Aktuálně

Jak žirovnické kostelní zvony nepřežily II. světovou válku

Loňský článek o historii zvonů v žirovnickém kostele Filipa a Jakuba pojednával o rekvizici zvonů za I. sv. války a o dvou nových zvonech, nazvaných sv. Václav a sv. Anna, které byly v kostele slavnostně zavěšeny v roce 1926. Do našich dnů se ovšem tyto zvony nezachovaly. Přišla II. světová válka, v březnu 1940 byl vydán v říši zákon o shromažďování neželezných kovů a zvony se staly opět materiálem pro zbrojní průmysl.

zvony
Ilustrační fotka od Albrecht Fietz z Pixabay

V Protektorátu Čechy a Morava (Protektorat Böhmen und Mähren) vyšlo vládní nařízení o rekvizici zvonů 26. 11. 1941. Zvony byly podle stáří a historické a umělecké hodnoty rozděleny do skupin A, B, C, D. Ze zvonů sk. A, které byly zpravidla z 20. století, se nezachovaly téměř žádné. Celkově zbylo po II. sv. válce v Čechách 13% a na Moravě 6% zvonů. Pokyny k rekvizicím zvonů vydalo okresním úřadům v protektorátu ministerstvo obchodu, průmyslu a živností. Po jeho zrušení v lednu 1942 pak ministerstvo hospodářství a práce. V každé obci měl být ponechán k vyzvánění nejmenší zvon. Sběrna zvonů byla v Praze pod Libeňským mostem v přístavišti Na Maninách, kam byly sváženy zvony z okresů v Čechách a z moravských okresů Telč, Velké Meziříčí, Jihlava a Moravské Budějovice. Druhá sběrna v Ostravě – Přívoze pro zbývající moravské okresy byla už během léta 1942 zrušena a centrálním shromaždištěm zvonů z protektorátu se staly pražské Maniny, odkud zvony odvážela Českomoravská Plavební akciová společnost labská po Vltavě a poté po Labi až do německého Hamburku.

Bezirksbehörde in Kamnitz an der Linde – Okresní úřad v Kamenici nad Lipou zaslal 26. 11. 1941 všem 75 obcím nadřízeného politického okresu pokyn podepsaný okresním hejtmanem, radou politické správy Palmem, aby v nejbližší době provedly soupis bronzových zvonů. Do 20. 4. 1942 měl předložit okr. úřad ministerstvu výkazy o odevzdaných zvonech. Časový rozvrh celé rekviziční akce byl přesně stanoven: vládní nařízení o rekvizici zvonů z 26. 11. 1941 nabylo účinnosti 9. 12. 1941, zvony měly být ohlášeny okresnímu úřadu do 17. 12. 1941. Vyplněné tiskopisy obsahující váhu, míry, nápisy, jméno zvonaře, způsob zavěšení a údaj, zda byl za I. sv. války zvon ponechán, měly být odevzdány OÚ do 27. 12. 1941. OÚ měl připravit pracovní síly pro sejmutí zvonů do 1. 2. 1942 a zařídit okresní sběrny, do ústředních sběren měly být zvony dopraveny do 15. 4. 1942. Okresní jednota živnostenských společenstev v Kamenici nad Lipou jmenovala pro posuzování zvonů tři znalce kovů, a sice strojní zámečníky Františka Kozáka a Jaroslava Pakostu a automechanika Čestmíra Procházku. Praktický návod pro sejmutí zvonů zaslal obcím a farnostem Ústřední svaz řemesel pro Čechy a Moravu.

Ze soudního okresu Počátky, kam patřila také Žirovnice, bylo nahlášeno 32 zvonů, ze soudního okresu Kamenice nad Lipou 54 zvonů. Žirovnický děkan Josef Zvánovec nahlásil okresnímu úřadu zvon sv. Václav a sv. Anna, které patřily do kategorie A (byly vyrobeny v r. 1926). Jako historicky cenné uvedl děkan tři zvony: žirovnický zvon z r. 1638, ulitý ku cti a chvále sv. Filipa a Jakuba nákladem osady žirovnické (zvonil poledne a hrany), starý zvon z r. 1836, který byl ponechán i po rekvizici z let 1914-18, a zvon ze hřbitovní kaple sv. Jiljí z r. 1545.

Z kamenického okresního úřadu se obrátili do Žirovnice na zednického mistra Josefa Slavíka, aby se ujal prací spojených se sejmutím zvonů a jejich odvozem na sběrné místo. Obratem odpověděl, že nemá k sejmutí zvonů železná lana a kladkostroje, a doporučil, aby se obrátili na stavitele Malinovského z Počátek. Ten ale sejmutí zvonů také odmítl. Dne 13. března 1942 adresoval OÚ v Kamenici nad Lipou dopis žirovnický starosta Valentin Cimler. Sdělil v něm, že žádný z místních živnostníků snětí zvonů převzít nechce, neboť nemají potřebné pomůcky. OÚ tedy pověřil snětím a odvozem zvonů kamenického stavitele Josefa Pokorného.

Fotila Amalie: Duben na Jindrichohradecku

Dne 11. dubna 1942 bylo ze soudního okresu Počátky svezeno celkem 20 zvonů o celkové váze 3904 kg a odesláno ze železniční stanice Počátky‑Žirovnice do Prahy. Dne 18. dubna 1942 poslal OÚ Kamenice n. L. stvrzenku č. 61 o převzetí žirovnických zvonů z kategorie A o váze 383 kg (zvon sv. Václav), 213 kg (zvon sv. Anna) a 16,4 kg. Dne 1. června pak stvrzenkou převzetí zvonu o váze 13 kg. Rekvírován a odeslán do říše byl také zvon z filiálního kostela sv. Bartoloměje ve Stranné. Ten byl ale v roce 1948 nahrazen zvonem novým. Žádost o posvěcení tohoto nového zvonu zakoupeného ze znárodněné zvonárny Rudolfa Pernera v Českých Budějovicích zaslal farář Josef Skala v srpnu 1948 biskupské konzistoři.

A jak to bylo s vracením zvonů? Dne 9. července 1945 obdržel Farní úřad v Žirovnici dopis z Ministerstva průmyslu ČSR, v němž se uvádělo:“Všechny zvony skupiny A, tj. zvony, jimž památkový úřad nepřiznal historickou nebo uměleckou hodnotu, byly odvezeny do hutí v bývalé Říši. /…/ Zvony sk. B a C, kromě 25 kusů, které byly odevzdané v rozřezaném stavu, byly zachráněny a jsou uloženy v hlavním skladu kovů v Praze VIII na Maninách, odkud si je majitelé mohou na vlastní útraty odebrati. Přejímatel zvonů se musí vykázati oprávněním k převzetí zvonů, vystaveným majitelem zvonů a doporučením místního národního výboru. Nemůže‑li se majitel sám postarati o odvoz zvonů, nechť vyčká doby, kdy ministerstvo průmyslu zařídí hromadný jejich odvoz na vrub majitele do příslušných okresů.“ Konkrétně reagoval dopis na dotaz ze žirovnické farnosti z 13. 6. 1945, týkající se tamních zvonů:“- Ze zvonů, o které se zajímáte, byly zachráněny a jsou v hlavním sběrně kovů v Praze zvony z těchto obcí: Žirovnice: 1C o váze 13 kg, Štítné: 1 B o váze 34 kg, Litkovice: 1C o váze 22,5 kg a Jakubín: 1C o váze 16,7 kg. Ostatní zvony, tj. 3 zvony ze Žirovnice a jeden zvon z Cholunné, byly odeslány v roce 1942 do hutí v Hamburku.“

Mgr. Radek Lunga, diecézní kampanolog pro Biskupství českobudějovické, napsal o zvonu, který zbyl po rekvizici 1942 v žirovnickém kostele:“ Po roce 1942 zůstal na věži (stejně jako tehdy po rekvizicích 1916/1917, kdy byly odebrány zvony z let 1743 a 1804) jen jediný zvon z roku 1638, který je tu – osamocený – dodnes. Tento zvon nejen že na plášti nese odlitý znak města Žirovnice, provedený podle pečetidla a umístěný v krásném vavřínovém věnci, ale nese i nápis svědčící o tom, že při pořízení zvonu svorně spolupracovala jak obec farní, tak (tehdy ještě) městys; jako odpovědné osoby jsou vyjmenovány tehdejší farář (počátecký děkan) Loutkovský, stejně jako primas Bolf a městský písař Miller. Zvon sám je cennou uměleckou a kovoliteckou památkou (chráněnou státní památkovou péčí) a zaslouží si veškerou odbornou péči i pozornost. Ještě dodejme, že tento starobylý zvon tvořil melodicky laděný trojhlas b1 – c2 – d2 v postupu B dur se zvony sv. Václav a sv. Anna.“ Nový zvon, který by nahradil zvony za 2. sv. války zrekvírované, zatím nemáme. Takže můžeme být rádi, že máme alespoň ten, který už nám zvoní tři sta osmdesát dva roky.

Marie Fronková (Žirovničan 4/2020)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjádříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít