Výtvarníci a architekti III. | Nezapomenutelné osobnosti Jindřichova Hradce

Umělecký odkaz architektů a výtvarníků dob minulých, jejichž život a tvorba jsou spjaty s Jindřichovým Hradcem, se dnes těší velkému zájmu kulturní veřejnosti i uznání odborníků. Již od vrcholného středověku vznikala ve městě architektonická a výtvarná díla trvalé hodnoty. Rozsáhlé komplexy jindřichohradeckého hradu, přestavěného v renesanční době na skvostné zámecké sídlo pánů z Hradce, či areálu kostela sv. Jana Křtitele a kláštera s jejich vzácnou výzdobou vzbuzují dodnes velký obdiv návštěvníků. Jindřichohradecká vrchnost a později i bohatí měšťané podporovali také výtvarné umění, jež se stalo součástí jejich reprezentace. Poslední dvě staletí pak přinesla do pokladnice kulturního dědictví regionu řadu hodnotných děl inspirovaných bohatou historií města a jeho architektonickými památkami, které sem přilákaly řadu výtvarných umělců.

Hanuš Schwaiger | 28. 6. 1854 – 17. 6. 1912 | MALÍŘ

Narodil se v Jindřichově Hradci v domě č. 115 na rohu ulic Svatojánské a Panské. Otec byl zámožný obchodník se železem, vlastnil ještě dva statky a dům ve Vídni. Matka byla dcerou jindřichohradeckého obchodníka. Jindřichohradecké gymnázium, kam roku 1865 nastoupil, studoval s průměrným prospěchem, potom přešel na reálku do Českých Budějovic. V roce 1873 nastoupil na otcovo přání na vídeňskou obchodní školu. Na konci léta 1874 se však vrátil na vysněnou akademii. Tehdy namaloval Otcův portrét, obraz, jímž se ho snažil přesvědčit, že se na akademii skutečně něco naučil. V této době se již začal zajímat o historická témata, která plně rozvinul v osmdesátých letech 19. století.

Po odchodu z akademie v roce 1888 pracoval na různých zakázkách pro významné šlechtice, např. hraběte Wilczka nebo Sylva Tarouccu. K nejvýznamnějším dílům z období po studiích patří historický námět Novokřtěnci, album s kresbami Krysaře, dále kresby sv. Lukáše a sv. Huberta, inspirované německým renesančním dřevořezem a pohádkové ilustrace Vodníka. V roce 1891 se oženil a přestěhoval se svou ženou Josefínou, rozenou Kučerovou, do Bystřice pod Hostýnem. Zde žil a tvořil až do roku 1899, kdy byl jmenován profesorem kreslení na brněnské technice. Nechal se inspirovat valašskou krajinou a jejím lidem. V této době podnikal své první cesty do zahraničí, zejména do Itálie a Nizozemska. To se stalo jeho významným inspiračním zdrojem. Na svých cestách po Holandsku,
poprvé roku 1888, se věnoval studiím námořníků, rybářů, zachycoval dění v přístavech a na trzích. Ke známým obrazům tohoto období patří Rybí trh v Bruggách či Holandský rybář s konvemi.

V roce 1902 byl jmenován profesorem na pražské Akademii výtvarných umění a dvakrát byl zvolen jejím rektorem. Pak se již volné tvorbě příliš nevěnoval, výjimku tvoří knižní ilustrace k pohádkám O hastrmanovi. Maloval také variace vlastních starších prací, nejvýrazněji viditelné na Rybím trhu v Bruggách II, kde naposledy využil dojmy z cesty po Nizozemsku roku 1906.

Samostatnou kapitolou Schwaigerovy tvorby byla jeho restaurátorská činnost, kdy uplatňoval svůj dlouhodobý zájem o techniku a technologii malby. Po několika operacích zhoubného nádoru jazyka a následném upoutání na lůžko zemřel v Praze a pohřben byl na vlastní přání v Bystřici pod Hostýnem.

Hanuš Gantner | 13. 5. 1853 – 14. 6. 1914 | MALÍŘ

Narodil se v rakouském Feldkirchu v rodině truhláře, zemědělce a strážmistra švýcarského pluku Wolf sicilsko-neapolské armády, po kterém příslušel do lichtenštejnského Plankenu. Vyučil se otcovskému řemeslu a na otcovo přání se jako tovaryš vydal na zkušenou. V roce 1873 začal navštěvovat gymnázium v rakouském Solbad Hall, absolvoval za rok dvě třídy, roku 1876 již studoval na vysoké technické škole v Mnichově. Po čtyřech letech dosáhl titulu inženýra a v létě roku 1880 vstoupil do služeb rakouských státních drah jako technický aspirant při stavbě arlbergské železniční dráhy na úseku Bludenz-Klosterle a později i arlbergského tunelu.

V roce 1883 získal místo hlavního železničního inženýra na trase Veselí-Jihlava na úseku Jindřichův Hradec, kam se později i přestěhoval. Zde poznal dceru bohatého měšťana Marii Matouškovou, s níž se v dubnu 1885 oženil. Díky sňatku se stal materiálně nezávislým, roku 1891 se vzdal svého inženýrského povolání a dále se věnoval výhradně umělecké tvorbě, k níž tíhl již od mládí. Odebral se do Paříže, aby studoval malbu předních světových impresionistů, ve studiích pokračoval soukromě u profesora vídeňské akademie portrétisty Julia Bergera a u profesora mnichovské akademie Heinricha Zügela, vyhlášeného malíře zvířat.

V Jindřichově Hradci nejdříve bydlel v tzv. Vajbrtrucu, patřícímu tchánovi, v roce 1893 si nechal pro rodinu opravit dům č. 85 na Nežárce a zřídil si v něm malířský ateliér. I přes velikou vzdálenost, která ho dělila od rodné země, do ní často zajížděl a zachycoval ji na svých obrazech. I proto byly hlavními náměty jeho tvorby krajinné scenérie – alpské motivy, různá domácí i divoká zvířata, zákoutí rodného města i Jindřichova Hradce a portréty rodinných příslušníků. Mezi jeho oblíbené techniky patřil akvarel a kvaš, olej a kresba tužkou. Své práce vystavoval v Mnichově, ve Vídni, v Salcburku, v roce 1906 v Jindřichově Hradci, v letech 1911-1912 opakovaně v Praze a v roce 1914 ve Vídni, kde vystavil na 270 svých děl. Prestižním vrcholem jeho tvorby bylo portrétování lichtenštejnského velkoknížete Jana II. v únoru 1901, po němž monarcha zakoupil několik jeho obrazů. Hanuš Gantner zemřel po dlouhé duševní chorobě v sanatoriu Am Steinhof nedaleko Vídně a je pohřben na vídeňském ústředním hřbitově.

Václav V. Novák | 19. 10. 1901 – 12. 9. 1969 | MALÍŘ

Václav Vojtěch Novák se narodil v Semilech, mládí prožil v Praze, kde také vystudoval gymnázium. V době první světové války vstoupil do soukromé školy kreslení profesora Emanuela Boháče a roku 1918 nastoupil na Akademii výtvarných umění. Zde nejprve absolvoval přípravný kurz u profesora Josefa Loukoty a následně přešel do speciálních ateliérů profesorů Vlada Bukovace, Maxe Pirnera a Vratislava Nechleby, u něhož také svá studia roku 1926 úspěšně zakončil.

Stal se členem Umělecké besedy v Praze, ve dvacátých letech 20. století tvořil pod vlivem sociálního umění. Začínal jako portrétista a figuralista, ale také vytvořil několik zátiší inspirovaných francouzskými malíři. Svá díla od roku 1929 prezentoval v Alšově síni Umělecké besedy, následovaly výstavy v Rubešově galerii, v Besedě a v Národní galerii v Praze. Hodně cestoval po Francii, kde často zachycoval život v přístavech. Roku 1931 poprvé zavítal do jižních Čech na Soběslavsko. V období druhé světové války žil a pracoval střídavě v Praze i v jižních Čechách.

V Jindřichově Hradci si v Jáchymově ulici nechal za pomoci svých uměleckých přátel vystavět ateliér, v němž tvořil za svých častých letních pobytů. Po válce zastával řadu významných funkcí v různých výtvarných organizacích. V této době podnikl řadu cest do Švýcarska, Polska, Maďarska, Itálie, Tuniska, na Balkán, a dostal se až do Číny, Vietnamu a Sovětského svazu. Ve všech zemích také vystavoval. Zemřel po delší nemoci v Jindřichově Hradci.