Aktuálně

Zajímavé archeologické výzkumy Muzea Jindřichohradecka v roce 2021

Rok 2021 přinesl archeologům Muzea Jindřichohradecka nejedno překvapení. Prostřednictvím noha realizovaných stavebních aktivit jsme měli možnost prozkoumat různé lokality týkající se prvního slovanského osídlení Jindřichohradecka, středověkého opevnění města, novověkého pohřebního ritu nebo sklářské výroby 19. – 20. století.

První větší akcí loňského roku byl dozor při opravě parkánové zdi v úseku u kláštera minoritů v Jindřichově Hradci. Zachyceno bylo dosud nenarušené souvrství vznikající v době po výstavbě parkánové zdi. Z přítomných vrstev pochází množství fragmentů kuchyňské keramiky z 1. poloviny 15. století. Ověřována byla i původní šíře parkánového zdiva, které bylo oproti současně přiznanému zdivu minimálně o polovinu silnější.

Zásadní pro poznání nejstaršího osídlení okolí Jindřichova Hradce byl záchranný výzkum v prostoru staré pískovny u Radouňky. V liniovém výkopu se podařilo zachytit několik zahloubených sídlištních objektů a především kulturní vrstvu s keramikou 8. a 9. století. Kromě keramiky bylo nalezeno i několik zvířecích kostí a zlomek skleněného korálku. Výzkumem byla odkryta další část raně středověkého sídliště, které zde zkoumal již v 19. století Jindřich Richlý.

V rámci výkopů při severní straně kostela Nanebevzetí Panny Marie v Jindřichově Hradci došlo k odkrytí 43 lidských hrobů pocházejících ze zaniklého farního hřbitova, který se zde rozkládal od vrcholného středověku do 17. století. Zajímavým zjištěním byla změna ve způsobu ukládání zemřelých do hrobu, ke které došlo patrně v průběhu novověku. Zatímco starší pohřby byly uloženy v západovýchodní orientaci s pohledem k východu, mladší hroby byly orientovány severojižně s pohledem zemřelého na kostel. Netypická byla výrazná absence dokladů dřevěných rakví, které byly zaznamenány pouze u čtyř hrobů.

O tom, že archeologicky zajímavé mohou být i lokality zaniklé teprve před sto lety, jsme se přesvědčili při výzkumu v Žofině Huti. Liniové výkopy zde na několika místech protnuly areál novověké sklárny zaniklé v 1. polovině 20. století. Odkryta byla část cihlové konstrukce se zaklenutým tažným kanálem pocházející z tzv. Siemensovy nebo Siemensovy-Siebertovy regenerační sklářské pece. Při výzkumu byly dále nalezeny fragmenty keramických tavících pánví a množství fragmentů skleněných lahví na sodovku nebo drobných lahviček na léky či kosmetiku, které zde produkovala firma Stölzle na přelomu 19. a 20. století.

V roce 2021 se podařilo zorganizovat i některé archeologické akce pro veřejnost. V létě proběhly dvě komentované vycházky po zaniklé středověké vesnici Pfaffenschlag u Slavonic a v říjnu se v rámci Mezinárodního dne archeologie uskutečnil den otevřených dveří na probíhajícím výzkumu zaniklého farního hřbitova v Kardašově Řečici. Věříme, že i rok 2022 přinese mnoho nových příležitostí k archeologickému bádání i k setkání s veřejností na zajímavých archeologických lokalitách.

Gabriela Kocinová, Jan Kocina – Novum 2022/2