupině Jána Ambruže.

Po německé okupaci odešel v srpnu 1939 do Polska, odtud na lodi Castelholm přeplul z Gdyně do Calais ve Francii. Poté se dostal do Paříže, 13. září 1939 vstoupil do cizinecké legie, od 6. října sloužil na základně v Chartres. Od březnu 1940 bojoval jako operační pilot, 13. května byl v bitvě o Francii těžce zraněn. Po měsíci utekl z nemocnice, odplul do Anglie, 24. června dorazil do Belfastu. V červenci byl přijat do RAF VR a zařazen jako stíhací pilot k 310. čs. peruti v hodnosti Sgt (četař). Bojoval v bitvě o Británii, v říjnu 1940 byl povýšen do hodnosti poručíka. Od 7. března 1941 působil jako letecký instruktor, nejprve v 52. OTU Debden, poté ve Watchfieldu, Shellingfordu a v Cambridge, od 24. října 1942 v Kanadě na základnách De Winton a North Battleford. V červnu 1942 byl povýšen na nadporučíka, o rok později na kapitána.

Po návratu z Kanady působil od 1. května 1945 v československém depotu v Cosfordu. V osvobozené vlasti byl od 20. července 1945 přidělen k Hlavnímu štábu velitelství letectva, od srpna učil létání ve vojenském učilišti v Prostějově, pak se stal řídícím létání v Olomouci. V lednu 1946 se vrátil do Prostějova, kde byl 1. července jmenován velitelem poddůstojnické školy. Po únoru 1948 byl dočasně vyřazen od výkonných letců, v roce 1950 pak propuštěn z armády. Pracoval v železárnách v Prostějově, v srpnu 1968 vrátil na protest proti okupaci sovětskou válečnou medaili Za vítězství nad Německem. Byl nositelem řady vysokých československých i spojeneckých vyznamenání. Zemřel v Prostějově, pohřben je v Jindřichově Hradci. V červnu 1991 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjádříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít