Aktuálně

Politici, úředníci a vojáci V. (Nezapomenutelné osobnosti Jindřichova Hradce)

Kniha Nezapomenutelné osobnosti v historii města Jindřichův Hradec vypráví o personách veřejného i neveřejného života, které svými rozhodnutími, činy a názory přivedly vědomě a třeba také nevědomky město nad Vajgarem k jeho současné podobě.

Čtenářům portálu Hradecžije budou v letošním roce, ve spolupráci s Informačním centrem Jindřichův Hradec, postupně představeny všechny kapitoly této knihy.

Jindřichův Hradec se od středověku až do konce 17. století řadil k nejdůležitějším a největším sídlům v zemi. Majitelé panství, páni z Hradce a po nich zejména Vilém Slavata, patřili k politické i hospodářské elitě království a na panovnickém dvoře zastávali vesměs vrcholné, ba nejvyšší funkce. I když Černínové zaujímali rovněž vysoké postavení v politice země, nedosáhli již významu svých předchůdců a Jindřichův Hradec přestal být sídelním místem rodu. Teprve 19. století, nové konstituční uspořádání a ztráta výjimečné pozice šlechty umožnily širší zapojení obyvatel do politického života státu i regionu. I v místech, jako byl Jindřichův Hradec, vyrůstali politici, úředníci a vojáci, kteří se zapsali do regionální i české historie.

František Tlamsa | 2. 11. 1894 – 7. 9. 1964 | LEGIONÁŘ I DŮSTOJNÍK

Narodil se v Českých Budějovicích, navštěvoval obecnou školu a jednu třídu měšťanské školy, od čtrnácti let pracoval v továrně ve Zlivi, absolvoval pokračovací školu a stal se elektrotechnikem. V roce 1913 odjel za prací do Německa a v následujícím roce nastoupil vojenskou službu u 91. pěšího pluku, v listopadu byl převelen k jindřichohradeckému 75. pěšího pluku. Zúčastnil se bojů na ruské frontě, ale již v lednu 1915 byl v Karpatech zajat. V prosinci následujícího roku vstoupil do československých legií, absolvoval poddůstojnickou školu, od dubna 1918 sloužil u 1. střeleckého pluku, s nímž se v roce 1920 vrátil do vlasti. Stal se důstojníkem Československé armády, od srpna 1921 působil u 29. pěšího pluku v Jindřichově Hradci, před vypuknutím války se v hodnosti majora stal mobilizačním důstojníkem u 24. pěšího pluku v Jihlavě.

Po okupaci pracoval jako inspektor pojišťovny, dvakrát byl pro podezření z ilegální činnosti zatčen gestapem, ale po několika měsících opět propuštěn. V květnu 1945 byl jindřichohradeckým revolučním národním výborem pověřen velením posádky a obsazením okolních německých obcí, 17. května byl jmenován náčelníkem štábu 29. pěšího pluku a koncem roku velitelem náhradního praporu. Vstoupil do strany národně socialistické, v červnu 1945 byl převelen k velitelství 5. divize, povýšen do hodnosti podplukovníka a stal se okresním referentem branné výchovy. Po únoru 1948 byl funkcí i hodnosti zbaven, propuštěn z armády a dvakrát krátce i vězněn.

Bohumír Jordán | 13. 10. 1865 – 5. 7. 1955 | DŮSTOJNÍK I LÉKAŘ

Narodil se v Jindřichově Hradci v rodině stavitele pian Josefa Jordána. Po maturitě na místním gymnáziu se stal posluchačem lékařské fakulty vídeňské univerzity, v listopadu 1890 promoval a ihned nastoupil službu v posádkové nemocnici v Praze.

Od února 1891 sloužil jako nadlékař v posádkové nemocnici v Josefově, ale už v červenci byl přeložen k 91. pěšímu pluku do Českých Budějovic. Od října 1894 sloužil jako praporní lékař u 92. pěšího pluku v jadranském Kotoru, v květnu následujícího roku se vrátil do Prahy, kde působil nejprve jako hlavní lékař zeměbraneckého pěšího pluku č. 8, v letech 1900-1902 byl zaměstnán na chirurgické klinice. V říjnu 1903 vykonal zkoušku na štábního lékaře, v květnu 1905 byl povýšen do hodnosti majora a o dva roky později byl přeložen na zemské zeměbranecké velitelství v Praze. V březnu 1908 se oženil s operní pěvkyní Annou Slavíkovou. V hodnosti podplukovníka se stal přednostou zdravotní služby 21. zeměbranecké pěší divize, po vypuknutí války sloužil na srbské a ruské frontě a v létě 1915 byl jmenován prvním velitelem nové vojenské nemocnice ve Vídni.

V listopadu 1918 se stal důstojníkem Československé armády, nejprve byl velitelem pražské záložní nemocnice, na jaře 1919 byl jmenován náčelníkem zdravotní služby u Zemského vojenského velitelství v Praze. V prosinci 1921 byl povýšen do hodnosti generála zdravotní služby, ale už o čtyři roky později odešel do penze a v roce 1926 se přestěhoval do Jindřichova Hradce.

František Peltán |1. 4. 1913 – 20. 7. 1942 | VOJÁK I ODBOJÁŘ

Narodil se v Jindřichově Hradci v domě č. 223 ve Zbuzanech, jeho otec padl jako voják jindřichohradeckého 75. pěšího pluku v roce 1915 v Haliči. Po ukončení povinné školní docházky v roce 1927 se vyučil čalouníkem a dekoratérem. V roce 1933 byl odveden a v listopadu téhož roku nastoupil vojenskou základní službu u leteckého pluku č. 6 v Praze-Kbelích. Po ukončení základního výcviku byl převelen k telegrafnímu pluku č. 1 v Kutné Hoře, kde se cvičil na funkci radiotelegrafisty. V roce 1935 sloužil jako radiotelegrafista na Hlavní radiotelegrafické stanici v Praze a na pražském letišti, v červnu byl povýšen do hodnosti četaře a stal se délesloužícím poddůstojníkem. Byl zařazen jako velitel radiostanice v Prostějově, v Hradci Králové a v Praze.

Po okupaci v roce 1939 vstoupil do vojenské odbojové organizace Obrana národa, byl zařazen jako radiotelegrafista pro obsluhu vysílaček domácího odboje a podílel se na radiovém spojení mezi domácím a zahraničním odbojem. V roce 1941 se stal radistou známé odbojové skupiny  Tři králové, v níž působili podplukovník Balabán, podplukovník Mašín a štábní kapitán Morávek. V nebezpečné situaci na Němci obsazeném území Protektorátu Čechy a Morava, kdy byli postupně všichni Tři králové odhaleni, se Peltánovi dařilo skrývat až do roku 1942, několikrát změnil svůj úkryt a pětkrát se mu podařilo uniknout zatčení, i když si při jednom z útěků poranil nohy. Pak byl ale při přestřelce s gestapem v Kinského sadech v Praze 13. července postřelen do hlavy a po týdnu v lazaretu SS v Praze – Podolí zemřel.

V roce 1946 byl posmrtně vyznamenán Čsl. válečným křížem 1939, v roce 1990 mu byla na jeho rodném domě v Jindřichově Hradci odhalena pamětní deska, která byla v roce 2013 nahrazena novou pamětní deskou a četař František Peltán byl in memoriam povýšen do hodnosti kapitána.

Rudolf Zima | 6. 3. 1904 – 11. 6. 1972 | VOJENSKÝ PILOT

Narodil se v Jindřichově Hradci, v květnu 1924 byl odveden do armády. Následujícího roku nastoupil do poddůstojnické školy u pěšího pluku 28 v Milovicích, v roce 1926 absolvoval pilotní školu a výcvik ve Vojenském leteckém učilišti v Prostějově, pak noční pilotní výcvik v Praze a stíhací pilotní výcvik v Chebu. Od října 1929 do května 1930 byl frekventantem školy pro rotmistry z povolání v Košicích. V roce 1937 se stal učitelem létání v Prostějově, působil také v letecké akrobatické skupině Jána Ambruže.

Po německé okupaci odešel v srpnu 1939 do Polska, odtud na lodi Castelholm přeplul z Gdyně do Calais ve Francii. Poté se dostal do Paříže, 13. září 1939 vstoupil do cizinecké legie, od 6. října sloužil na základně v Chartres. Od březnu 1940 bojoval jako operační pilot, 13. května byl v bitvě o Francii těžce zraněn. Po měsíci utekl z nemocnice, odplul do Anglie, 24. června dorazil do Belfastu. V červenci byl přijat do RAF VR a zařazen jako stíhací pilot k 310. čs. peruti v hodnosti Sgt (četař). Bojoval v bitvě o Británii, v říjnu 1940 byl povýšen do hodnosti poručíka. Od 7. března 1941 působil jako letecký instruktor, nejprve v 52. OTU Debden, poté ve Watchfieldu, Shellingfordu a v Cambridge, od 24. října 1942 v Kanadě na základnách De Winton a North Battleford. V červnu 1942 byl povýšen na nadporučíka, o rok později na kapitána.

Po návratu z Kanady působil od 1. května 1945 v československém depotu v Cosfordu. V osvobozené vlasti byl od 20. července 1945 přidělen k Hlavnímu štábu velitelství letectva, od srpna učil létání ve vojenském učilišti v Prostějově, pak se stal řídícím létání v Olomouci. V lednu 1946 se vrátil do Prostějova, kde byl 1. července jmenován velitelem poddůstojnické školy. Po únoru 1948 byl dočasně vyřazen od výkonných letců, v roce 1950 pak propuštěn z armády. Pracoval v železárnách v Prostějově, v srpnu 1968 vrátil na protest proti okupaci sovětskou válečnou medaili Za vítězství nad Německem. Byl nositelem řady vysokých československých i spojeneckých vyznamenání. Zemřel v Prostějově, pohřben je v Jindřichově Hradci. V červnu 1991 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka.