Aktuálně

Jindřichohradecká vrchnost III: Páni z Hradce

Kniha Nezapomenutelné osobnosti v historii města Jindřichův Hradec vypráví o personách veřejného i neveřejného života, které svými rozhodnutími, činy a názory přivedly vědomě a třeba také nevědomky město nad Vajgarem k jeho současné podobě.

Čtenářům portálu Hradecžije.cz budou v letošním roce, ve spolupráci s Informačním centrem Jindřichův Hradec, postupně představeny všechny kapitoly této knihy.

…pokračování z minulého týdne (Jindřichohradecká vrchnost II)

Jindřich IV. z Hradce (1442-1507 ) NEJVYŠŠÍ PURKRABÍ

Jindřich IV. z Hradce

Mladší syn Jana z Hradce a Kateřiny ze Šternberka se ujal správy panství po smrti staršího bratra Heřmana v roce 1463. Oženil se s dcerou bývalého poručníka Zdeňka ze Šternberka, zarytého odpůrce Jiřího z Poděbrad, a zařadil se k radikálním představitelům katolické opoziční části české šlechty. Patřil k předním představitelům tzv. Zelenohorské jednoty, která přímo vystupovala proti králi a jejíž přední příslušníci často přijížděli do Jindřichova Hradce, který se tak stal významným centrem odboje. Probíhala tu i společná jednání se zástupci královské moci, jejichž vojsko v roce 1467 Jindřichovo město obléhalo, ale nakonec odtáhlo s nepořízenou. Jindřich se pak stal stoupencem politiky Matyáše Korvína, na konci 70. let se však přiklonil na stranu Vladislava II. Jagellonského, jenž po smrti Jiřího z Poděbrad usedl na český trůn. V jeho službách pak dosáhl vysokých hodností na královském dvoře, když se stal nejvyšším komorníkem a pak i nejvyšším purkrabím. Král se mu za prokazované služby odvděčil i tím, že v roce 1483 polepšil znak jeho rezidenčního sídla. Jindřichův Hradec se tak stal výjimečným poddanským městem, na jehož znaku jsou vyobrazeny královské symboly, koruna nad královskou iniciálou a dva čeští lvi.

Po smrti manželky Alžběty ze Šternberka se v roce 1484 oženil s Anežkou Tovačovskou z Cimburka, která ale po roce manželství zemřela. Hradecký pán pak pojal za manželku Magdalenu z Gleichenu, ale ani jejich svazek netrval dlouho, nebo skonala v roce 1492. Unikátní památkou na ni je gotická náhrobní deska z červeného mramoru v interiéru jindřichohradeckého kostela sv. Jana Křtitele.Následujícího roku se Jindřich oženil počtvrté, jeho ženou se stala Anna z Minsterberka.

Období Jindřicha IV. náleželo k významným etapám v historii dominia, rezidenčního sídla i města Jindřichova Hradce. Podařilo se mu postupně získat menší rytířské statky uvnitř a v sousedství rodových držav a díky sekularizaci majetku řádu německých rytířů vytvořit rozsáhlé územně celistvé panství. Původní hrad nechal rozšířit o nový gotický trakt při západní hradbě s pozoruhodnými interiéry a vnitřní výzdobou, jejichž součástí je také soukromá kaple s nástěnnou malbou Jindřicha IV. a jeho tří manželek. Ještě za života bylo započato i s rozšířením původního paláce, ale jeho dokončení se již nedožil. Zemřel náhle při nehodě, když se při zimní vyjížďce na lov převrátily jeho saně a utrpěl smrtelné zranění.

Adam I. z Hradce (1494-1531) NEJVYŠŠÍ KANCLÉŘ

Adam I. z Hradce

Syn Jindřicha IV. z Hradce a Anny z Minsterberka byl v době otcovy smrti nezletilý, správy dominia se ujal až v roce 1511. Hned následujícího roku nechal vypracovat nový urbář celého panství a soustředil se na jeho konsolidaci, nebo několikaletou poručnickou správou utrpělo. V roce 1516 potvrdil měš anům starší práva a dodatkem posílil církevní správu i stavební podnikání v Jindřichově Hradci. Měl ale i vyšší politické ambice a stal se důstojným nástupcem svého otce. Podporoval krále Vladislava II. Jagellonského, například když mu vojensky vypomohl proti vzbouřencům v Uhrách, podílel se rovněž na urovnání vztahů mezi šlechtou a městským stavem a uzavření tzv. Svatováclavské smlouvy v roce 1517. Tato jeho činnost a jistě i otcovy zásluhy a zejména příbuzenství s nejvyšším purkrabím Zdeňkem Lvem z Rožmitálu mu otevřely cestu k vysokým funkcím na královském dvoře. Již v roce 1523 ho král Ludvík Jagellonský ustanovil nejvyšším kancléřem Království českého. V té době se ale odvrátil od vnitročeské orientace svého otce a přiklonil se k habsburské politice, prosazované Marií, manželkou českého krále Ludvíka, po jehož smrti se významně angažoval za zvolení jejího bratra Ferdinanda I. Habsburského na český trůn. Spojil tak českou rodovou tradici i stavovské sebevědomí s oddaností k vládnoucí habsburské dynastii. V nastoupené cestě, znamenající panovníkovu přízeň a z ní pramenící další politický i hospodářský vzestup rodu, pak pokračovali také jeho potomci.

V roce 1515 se Adam I. oženil s Annou, dcerou Zdeňka Lva z Rožmitálu, s níž měl pět dětí. Nejprve dcery Voršilu, Magdalénu a Alžbětu, která se provdala za Diviše Slavatu z Chlumu a Košumberka, a pak syny Jáchyma a Zachariáše, pozdějšího známého budovatele renesanční Telče.

Ve svém jindřichohradeckém sídle dokončil Adam I. stavební úpravy zahájené otcem, zejména výstavbu takzvaného Královského paláce, jehož zdi ukrývají nejkrásnější pozdně gotickou místnost hradu, reprezentativní Královský sál, v němž hradecký pán nejvyšší návštěvu skutečně uvítal. Nechal zasypat vnitřní hradní příkop a zřídil novou příjezdovou cestu do rezidence lemovanou dalšími budovami. Stihl to do roku 1528, a když se v následujícím roce vypracovával berní rejstřík, patřil podle něj do první desítky nejbohatších velmožů v Čechách, a to vlastnil ještě rozsáhlé državy na Moravě. Adam I. z Hradce stál na počátku „zlaté éry“ rozvoje města Jindřichova Hradce.

Jáchym z Hradce (1526-1565) NEJVYŠŠÍ KANCLÉŘ I CÍSAŘSKÝ TAJNÝ RADA

Jáchym z Hradce

Syn Adama I. z Hradce a Anny z Rožmitálu vyrůstal na dvoře Ferdinanda I., kde byl pážetem královny Anny Jagellonské a pak byl vychováván ve společnosti budoucího císaře Maxmiliána a jeho bratra Ferdinanda, budoucího českého místodržitele. Poručník Volf starší Krajíř z Krajku zatím po dobu jeho nezletilosti vykonával správu rodového majetku, který si pak v roce 1550 oba synové Adama I. rozdělili. Moravské državy s městem Telč získal Zachariáš, jenž ze svého sídla postupně vytvořil unikátní renesanční skvost, jindřichohradecké panství připadlo Jáchymovi.

Jáchym zahájil svou politickou kariéru již v roce 1546 jako krajský hejtman, ve svých 27 letech získal výnosný úřad purkrabího hradu Karlštejn a v roce 1554 se stal nejvyšším kancléřem. Kromě toho se o tři roky později stal členem císařské tajné rady a v roce 1561 jako druhý příslušník české šlechty též nositelem řádu Zlatého rouna.

Vzdělaný Jáchym hovořící několika jazyky pravidelně pobýval u habsburského dvora v Praze, ve Vídni či v Augšpurku a často cestoval v diplomatických i úředních službách. Habsburské zájmy mu byly stejně blízké jako soukromé záležitosti vlastního panství. Věrně setrvával po boku Ferdinanda I. i v kritickém období protihabsburského odboje českých stavů a tento jeho postoj se odrazil v nebývalém rozvoji jeho dominia. Od Ferdinanda I. získal hlubocké panství, připojil k němu i další statky, takže se jeho pozemkový majetek během krátké doby rozrostl více než na dvojnásobek. Jáchym se stal jedním z nejbohatších velmožů v Čechách, jeho úředníci, především hradecký hejtman Jan Š astný Pušperský z Pleší a další, dokázali i přes častou nepřítomnost a náročný životní styl vrchnosti zajistit trvalý rozvoj panství. Jindřichův Hradec, který od něho získal v roce 1552 nové výsady, se octl na vrcholu svého rozvoje a svou velikostí, výstavností a bohatstvím předstihl všechna poddanská i většinu královských měst. Na konci padesátých let Jáchym zahájil i rozsáhlou renesanční přestavbu svého jindřichohradeckého sídla i paláce pod Pražským hradem, v roce 1564 založil spolu se svou chotí Annou z Rožmberka velkorysý špitál při kostele sv. Jana Křtitele. Úspěšné působení Jáchyma z Hradce nenadále ukončila tragická smrt. Když se 12. prosince 1565 vracel z Vídně, prolomil se pod ním most a utonul ve vlnách rozvodněného Dunaje. Protože jeho syn Adam nebyl ještě plnoletý, ujala se správy panství vdova Anna, sestra Viléma a Petra Voka z Rožmberka.

Adam II. z Hradce (1549-1596) NEJVYŠŠÍ KANCLÉŘ I PRAŽSKÝ PURKRABÍ

Adam II. z Hradce

Jediný syn Jáchyma z Hradce a Anny z Rožmberka, jež mu po několika letech poručnictví předala dědictví v konsolidovaném stavu, pokračoval ve vysokých ambicích svého otce. Podobně jako on v mládí absolvoval výchovu na habsburském dvoře, pohyboval se vedle arciknížat Arnošta a Rudolfa, pozdějšího císaře Rudolfa II., cestoval po západní a jižní Evropě, a v polovině osmdesátých let získal úřad nejvyššího kancléře a v roce 1593 i výnosný úřad pražského purkrabího.

Po několikaleté přestávce pokračoval ve výstavbě honosného jindřichohradeckého sídla, které hostilo početný dvůr a mnoho hostů, podobně jako pražský palác pánů z Hradce. Nákladný způsob života s okázalou reprezentací však nezůstal bez vlivu na hospodářský stav panství a přes vysoké státní úřady Adama II. i vnější lesk jeho dvora prožíval rod pánů z Hradce faktický ústup z vysoké politiky. Tomu přispívaly i Adamovy fyzické neduhy, které poněkud limitovaly nejen jeho osobní život, ale ohrožovaly i další existenci rodu.

Jeho téměř třicetileté působení však nijak podstatně nenarušilo rozvoj města Jindřichova Hradce, které prožívalo své nejúspěšnější období, charakteristické mimo jiné nevšední náboženskou tolerancí. Utrakvisté tu mohli vystavět vlastní kostel, vysvěcený v roce 1594, ve stejném roce ale vrchnost ve městě založila jezuitskou kolej, jejíž základní kámen byl slavnostně položen následujícího roku.

Kateřina z Montfortu (1556-1631) ZAKLADATELKA JEZUITSKÉHO SEMINÁŘE

Kateřina z Montfortu

Manželka Adama II. z Hradce pocházela z nezámožného, ale starého katolického a Habsburkům oddaného rodu, její otec Jakub I. z Montfortu zastával úřad císařského hofmistra. Její zasnoubení a svatba se odehrály roku 1571, ale do Jindřichova Hradce přijela až o tři roky později. Jako důsledná katolička iniciovala velkolepou fundaci koleje Tovaryšstva Ježíšova a založila jezuitský seminář. Adamovi II. porodila dědice Jáchyma Oldřicha, po jehož smrti panství zdědila jeho sestra Lucie Otylie, provdaná za Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka.

 

Autoři textů: PhDr. Štěpánka Běhalová, Ph.D. a PaedDr. František Fürbach

Spoluautoři: Mgr. Vladislav Burian a MgA. Jakub Valášek

Vydavatel knihy je Město Jindřichův Hradec. Textové a fotografické podklady jsou ze sbírek Muzea Jindřichohradecka. Využít je lze na základě autorského zákona výhradně jen se souhlasem vlastníka.

Kniha je v prodeji v Informačním středisku v Panské ulici za 390 Kč.

Předchozí kapitoly: