Sté výročí vzniku ČSR bylo v Žirovnici připomenuto v neděli 28. října v odpoledním programu, který zahrnoval vysazení památné lípy v zahradě Komunitního domu pro seniory, odhalení restaurovaného Mariánského sloupu v parku před zámkem, komentovanou prohlídku výstavy Legionářská anabáze Bartoloměje Hrbka a koncert saxofonového kvarteta Saxmania v zámeckém sále se slavnostním přípitkem.
A jak slavili vznik samostatného státu naši předkové? Ti měli ještě dopoledne onoho slavného 28. října 1918 všední válečné starosti. Ve městě se rychle šířila tzv. španělská chřipka, byl nedostatek potravin, topiva a oblečení. Na frontách se bojovalo, neboť příměří mezi státy Dohody a Německem bylo podepsáno až 11. 11. 1918 v 11 hodin ve francouzském Compiegne, a tak mnozí z těch více než dvou set žirovnických mužů, kteří narukovali ve čtrnáctém roce na frontu I. světové války, se ještě nevrátili domů. Také v Žirovnici se mluvilo o tom, že by měl vzniknout samostatný stát Čechů a Slováků, i sem pronikly zprávy o Tříkrálové deklaraci z ledna 1918, která požadovala sebeurčení národů a spojení českých zemí se Slovenskem. Vydali ji čeští poslanci říšské rady a zemských sněmů v lednu 1918. K jejímu vydání přispělo „čtrnáct bodů“ o ukončení války a uzavření míru amerického prezidenta Thomase Woodrowa Wilsona. Desátý bod obsahoval požadavek autonomie pro národy habsburské monarchie. Rakouské úřady označily Tříkrálovou deklaraci za velezrádnou a byla konfiskována. To už ale protirakouský odboj neodradilo. V červenci 1918 vznikl Národní výbor československý jako vrcholný orgán domácího odboje, který měl připravit převzetí moci v budoucím samostatném státě. Byli v něm zastoupeni sociální demokraté, agrárníci, národní socialisté, státoprávní demokraté, katolické strany i strana státoprávně pokroková a národní. Předsedou výboru byl K. Kramář, místopředsedy Ant. Švehla a V. Klofáč.
Zahraniční odboj proti Rakousku-Uhersku vedli ve Francii a Anglii T. G. Masaryk, E. Beneš a M. R. Štefánik. V červenci 1915 zveřejnil TGM v Curychu a Ženevě koncepci zahraniční akce, jejímž cílem bylo rozbití habsburské monarchie a boj za čs. samostatnost. V únoru 1916 vznikla z Českého zahraničního komitétu v Paříži Československá národní rada, ústřední orgán zahraničního odboje za I. sv. války. Z českých zajatců v Rusku, Francii a Itálii byly díky vyjednávání TGM, Beneše a Štefánika postupně vytvořeny čs. legie, v nichž bylo i dvacet Žirovničáků. Bojlegionářů na straně dohodových vojsk přispěl podstatně k souhlasu zemí Dohody se vznikem ČSR. V srpnu 1918 dosáhl E. Beneš uznání ČSNR za prozatímní vládu a Čechoslováků za plnoprávné bojující spojence. Uznání potvrdily USA, Japonsko, Itálie a Francie. Dne 17. října 1918 T. G. Masaryk zaslal prezidentu Wilsonovi „Prohlášení nezávislosti československého národa“, tzv. Washingtonskou deklaraci.
I přes akce domácího a zahraničního odboje nebylo do 28. října 1918 jasné, zda nás čeká autonomie v rámci Rakouska, nebo samostatnost. Zda skončí, nebo bude dále pokračovat válka. Když se do Žirovnice dostala po poledni 28. října zpráva o nótě vyjadřující souhlas Rakouska-Uherska s jednáním o příměří, kterou zaslal rakousko-uherský ministr zahraničních věcí hrabě Andrássy prezidentu USA W. Wilsonovi, bylo to přijato jako potvrzení konce války a vzniku samostatného státu. Zakrátko byly domy vyzdobeny prapory, byly strhávány německé nápisy a monarchie posílána „k čertu“. Večer se konal lampionový průvod s hudbou, zpívalo se a po letech se všichni upřímně radovali. Členové Sokola v krojích převzali strážní službu a udržovali pořádek.
Dne 29. října, když došlo úřední potvrzení, že byla vyhlášena v Praze Československá republika, byla svolána slavnostní schůze obecního zastupitelstva, kterou zahájil starosta Jan Fišer slovy: „ Konečně lidmi tedy! Jediný výkřik radosti zní celou zemí od Šumavy k Tatrám. Jsme svobodni jako národ, svobodni jako jednotlivci. Poroba, která po tři staletí nás pokořovala, dusila, ničila, jest skončena. /…./ V těžké době přechází do našich rukou vláda českých věcí. Je potřebí na všech stranách především střízlivého rozumu a rozvahy u vůdců národa i u všech jeho příslušníků, aby rodící se stát náš nebyl ve svých počátcích ničím ochromen. /…/ Každý postav v této chvíli do služeb národa a státu československého všechnu sílu, kterou v sobě má. /…/ Dějiny volají nás na jeviště světové. Vykročme na ně radostně, důstojně, slavně.“
S jakým předsevzetím se lidé pustili do budování demokratického státu, to vyjádřil ve svých pamětech lapidárně jakubínský sedlák Ferdinand ránek: „Chceš-li být demokratický, musíš pracovat nejen pro sebe, ale i pro svého spoluobčana, ve prospěch a pro zvelebení své obce. Myslím, že pokud se člověk chová demokraticky, nelakotí, nehledá vlastní prospěch ani nemyslí jen na zvětšování svého majetku.“
Toto demokratické úsilí ve prospěch a pro zvelebení své obce tvoří spojnici mezi 28. říjnem 1918 a 28. říjnem 2018, mezi námi a generacemi, které se snažily náš stát udržet a zvelebovat v klidných i bouřlivých časech dějinných proměn.
Marie Fronková (Žirovničan 2018/11)