BTC Group
Aktuálně

Hrob francouzských vojáků na rozhraní Kamenického a Žirovnického panství

Vydáme-li se ze Štítné zpět k Nové Včelnici, dostaneme se na hranice pelhřimovského a jindřichohradeckého okresu. Zde, na jejich rozhraní, je les, kterému se říká „Kance“. To jméno si lidé poopravili, neboť dříve se říkávalo „V koncích“, a to proto, že tu končilo panství pánů ze Žirovnice a začínalo panství včelnické.

Hrob francouzských vojáků Vichřice, která postihla náš kraj v neděli dne 24. července 1988 kolem 21.00 hodiny, část lesa zcela zničila a z mohutných lesních velikánů stal se rázem lesní hřbitov. Na přilehlé loučce býval hřbitov úplně jiný, jak hlásí kamenný kříž postavený v roce 1860. Do jeho podstavce byl vytesán nápis (opsáno přesně i s pravopisnými chybami): „Zde odpočívá přes 1000 bojovníků, který v Pánu zesnuli. Roku 1813–1814 v novoetinské nemocnici. Ó člověče pamatuj na tito zde v Pánu odpočívající a obětuj ze jejich duše z vroucnosti otčenáš a zdrávas Maria“. Tento kříž je památka na dobu Napoleona. Když v červnu roku 1812 táhl Napoleon do Ruska, dostal se až k Moskvě, která tehdy vyhořela, a obsadil ji. I přes tuto pohromu se Rusové nepoddali. Pod vedením významného vojevůdce maršála Michaila Illarionoviče Kutuzova (1745–1813) dosáhla ruská vojska (koncem listopadu 1812) jihozápadně od Moskvy na řece Berezině velkého vítězství a donutila Napoleona k ústupu. Zdecimovaná ustupující vojska zaplavila téměř celou střední Evropu. Ranění, zimou sužovaní vojáci, trpící různými chorobami, zůstávali v jednotlivých zemích v narychlo zřizovaných vojenských lazaretech. Jeden takový byl i u nás v novoetinském zámku, kde mnoho napoleonových vojáků zemřelo.

Místo k pohřbívání zemřelých Francouzů bylo určeno na louce, která se nacházela na samých hranicích včelnického panství, u lesa zvaného „V koncích“. Novoetinskou nemocnicí prošly v letech 1813–1814 stovky francouzských bojovníků a více jak tisíc jich zde zemřelo. Příčinou úmrtí byla jednak válečná zranění a následky těžkých omrzlin, které si vojáci přivezli z Ruska. Nejvíce jich však zemřelo na střevní nakažlivou chorobu choleru. (Cholera morbus, jak jí říkali účetní lidé, nebo také asijská vrhavka, tak jí říkali lidé obyčejní, se objevila koncem 18. a začátkem 19. století celkem třikrát. Poslední velká epidemie cholery prošla Evropou v roce 1831.) Po celých desítkách, někdy i více, umírali francouzští vojáci denně v etinském lazaretu a byli na dřevěných kárách dováženi na vykázané pohřebiště. A tak se loučka „V koncích“ zaplňovala desítkami hromadných hrobů s jednoduchými dřevěnými kříži. (Jména zemřelých jsou uvedena v matrice zemřelých z roku 1809–1814 uchované ve Státním archivu v Třeboni.)

Léta ubíhala, dřevěné kříže se ztratily, hroby se propadly a zarostly travou… V poslední chalupě v Novém Etinku, při silnici směrem na Hadravovu Rosičku (nyní domek čp. 101), žila tehdy velmi zbožná rodina Ignáce Králky, který byl poddaným panským truhlářem kamenického barona Jana Jindřicha, svobodného pána z Geymüllerů, majitele včelnického panství. Za dobrou panskou službu dostal Ignác Králka od barona loučku „V koncích“. Později koupili Králkovi domek na etinském náměstí (nyní prodejna potravin), zřejmě proto, aby měli blíže do kostela, ale Ignác i blíže do hospody, protože prý se nejen rád modlil, ale i rád pil. Kdykoliv přišel na louku sklízet seno nebo otavu, odložil kosu či hrábě a spolu s celou rodinou vroucně se modlili, aby uctili památku pochovaných bojovníků. V roce 1860 postavila zde rodina Králkova na věčnou paměť kamenný kříž.

Nápis na kamenném kříži ze společného pohřebiště, které je u silnice z Nové Včelnice na Štítnou. Je zde také rozhraní krajů Jihočeský a Vysočina.

Kamenný kříž byl postaven na rozhraní Kamenického a Žirovnického panství v roce 1860 zbožnou rodinou Ignáce Králky z Nového Etynku.

Zde odpočívá přes 1000 bojovníků, který v pánu zesnuli roku 1813–1814 v Novoetinské nemocnici.

O člověče pamatuj na tito zde v Pánu odpočívající a obětuj za jejich duše z vroucnosti otčenáš a zdrávas Maria.
Opsáno dle záznamu v kronice.

Toto pohřebiště je stále jako louka, i když kolem se pole orají.

Zdroj: Město Kamenice nad Lipou – Kamenický zpravodaj listopad 2007 (B. Lešetický: Kruh kolem Včelnice)

 


Město Kamenice nad Lipou

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjadříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít