Aktuálně

Jindřichohradecká vrchnost IV: Černínové

Kniha Nezapomenutelné osobnosti v historii města Jindřichův Hradec vypráví o personách veřejného i neveřejného života, které svými rozhodnutími, činy a názory přivedly vědomě a třeba také nevědomky město nad Vajgarem k jeho současné podobě.

Čtenářům portálu Hradecžije budou v letošním roce, ve spolupráci s Informačním centrem Jindřichův Hradec, postupně představeny všechny kapitoly této knihy.

…pokračování z minulého týdne (Jindřichohradecká vrchnost IV)

Po smrti posledního mužského potomka rodu Slavatů přešlo jindřichohradecké dominium dědictvím na Marii Josefu Slavatovou (1667-1708) provdanou již od roku 1686 za Heřmana Jakuba Černína (1659-1710). Jindřichohradecké panství tak získal další z nejstarších a nejvýznamnějších českých šlechtických rodů a udržel si jej až do poloviny 20. století.

Znak Černínů z Chudenic

V černínském rodovém majetku, konkrétně v majetku nedrahovické linie, ztratil Jindřichův Hradec svůj původní charakter rezidenčního sídla. Černínové využívali zámek především při svých cestách mezi Prahou a Vídní. Jejich rozsáhlé državy patřily v roce 1848 k největším feudálním statkům v českých zemích a rod se řadil k vážené šlechtě věrné císařské rodině, pro niž vykonávali důležité státní funkce. Díky tomu přivedli na zdejší zámek řadu významných návštěv – členů císařského dvora a zástupců politického i veřejného života.

Hradecké větvi nedrahovické linie Černínů patřila spolu s jindřichohradeckým také další fideikomisní panství: Chudenice, Petrohrad, Krásný Dvůr a od roku 1845 také alodiální panství Mašťov. Již v 17. století si Černínové vystavěli mohutný palác v Praze na Hradčanech, jehož základy položil Humprecht Jan Černín v roce 1669, a vybudovali bohatou obrazovou galerii.

K nejvýznamnějším členům rodu a majitelům jindřichohradeckého zámku patřil syn Heřmana Jakuba Černína František Josef (1696-1733), za jehož vlády měla černínská dominia největší rozsah. V dětství byl těžce nemocný, dědičný titul „pán domu chudenického a hradeckého“ obdržel od císaře Karla VI. po dosažení plnoletosti v roce 1716, kdy se rovněž stal nejvyšším číšníkem Království českého. O rok později se oženil s hraběnkou Marií Isabellou Johannou de Merode markýzou de Westerloo. Byl sběratelem umění, vášnivým lovcem a propagátorem parforsních lovů a milovníkem života. Svými častými velkorysými půjčkami císaři zadlužil svůj majetek a jejich konsolidace proběhla díky nucené správě uvalené na tehdy sedmiletého dědice syna Prokopa Vojtěcha (1726-1777). Ten převzal prosperující dědictví, které konečně mohl zvelebovat a rozšiřovat. Díky své zálibě v lovu, zděděné po otci, nechal vystavět v polovině 18. století nedaleko Jindřichova Hradce lovecký zámek Jemčina. Oženil se s Marií Antonií z Colloreda, s níž měl čtyři dcery a jediného syna, intelektuála a politika Jana Rudolfa (1756-1845).

Jan Rudolf převzal správu statků v roce 1781. I když i on navštěvoval Jindřichův Hradec jen zřídka, nechal zde opravit část zámku a městu poskytl značnou podporu po velkém požáru v květnu 1801. Financoval také obnovu zámku Jemčina a Krásný Dvůr a stavbu zámku Lázeň u Chudenic. Byl příznivcem vědy a milovníkem výtvarného umění a hudby. V mládí procestoval řadu evropských zemí. Stýkal se s mnoha významnými osobnostmi českého vědeckého a kulturního života – Josefem Dobrovským, Františkem Palackým nebo Ladislavem Čelakovským. Zastával významné úřady a byl i prezidentem císařské akademie výtvarných umění.

Jeho jediný syn Evžen Karel (1796-1868) převzal od otce správu panství v letech 1815-1817. Patřil k pokrokovým představitelům české vlastenecké aristokracie s velkým zájmem o vědu, kulturu a historii. Evžen Karel nechal vystavět v Jindřichově Hradci na místě původního kostela sv. Jakuba nový svatostánek s rodovou hrobkou, kde byl také pochován.

Panství zdědil jeho syn Jaromír (1818-1908), který nechal uprostřed rybníka Vajgar nasypat ostrov ke čtyřicátým narozeninám své ženy Karolíny. Jejich syn Evžen Jaromír František (1851-1925) převzal správu rodinných panství v roce 1905. Jeho cílem bylo nejen udržení hradeckého panství v rukou Černínů, ale také obnova zámku, který se měl stát muzeem rodinných sbírek a památek. Toto dílo započal na začátku první světové války. Snahu však zkomplikovala pozemková reforma. Připravila Evžena Jaromíra o velkou část finančních zdrojů, které zamýšlel na rekonstrukci věnovat.

Protože ani on, ani jeho bratr František Jaromír neměli mužského potomka, po domluvě přenechali rodinný majetek synovci Evženu Alfonsi Černínovi (1892-1955) z vrchlabské větve rodu. Evžen vlastnil zámky Petrohrad a Krásný Dvůr v severních Čechách a jihočeský Jindřichův Hradec. V roce 1945 byl jindřichohradecký zámek a velkostatek znárodněn.

Heřman Jakub Černín (1659-1710) HRABĚ I NEJVYŠŠÍ PURKRABÍ

Narodil se jako starší syn Humprechta Jana Černína, který vynikl mezi příslušníky svého rodu v 17. století. Zastával řadu úřadů ve státní správě a byl císařským vyslancem v Benátkách. Zahájil stavbu monumentálního paláce na Hradčanech, zakoupil od chudenické větve statek Chudenice, aby se nedostal do rukou jiného rodu. Velkou část majetku i hraběcí titul získal po bezdětném a bohatém prastrýci Heřmanu Černínovi, který zemřel v roce 1651. Díky tomuto dědictví i svým schopnostem dosáhl též Heřman Jakub rychlé kariéry. Byl velice inteligentní, v mládí vykonal čtyřletou kavalírskou cestu, během níž si vedl deník v pěti jazycích. Otec, který působil jako císařský diplomat, mu pomohl cestu dobře naplánovat a Heřman Jakub Černín navštívil v letech 1678-1682 Německo, Itálii, Francii a Španělsko. Jeho pětijazyčná Diaria vyšla před nedávnem v českém překladu v reprezentativním dvoudílném vydání. Správu černínského panství převzal po smrti otce v roce 1682. Svou kariéru podpořil též sňatkem s dědičkou jindřichohradeckého dominia Marií Josefou Slavatovou z Chlumu a Košumberka (1667-1708) v roce 1686. Spolu měli syny Františka Josefa, Františka Antonína a dvě dcery.

Heřman Jakub Černín uměl dobře česky, podporoval výtvarné umění, zajímal se především o malířství a architekturu. Záhy se stal říšským dvorským radou, nejvyšším dvorským maršálkem a od roku 1693 byl dokonce nejvyšším purkrabím Království českého. Později působil také jako vyslanec ve Varšavě a opět jako nejvyšší zemský hofmistr a nejvyšší purkrabí. Dědictví po rodu Slavatů zatížené dluhy převzal po smrti Františka Leopolda Viléma Slavaty v roce 1691. Do města však přijel se ženou až v roce 1694. Tato prodleva se přičítá neshodě s místními jezuity, kteří se u nové vrchnosti dožadovali dodržení založených fundací, zatímco se Heřman Jakub vypořádával s dluhy po Františku Leopoldovi a výplatou dědictví. Hraběnka Marie Josefa Slavatová zemřela v roce 1708 a Heřman Jakub se oženil znovu, a to s Annou Josefou z Küenburgu (1685-1755). Krátce nato zemřel. Jeho sídelní město navštívila díky jeho postavení řada významných osobností. V roce 1702 to byl sám císař Josef I. a v roce 1703 arcivévoda Karel Rakouský, pozdější císař Karel VI. Heřman Jakub se spíše než v Jindřichově Hradci zdržoval v Kosmonosích, zemřel v Praze v roce 1710 a je tam také pochován.

Evžen Karel Černín (1796-1868) VLASTENEC I MECENÁŠ

Jeden z nejvýznačnějších mužů rodu, český šlechtic a vlastenec, byl jediným synem Jana Rudolfa Černína. I když se narodil ve Vídni, otec pro něj získal českého vychovatele, a tak se zásluhou kutnohorského rodáka Eduarda Zelinky naučil malý Evžen číst i hovořit česky a považovat českou zemi za svou vlast. Často pobýval především v Krásném Dvoře, Petrohradě a Chudenicích. Druhým učitelem a přítelem pro něj byl Josef Dobrovský, seznámil se též s Johannem Wolfgangem Goethem. K Černínům jezdil často bádat také František Palacký, a to jak na Jemčinu, tak do Vídně a do neuspořádaného hradeckého archivu. Vlivem prostředí i díky dědičným vlohám získaným od otce měl blízký vztah k umění i k divadlu, měl též zájem o pamětihodnosti a přírodu. Stejně jako otec byl příznivcem českého národního obrození a též Národního muzea. Evžen Karel byl sám historik a topograf Čech a člen Matice české. Na jindřichohradeckém zámku sloučil archivy pánů z Hradce, Slavatů z Chlumu a Košumberka a rodinný archiv Černínů. Vznikla tak rozsáhlá soukromá sbírka archiválií v zemi. Stýkal se se zakladatelem Národního muzea hrabětem Kašparem ze Sternbergu, topografem Johannem Gottfriedem Sommerem, Josefem Dobrovským a Františkem Palackým.

Oženil se v roce 1817 s dcerou korutanského knížete Orsini-Rosenberka. První cesta novomanželů vedla právě do Jindřichova Hradce a na lovecký zámek Jemčina.

První dochované Evženovy záznamy pocházejí z roku 1802, kdy si jako šestiletý zapsal báseň, pokračoval česko-německým slovníčkem a zápisy výdajů, až se dopracoval přes popisy poznávacích výletů k deníkům, které si vedl až do posledních dnů života v červenci 1868. Celkem se dochovalo 47 vázaných svazků v rozsahu obvykle přes 350 stran.

Byl členem Českého zemského sněmu, dědičným členem Říšské rady, ale též prezidentem Slovanské besedy ve Vídni a podpořil cestu vrchního ředitele svého velkostatku Karla Jičínského a hradeckého městského tajemníka Jindřicha Houry do Moskvy na Všeslovanskou pouť.

Věnoval se archeologii a historii, zaplatil archeologické výzkumy v okolí Petrohradu a Chudenic, v Jindřichově Hradci objevil na zámku svatojiřskou legendu a věnoval prostředky na její opravu stejně jako na opravu kostela sv. Jana Křtitele. Byl také štědrým mecenášem několika významných osobností, například malířů Františka Tkadlíka a Jaroslava Čermáka. Evžen Karel Černín byl jmenován spolu s českobudějovickým biskupem Janem Valeriánem Jirsíkem, Františkem Palackým a Františkem Ladislavem Riegrem v roce 1861 čestným občanem Jindřichova Hradce.

Autoři textů: PhDr. Štěpánka Běhalová, Ph.D. a PaedDr. František Fürbach

Spoluautoři: Mgr. Vladislav Burian a MgA. Jakub Valášek

Vydavatel knihy je Město Jindřichův Hradec. Textové a fotografické podklady jsou ze sbírek Muzea Jindřichohradecka. Využít je lze na základě autorského zákona výhradně jen se souhlasem vlastníka.

Kniha je v prodeji v Informačním středisku v Panské ulici za 390 Kč.

Předchozí kapitoly:

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjádříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít