Necelý kilometr jihozápadně od města Žirovnice, při cestě vedoucí od Jindřichova Hradce, stojí už po staletí kaple sv. Jiljí. Od r. 1770 existuje okolo ní i místní hřbitov. Různé kaple a kapličky má u nás mnoho obcí, ale vystavěny bývají většinou na kopcích či vyvýšeninách. Zdá se proto podivné, proč kaple v Žirovnici stojí na nenápadném, nechráněném a rovném místě uprostřed polí a luk. Vysvětlení však existuje, i když za stoprocentní ho pokládat nelze. Těsně pod kaplí, jižním směrem, je poměrně široká úžlabina, dnes mezi dvěma pozemky. Úžlabina je chráněna ze severu, na jejím spodním konci teče říčka Žirovnice a tak se toto místo jistě už dříve hodilo k osídlení. O tom, že v tomto prostoru stála při osidlování naší krajiny osada, nejsou žádné písemné doklady. Nálezy tuhové keramiky však dokládají, že toto místo mělo pravděpodobně ve 14. století své stálé obyvatele. Název osady ani datum jejího zániku neznáme. Povědomí o existenci osady nebo její zbytky se dochovaly jistě ještě dlouho poté, co osadu její obyvatelé opustili. Snad to byl opravdový důvod, proč kaple sv. Jiljí stojí právě na tomto místě.
Roku 1485 koupil panství Žirovnice, zahrnující tehdy městečko a hrad spolu s vesnicemi Zdešovem, Cholunou a Jakubínem kutnohorský podnikatel Václav Vencelík z Vrchovišť. Stála-li kaple na svém místě už dříve nevíme. Proto za jejího zakladatele pova- žujeme právě Václava Vencelíka.
První písemný doklad o ní je z roku 1505, tedy z doby, kdy rod Vencelíků již20 let vlastnil Žirovnici. Václav Vencelík nechal v podzemí kaple zbudovat hrobku, která se měla stát a později se i stala rodovým pohřebištěm Vencelíků.
Žirovnicko i blízké Jindřichohradecko byly v 16. a začátkem 17. století oblastmi silně nekatolickými. Proto i sv. Jiljí patřil straně podobojí, i v době, kdy žirovnický farní kostel byl katolický. K roku 1553 je doložen poustevník Efrem (Efraim), podobojí, sídlící právě u sv. Jiljí. Nutno zdůraznit, že sv. Jiljí byla v té době největší poustevnou v dalekém okolí. I když v polovině 16. stol. existoval hřbitov u kostela sv. Filipa a Jakuba ve středu obce, někteří obyvatelé nechávali své zemřelé blízké pochovat u sv. Jiljí. Poustevník Efrem pro tyto případy zde vedle jiné činnosti i hrobařil. K roku 1585 jsou u sv. Jiljí doloženi dva poustevníci, kterým se říkalo starý a mladý.
Kolem roku 1600 byl ke sv. Jiljí po zákroku císařského dvora na základě přání jezuitů dosazen katolický kněz, pravděpodobně z jindřichohradecké strany. Nebylo to ale nadlouho, neboť na sv. Bartoloměje roku 1606 sv. Jiljí vyhořel a dál žil při kostelíku sv. Jiljí poustevník, dosazený nekatolíky. Nekatolickým knězem byl tou dobou v Žirovnici Jindřich Vencelík, který dal zdi u sv. Jiljí popsat protikatolickými hesly a nápisy. To se však nelíbilo jezuitům z Jindř. Hradce, kteří chtěli, aby sv. Jiljí byl opět katolickým. O této jejich snaze máme další doklad z roku 1614. Boj o kapli sv. Jiljí byl tehdy poměrně tvrdý, protože již v roce1614 či těsně po něm byla vypleněna. Zůstala však i nadále utrakvistická a kněze v ní sloužícího známe jménem – Fertius, příjmením snad Hodňovský. Po roce 1620 – jak je známo – jednoznačně se situace obrátila na katolickou stranu. Důsledkem toho bylo, že kněz byl roku 1622 vyhnán, odešel do exilu a aby budovu nebylo možné dále užívat, byl zatarasen vchod do ní, dobový doklad říká, že „vchod byl kolím zaražen“. Nutno však přiznat, že kaple tehdy nebyla po vyplenění v dobrém stavu a po celý zbytek 17. století bez větší stavební údržby chátrala.
Zajímavé je kdo kapli v jejích dějinách vlastnil – nebyli to vždy kupodivu majitelé panství nebo církev.
Rod Vencelíků, majitelů Žirovnice, měl veškeré stavby náboženského charakteru na svém panství přímo ve svém majetku. R. 1544 však zadlužené panství koupil od věřitelů Žirovnice Petra Vencelíka Albrecht z Gutenštejna. Výjimkou však byla kaple sv. Jiljí, která nepodléhala kupní smlouvě a zůstala dál majetkem rodu Vencelíků, i když ji nyní převzala jiná, příbuzná rodina, žijící a vlastnící majetek v nedaleké Včelnici. Gutenštejnové nechali pro kapli odlít zvon, dodnes dochovaný. Je 30cm široký a 22cm vysoký a je na něm nápis Urozenému Pánu A Pánu Jeho Milosti 1545. Text doplňuje erb rodu Gutenštejnů. Když J. Kunrát Vencelík prodal r. 1649 Včelnické panství původně španělskému šlechtici B. Paradiesovi, vymínil si, že rod Paradiesů, jinak též majitelů Kamenice, bude o kapli sv. Jiljí s rodinnou hrobkou Vencelíků pečovat. Paradiesové, resp. jejich kancelář se sice o kapli opravdu starali, ne však po stránce stavební. Občas se v ní konaly bohoslužby, které vykonávali kněží místní i zastupující.
V roce 1694 se majitelem žirovnického panství stal Adolf Vratislav ze Šternberka. Jan Václav Paradies Šternberkovi kapli daroval, a tím veškeré povinnosti přešly na nového majitele.
Některé prameny uvádějí, že Šternberk dostal kapli od Paradiesů, majitelů panství Kamenice, okolo r. 1713. To ovšem nemůže být pravda, neboť Paradiesové byli vlastníky Kamenice pouze do roku 1692. Jiným dokladem, že kapli Šternberkům nedarovali Paradiesové z Kamenice, je zápis ve Farní kronice obce Žirovnice, zachycující dějiny žirovnického kostela a obecně farní záležitosti. Farní kronika je psána v letech 1734 – 1744. V zápise se praví, že hrabě Paradies ve Včelnici daroval kapli sv. Jiljí hraběti ze Šternberka, pánu v Žirovnici. Ten sice v Žirovnici nesídlil, ale o chod kaple se speciálně starali dva úředníci sídlící na zámku.
Tento text z Farní kroniky je zajímavý i tím, že částečně popisuje vzhled kaple. Ta obsahovala asi poměrně velký, blíže nespecifikovaný výklenek, v němž pod větším křížem byla soška sv. Jiljí a okolo ní 14 sv. pomocníků. Do dnešní doby se ani jeden z těchto artefakttů nedochoval.
Důvodem je i to, že pravděpodobně František Leopold ze Šternberka, majitel Žirovnice v 1. polovině 18. stol., se rozhodl k radikálnímu kroku. Kapli sv. Jiljí dal zbourat a na stejném místě postavit kapli novou. Její podoba se zachovala dodnes. Rok stavby této – současné – kaple není znám, ale mohlo se tak stát okolo roku 1720. Nová kaple sloužila i nadále už pravidelným bohoslužbám a konala se k ní procesí z městečka. Vencelíkovská hrobka byla zachována. Rod Šternberků se stal, stejně jako předtím Vencelíkové, patronem kaple, tzn. že přispíval na její chod i údržbu. K roku 1797 je doložena první a na dlouhou dobu i poslední velká oprava (dnes bychom řekli generální oprava) kaple sv. Jiljí. Tu plně financoval majitel panství. Za zmínku stojí i to, že pravděpodobně Adam ze Šternberka se rozhodl z hrobky Vencelíků udělat hrobku Šternberků, resp. těch, kteří budou v Žirovnici bydlet, o panství se starat a o pohřbení u sv. Jiljí stát. Hrobka opravdu krátce sloužila jako místo posledního odpočinku čtyřem příslušníkům rodu, jak o tom svědčí desky z černého mramoru umístěné v presbytáři. Pochováni v ní byli: Adam (1711 – 1789), Adolf (1805 – 1806), Mariana (1763 – 1807), Adam (1751 – 1811). *
* Bližší informace o náhrobních kamenech a pohřbených příslušnících rodu Vencelíků viz Vlastivědný sborník roč. 1999.
V současné době je kaple sv. Jiljí majetkem města a využívá se pro pořádání občanských římskokatolických bohoslužeb a pohřbů. Její celkový stav je dobrý.
Kromě své bohaté historie má objekt i jinou důležitou stránku, a to stránku finanční. Minimálně od 18. stol., ale možná už od doby Václava Vencelíka měl sv. Jiljí vlastní finanční hospodářství. Majitel panství nebo patron kapli dotovali fi nančně, věcně a jak už bylo výše uvedeno, starali se o její údržbu.
Později v 19. stol. se už z hospodaření platily i daně. Například v roce 1901 činilo jmění sv. Jiljí 934,- korun (hotovost i bohoslužebné předměty) a v roce 1938 byly jenom hřbitovní příjmy 3.368,- Kč. Za příjmy byly považovány dary věřících, poplatky z pohřbů apod. Bohoslužebných předmětů nebylo u sv. Jiljí mnoho, avšak měly svoji hodnotu, a snad i proto byly trvale uloženy na faře. Ke sv. Jiljí byly podle potřeby přenášeny.
Krátkou pozornost bych věnoval samotné hrobce, umístěné v podzemí kaple. Jak již bylo uvedeno, kapli dal Václav Vencelík postavit hlavně proto, aby v ní bylo rodové pohřebiště příslušníků jeho rodu. V hrobce bylo zprvu pohřbeno nejméně devět lidí, všichni v 16. století. Kromě Václava Vencelíka a snad jeho třetí manželky, jejichž náhrobní kameny ovšem v kapli nejsou (nedochovaly se?), v ní našlo poslední odpočinek sedm jejich příbuzných, o čemž svědčí jejich náhrobní kameny
Spolu se čtyřmi pohřbenými Šternberky by tedy v hrobce do r. 1910 měly být uloženy ostatky třinácti lidí. Při otevření hrobky v roce 1972 v ní byl údajně nepořádek, nalezeno bylo pouze několik prken – snad zbytků malovaných rakví a zbytky oděvu. Navíc hrobka byla malá o rozměrech sotva 2×3 metry. Žádné fotografie z této nedávné doby nejsou známé a bohužel nebyl proveden žádný bližší průzkum. Třináct lidí by v tak malém prostoru sotva mohlo být pohřbeno, což vyvolává malé nejasnosti. Jednou z možností je, že prostor hrobky byl původně větší, a část, kde ležely ostatky Vencelíků byla Šternberky zazděna, čímž pro rod Šternbersků by vznikla hrobka samostatná.
V roce 1910, když rod Šternberků prodal panství obci Žirovnice, vyzvedl si své zemřelé předky z hrobky a odvezl je na jiné místo – pravděpodobně do své další hrobky v Malenovicích u Zlína. Z tohoto rodu u sv. Jiljí nezůstal pohřben nikdo.
V současnosti je po přestavbě interiéru kaple vchod do hrobky zabetonován a ta je tak de facto nepřístupná. Protože kaple sv. Jiljí je kaplí hřbitovní, zbývá též něco o historii žirovnického hřbitova. Víme, že ve 14. století byl žirovnický kostel filiální ke kostelu ve Stranné, který byl farním. Lze tedy předpokládat, že tehdejší obyvatelé Žirovnice byli pohřbíváni ve Stranné.
Se vznikem fary v Žirovnici vznikl i hřbitov. Nacházel se okolo kostela sv. Filipa a Jakuba, částečně tedy i na dnešním náměstí. Předpokládáme, že sloužil od 14. století až do roku 1813, kdy se zde konal poslední pohřeb. Jednalo se však o hřbitov hlavně katolický, mnozí nekatolíci byli, jak bylo už výše uvedeno, pohřbíváni u sv. Jiljí. Již koncem 60. let 18. století však vedení města a vrchnost rozhodly, že hřbitov bude časem zrušen a u sv. Jiljí zřízen nový. Již 25. února 1770 se na hřbitově u kaple sv. Jiljí konal první pohřeb, a to Michala Chocholky. Hřbitov byl malý, a tak roku 1839 byl rozšířen. V roce 1889 již plocha hřbitova kapacitně nestačila a c. k. okresní hejtmanství upozorňovalo, že je nutno jeho rozšíření, či přeložení. Z hygienických důvodů doporučilo i zřízení umrlčí komory. O přemístění se vůbec neuvažovalo, a tak vedení obce zadalo ing. arch. V. Benešovi z Prahy plán na rozšíření hřbitova. Architekt Beneš plán dodal, město i vrchnost jej přijaly, zaplatily 350 zlatých, a plocha tak mohla být rozšířena.
8. března 1894 obec koupila od šesti majitelů (L. Fišer, J. Menšík, J. Emmr, A.Doležal, F. Kožich, F. Rafflová) asi 800 m polí v okolí hřbitova. U hradecké silnice, rovněž v sousedství hřbitova, stávalo i stavení Leopolda Mimry, č.p. 131. Říkalo se mu „Poušť “. I toto stavení od majitele obec 23. srpna 1894 za 620 zlatých koupila. Majitel v Žirovnici dožil, jeho syn se odstěhoval do Prahy – Žižkova. „Poušť “ byla v květnu 1898 zbořena a hrabě Leopold Šternberk předal celý hřbitov do užívání obci.
Stavitel F. Semotán postavil dodnes stojící vstupní budovu, již původně tvořil byt hrobníka, umrlčí a pitevní komora a portál. Dále postavil i novou ohradní zeď a taras, když starý dřevěný plot už dosloužil. Za vše si účtoval 14. 363,- rakouských korun. Další práce provedli: A.Riedl z Prahy–Vinohrad – štuky, J.A.Brdlík z Kralup/Vltavou – krytinu střechy a Š. Slezák z Mor. Ostravy – mříže a plot. Náklady na rozšíření hřbitova a stavbu budovy nesli město, záložna i hrabě, který daroval 1400,- korun. Stavba i hřbitov stály již v roce 1900, ale kolaudace proběhla až v roce 1905. Po kolaudaci se do bytu nastěhoval hrobník. Bydlel však pouze v jediné místnosti, a tak pro sebe užíval pitevnu i umrlčí komoru. To mu bylo v r.1912 zakázáno.
Hřbitov ale již od r. 1906 vykazoval další nedostatky, a to neevidenci pohřbů, později i nečíslování hrobů. Od roku 1912 jsou hroby očíslovány, evidence pohřbů byla zavedena rovněž. V této podobě hřbitov slouží i v současnosti, byl však v 60.letech opět rozšířen o novou, zdí oddělenou část. Kaple sv. Jiljí i hřbitov jsou dnes majetkem města, přičemž kapli má pronajatou soukromá společnost. Vše je udržováno v dobrém stavu.
Autor: Milan Morava, kronikář – zdroj: Žirovničan