V jindřichohradeckých školách II. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola čtvrtá)

…pokračování z minulého týdne (V jindřichohradeckých školách I. )

Po druhé světové válce byly s nárůstem počtu obyvatel ve městě vystavěny nové základní a mateřské školy. Počátkem šedesátých let to byla nová školní budova dnešní 3. základní školy, v souvislosti s výstavbou sídliště Vajgar budova dnešní 4. a později 5. základní školy. Když se začaly stavět u výjezdu z Jindřichova Hradce směrem na České Budějovice nové panelové domy dnešního sídliště Hvězdárna, byla také zde postavena školní budova (dnes 6. ZŠ).

Mateřská škola byla po ukončení druhé světové války v budově nynější 1. mateřské školy v Růžové ulici, další mateřské školy byly zřizovány v padesátých a šedesátých letech, z nichž je dodnes využívána např. mateřská škola ve Sládkově ulici. Na sídlišti Vajgar byla otevřena mateřská škola v roce 1975 a další v roce 1984. V roce 1975 byl zahájen provoz mateřské školy Pod Kasárny, v roce 1983 byla otevřena mateřská škola v Jáchymově ulici a o rok později Pod gymnáziem. Od roku 2003 byly z osmi mateřských škol v Jindřichově Hradci a mateřské školy v Dolní Radouni ustaveny čtyři právní subjekty.

V oblasti středních škol nadále vyučuje Gymnázium Vítězslava Nováka a Obchodní akademie T. G. Masaryka s Jazykovou školou s právem státní jazykové zkoušky. Odborná škola hospodářská byla transformována ve Střední zemědělskou technickou školu, pro niž byla v šedesátých letech postavena nová budova v Jáchymově ulici a původní budova školy z roku 1910 je využívána jako internát. Od roku 1996 nese škola název Střední odborná škola. Odborné živnostenské školy pracovaly po druhé světové válce pod řadou názvů, až se ustálilo pojmenování Učňovská škola a od roku 1980 Střední odborné učiliště. Od školního roku 2005–2006 byla sloučena Střední odborná škola a Střední odborné učiliště v jednu školu. V roce 1988 byla ve městě založena Střední zdravotnická škola.

Na počátku devadesátých let 20. století vznikla v době nadšených změn následujících po sametové revoluci myšlenka na založení vysoké školy, byla ustavena Komise pro založení Univerzity v Jindřichově Hradci a v roce 1992 zde zahájila Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity výuku v oborech regionální management a učitelství cizích jazyků. Jihočeská univerzita získala pro pracoviště v roce 1988 dokončenou budovu Okresního výboru KSČ. Z pracoviště byla ustavena v roce 1994 Fakulta managementu, která v roce 1998 vstoupila do svazku Vysoké školy ekonomické v Praze jako její šestá fakulta. Zmíněná budova OV KSČ dnes tvoří nejstarší část dnešní podoby fakulty, významně modernizované a rozšířené v posledním desetiletí. Budova se stala nejzdařilejší ukázkou soudobé architektury ve městě.

Město se studentskou tradicí

Jindřichův Hradec býval díky gymnáziu označován městem se „studentskou tradicí“ a bohatý společenský život studentů ovlivňoval tvář města. Literární vzpomínku přináší Ferdinand Strejček v publikaci Staří studenti jindřichohradečtí: „Jindřichův Hradec je staré studentské město jako Litomyšl, vyjádřil se kdysi zemský školní inspektor Bílý, když přišla řeč na moje rodiště. A dodal ještě: Hradečtí studenti bývali proslulí svým vybroušeným chováním. Gymnasisté bývali vpravdě pýchou Hradce, těšívali se obzvláštní přízni všeho obyvatelstva a studenti navzájem spláceli hostinnému městu oddanou láskou, vzpomínajíce ho srdečně, kamkoli je osud zanesl. Hradecké gymnasium má svoji slavnou tradici a tradiční jsou i každoroční jubilejní sjezdy různých abiturientů, jichž se nikde nekoná tolik a tak srdečných, jako právě u nás.“

Jindřichohradecké gymnázium, obnovené v roce 1807, sehrálo významnou úlohu v životě města. Bylo důležitým centrem vzdělanosti, ale také kulturním a osvětovým střediskem široké oblasti na jihu Čech. Vyučovala zde řada vynikajících pedagogů, kteří patřili k intelektuální elitě města a profesně i odborně zdatné osobnosti z jejich středu se výrazně podílely na veřejném životě města. Patřili k nim např. ředitelé Hubert Hudec, který publikoval první výroční zprávu gymnázia v češtině, Jakub Matěj Růžička, který založil tradici studentských výletů a studentskou hudbu, zakladatel charitativního studentského spolku Podpora studujících a společensky činný Antonín Decker, František Hoffmeister se svými zásluhami o stavbu nové školní budovy i rozvoj gymnázia v období první republiky nebo Rudolf Prokop, který vedl školu v letech 1961–1991.

Především však formovali studenty, z jejichž řad pocházejí mnohé výrazné osobnosti vědy, umění, kultury i společnosti. Studovali zde např. malíř Hanuš Schwaiger, spisovatelé Boleslav Jablonský, František Pravda nebo Jiří Mucha, hudební skladatelé Jaroslav Vacek, Vítězslav Novák a Viktor Kalabis, pěvec a režisér Karel Berman, herec Zdeněk Kryzánek, literární historik Ferdinand Strejček nebo Ladislav Haškovec.

Dále zde studovali matematik František Josef Studnička, astronom František Nušl, filologové Vincenc Lesný a Pavel Poucha, generál František Schöbl, diplomat Vladimír Slavík nebo ministr Antonín Rezek.

Proslulé byly především studentské výlety, školní slavnosti a společenské akce pořádané gymnáziem, které prohlubovaly soužití školy a města. Patřily k nim plesy studujících na Střelnici, hudební akademie, oslavy při výročích a jubileích školy, například oslavy 50. výročí znovuobnoveného gymnázia v roce 1857 nebo svěcení nového praporu, který dostali studenti od města 25. června 1880. Právě zmíněný prapor se stal symbolem gymnazistů, kteří ho nosili na všechny školní akce. Připomíná jej i Ferdinand Strejček: „Hradečtí studenti měli navíc dvě hlavní atrakce, které z nich dělaly pravé národní vojsko: svoji kapelu a svůj prapor. Když si tak hudebníci rázně vykračovali s běločervenými šerpami přes ramena a s kytičkou růží a lipových květů za klobouky, zahřálo se nitro i největšímu škarohlídovi… Mohutně působil studentský prapor. Vzbuzoval úctu, když byl sbalen, když však radostně zavlál nad hlavami junáků, navíval do srdcí čarovný oheň blaha a odhodlanosti.“

Gymnázium si svou slavnou historii připomínalo ještě mnohokrát, velkolepá oslava byla připravena ke 300. výročí založení gymnázia v roce 1895. Její součástí byl sjezd abiturientů, odhalení pamětní desky Františku Janderovi na budově Masných krámů, hudební akademie, prohlídka prostor školy a archiválií, setkání účastníků oslav v zámeckém rondelu a okolní zahradě a banket na Střelnici. V neděli se konal dopoledne průvod za účasti města a odpoledne tradiční studentský výlet na Rudolfov, závěr tvořila Benátská noc na Vajgaře s velkolepou regatou. Velké setkání všech abiturientů a studentů ústavu se konalo také při příležitosti Krajinské výstavy Českomoravské vysočiny ve dnech 3.–5. srpna 1925, kdy si účastníci prohlédli novou budovu školy, nebo v roce 1957 při příležitosti 150. výročí založení obnoveného gymnázia. Čtyřsté výročí založení jezuitského gymnázia bylo připomenuto řadou akcí v roce 1995 podobně jako dvousté výročí založení obnoveného gymnázia v roce 2007.

Učebnice od Landfrasů

Učebnice pro jindřichohradecké školy byly nedílnou součástí produkce zdejší Landfrasovy tiskárny a jejich autory nebo překladateli často byli pedagogové místní hlavní školy a gymnázia. K nejstarším titulům se řadí Počátkové mravů německého autora Kristiána Salzmanna, který vytiskl Josef Landfras v roce 1803. Tento pokrokový pedagogický spis byl vydáván pod názvem Moralisches elementarbuch v letech 1785–1811 v němčině, v roce 1976 též v anglickém překladu spisovatelky, feministky a sociální reformátorky Mary Wollstonecraft.

V Jindřichově Hradci pořídil český překlad učitel hlavní školy Václav Pavlovský. Ferdinand Strejček uvedl ve své publikaci Jak se probouzel Jindřichův Hradec, že „jazyk této knihy byl tak po neuhausku chatrný, že sám Jungmann, ač to činívá jen výjimečně, sám při knize připomíná, že němčinou zapáchá“. Učitel Pavlovský nás v původní české předmluvě svou autentickou výpovědí zavádí do doby těsně po požáru města: „To sladké upomenutí, že sem drahý čas marně netrávil, když ono světu známé našeho města roznícení 318 krásných domů, tři každodenní službou Boží uctěné chrámy, veliké školní stavení s kaplí a všemi k vyučování patřícími potřebami strávilo, vyučování mládeže tudy zarazilo: důtklivě mě, jako množství jiných potkalo, ano i příbytek z města hledati přinutilo; to sladké upomenutí pravím, bude vinšovaná práce mé odměna, jestli i v češtině dle naděje mé kniha tato líbiti se bude. W Jindřichohradcy dne 25. února 1802 překládatel.“

Město v současnosti