O zvonu jménem Kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, kterému lidé říkali Kňour.

Kostel Nanebevzetí Panny MarieTento měšťan při ranní mši ve farním kostele usnul. Ve snu se mu zjevil anděl v bílé říze s liliovým stvolem v jedné ruce a s plamenným mečem ve druhé. Němě ukazoval na kalich na oltáři. Kňoura pak vzbudil kostelník, a když mu lidé vyčítali, že usnul v kostele, tvrdil, že mluvil s andělem.

Ani u manželky nenašel Kňour pochopení, ale myslel si, že to znamení má nějaký smysl. Rozhodl se, že půjde bojovat za pana Menharta do husitských válek. Sepsal závěť, podle které rozdělil své peníze a dal také truhlici plnou peněz městu na ulití zvonu, který měl být největší, jaký kdy město mělo. Měl však dvě podmínky.

Aby městská rada dala ulít zvon, až když se po deseti letech Kňour nevrátí, a pak ho měla také jménem Kňour pojmenovat.

Za deset let Hradečtí ulili zvon, pak ho nechali posvětit a vytáhli ho na věž. Když zvon poprvé zvonil, sešli se lidé zdaleka, mezi nimi i chromí a slepí, protože věřili, že je zvuk zvonu uzdraví.  Jeden z nich byl pomatený stařeček. Když se ptal, komu to zvoní a dozvěděl se, že nějakému Kňourovi, kterého nikdo neznal, zhroutil se a zemřel. Bývalý purkmistr pohlédl mrtvému do tváře a poznal, že to byl Kňour.

Podle jiné verze Kňour zbohatl nalezením pokladu, byl však nešťastný a osamělý, a proto se rozhodl, že půjde do světa. Na jeho návrat měla městská rada čekat 25 let a na zvon věnoval veškerý svůj majetek. Zvon byl sice pojmenován Jan Hippolyt, ale říkali mu Kňour a také při jeho prvním zvonění zemřel stařičký příchozí, bývalý měšťan Kňour.

Podle archiváře Františka Teplého měšťan Kňour opravdu existoval. Jeho jméno vzniklo zkomoleninou jména Guttnauer, tedy z Hor Gutných, tedy Gnauer, jinak Kňour. Bydlel prý v domě označeném číslem 84. Prý skutečně bojoval v husitských válkách a prý opravdu nechal ulít zvon ze šedesáti metrických centů mědi a patnácti centů cínu. Jeho zvuk pak byl slyšet až na dvanáctikilometrovou vzdálenost. Pan Kňour prý však zemřel hned druhý den po kšaftu. Zvon skončil smutně. Při požáru v roce 1801 se rozlil na tisíce kapiček.

Zdroj: 1. ZŠ Jindřichův Hradec

Seriál pověstí a legend Jindřichohradecka je publikován ve spolupráci s vedením 1. základní školy v Jindřichově Hradci.  Ponořte se s námi do tajuplné historie.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjádříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít