Kolem Šicnerova dolního mlýna ve Studené vede cesta do Skrýchova po hrázi rybníka. Zaposloucháte-li se někdy v klidu večera, nebo brzy ráno uprostřed hráze nad potrubím odtoku, nebo ještě lépe, sejdete-li dolů pod hráz blíž, kde končí potrubí, uslyšíte šumot pramínku vody odtékajícího do potoka. A teď něco šumot přehlušilo a teď zesílilo, nahradilo! Vždyť je to basa! Opravdu někdo tam hraje v hrázi na basu, někde blíž ke stavidlu. Věřte nebo nevěřte, je to basa.
Její hluboký hlas chvílemi zesílí v rytmu tance, pak zase jakoby utichal a jakoby vzlykem končil.. Ne, nezdálo se vám to! Jen počkejte chvíli. A zase: “ Šrum, šrum, tydlydum… a dum šrum, šrum, tydlydum.. dum..“ Končí na chvíli. Už je ticho, klid a ten šum proudícího čůrku vody. A zas: „Šrum, šrum, tydlydum.. dum. Šrum, šrum, tydlydum a dum..“
Nechtěli tomu kluci ve škole věřit, když jim Toník vypravoval, jak poslouchal na hrázi basu hrát. Ale pak se celý houfec kluků vypravil k Šicnerovu dolnímu mlýnu zjistit pravdu. Toník nelhal! Jasně uslyšeli: „Šrum, šrum, tydlydum. Šrum, šrum, tydlydum…..dum!“ A za chvíli zas: „Šrum, šrum, tydlydum a dum..“ Nic platno, je to basa! „Ale kdo tam na ni hraje?“ ptají se všichni a bojácně se rozhlížejí . Dobře vědí: „Kdož jiný než hastrman!“ A mazali raději rychle domů.
„Jenže, kde by hastrman vzal basu?“ vrtalo jim hlavou. Až děda jim, když se ho zeptali, řekl: „No kde? Zeptejte se doma.“ Všichni tady ještě pamatují, jak se tam basista topil. Parta muzikantů šla tenkrát o koledě ze Skrýchova domů do Studené. Inštrumenty pod paždí, basu na záda a jde se!
Jenže nohy jsou nějak těžké, krok se krátí a tak, že si chvíli odpočinou tady na hrázi, na té lavičce u vchodu do mlýna. Však tam ještě ta lavička je. Chvíli odpočívali a že půjdou zase dál.
Kdo ví, co do basisty vlezlo, popadl postavenou basu a spustil jako o muzice:“Šrum, šrum, tydlydum.. dum“. Volali na něj: „Dej pokoj. V noci! Zbudíš hastrmana!“ Teprve, když začal vítr a vlny se zdvíhaly, přestal a doháněl ostatní!
Jenže v tom kalupu se nějak s basou zašmodrchal a šup do rybníka i s basou! Uslyšeli ho volat, přiběhli, vytahovali za ruku. A všichni dobře slyšeli: „Tak jen pojď, pojď basičko! Pěkně hraješ.“ A víte, že by se i basista utopil, kdyby mu Matěj, však tvůj děda Toníku, neřekl: „Pusť basu nebo utopí hastrman i tebe.“
Teprve potom basista milovaný nástroj pustil a vytáhli ho z vody ven. No a basa se chvíli otáčela, ponořovala víc a víc a hastrman na ni teď hraje asi svým dětem to známé: Šrum, šrum tydlydum… dum…
Zdroj: Obec Studená
