Stať o kamenických alejích musí začít trochu nostalgicky vzpomínkou na nejkrásnější alej, kterou dal vysadit majitel kamenického panství hrabě Karel Rey v roce 1822. Byla to březová alej, která vedla přímo z města kolem cesty na Jindřichův Hradec až po zatáčku pod Brádlem směrem ke Gabrielce. Ještě i tam byla řada stromů. V roce 1906 byla dokončena vlaková trať, která uprostřed alej přerušila a muselo se porazit několik bříz, aby se zřídila příjezdová cesta k nádražní budově. Tato alej byla chloubou města. Cesta z nádraží do města byla velmi příjemná; koruny bříz jemně šuměly a vítaly každého návštěvníka města. Ovšem za silného větru alej bouřila. V roce 1919 koupila obec od velkostatku pole na Kariánce, aby se zde mohlo stavět. Cena bříz měla být určena dodatečně, ale nebyla, a tak břízy byly stále majetkem velkostatku.
V roce 1920 zřídila obec hned za břízami chodník až k nádraží a tím byla porušeny kořeny stromů. V roce 1921 bylo velké sucho a několik bříz uschlo. V roce 1922 se přehnaly ve městě dva silné orkány (23. července a 15. srpna) a zas bylo několik bříz zničeno, čímž se celistvost aleje narušila. A když břízy poškodily elektrické vedení, bylo požadováno pokácení celé aleje. Obecní zastupitelstvo o poražení bříz jednalo, ale veřejnost se postavila proti, občané alej bránili. K. Juda, J. Hrůša, V. Škorpík, L. Plechatý psali na obranu aleje nejen do Krajinských listů, ale otázka zachování památné aleje se dostala i do celostátního tisku. Nakonec zakročovalo ministerstvo spravedlnosti a doporučilo soudu, aby bděl nad uchováváním památek naší přírody. A tak teprve v lednu 1931 byla část aleje až k nádraží poražena. od kolejí k Brádlu zůstala alej stát až do sedmdesátých let minulého století.
V polovině 18. století dala postavit hraběnka Marie Terezie z Golčů křížovou cestu od Zámeckého rybníka na Melíšek. Celou cestu vroubila lipová alej. Jediná lípa z této aleje stojí u splavu Zámecáku. Na kmeni tohoto stromu byl upevněn obrázek P. Marie – zmizel v padesátých letech m. s. Památkový úřad na ni později umístil nápis, že se jedná o památný strom, ale i toto označení zmizelo. Dnes je chloubou města modřínová alej od Pacovského rybníka k myslivně Johanka, vysazená v roce 1835. Václav Škorpík vždy nám říkal, že je to obočí k nedalekému jezírku Oko. Stejně staré je i stromořadí modřínů u křížové cesty na Brádle. Jen o pět let mladší je lipová alej u Heřmaně od Dráchova k Pecovskému rybníku. Z této aleje byla přesazena jedna lípa do zámecké zahrady, aby v budoucnosti nahradila starou památnou lípu. Po několika letech však uschla. V roce 2005 pracovníci města alej upravili, takže Zpravodaj napsal, jak alej zkrásněla. Byla zde umístěna cedule, že se jedná o památné stromy.
Jako žáci obecné školy jsme se školou sázeli alej lip u budovy okresního soudu. Dnes už je z ní jen kamenný památníček. Krásná mladá alej topolů je nedaleko koupaliště. Topolová alej byla i na Kariánce, ale kořeny stromů narušovaly plot a komunikaci, a tak se musila porazit. Zbyl po ní jen pěkný název Topolová ulice. Tam, kde bývala za Marie Terezie z Golčů lipová alej kolem křížové cesty, vede dnes na Melíšek alej mladšího data, ale je stejně krásná. Starší je i alej pod Brádlem k hájovně, kudy jsme s kamarády doprovázeli spolužačku Martu Schönovou až k Havlovu mlýnu. Rovněž pod Brádlem kolem potoka Včelnička bývala dubová alej, kde rostlo vždy plno hřibů. I cesta Hamerkami k Rudolfově pile je lemována stromořadím. Z města se vějířovitě do všech stran rozbíhají cesty a silnice a téměř kolem všech cest jsou aleje ovocných stromů, většinou jabloní nebo třešní. Např. u silnice ke Včelničce bývala třešňová alej, chodili jsme tam s kamarádem Zdeňkem na třešně, několik stromů patřilo jeho rodičům. Jeden rok si můj otec pronajal alej jabloní u Johanky i tam jsme chodili s partou na jablka. Dnes se ovoce ze stromů kolem silnic netrhá, protože výfukové plyny motorových vozidel znečišťují přírodu a ničí i ovoce na stromech. I v našich lesích je řada alejí, které lemují smrkové lesy. Např. za Novou Vsí je v lese kolem cesty krásná březová alej, kde jsem nacházel vždy plno březáků.
Naši předkové si stromů velice vážili a sázeli je při každé příležitosti. Chránili je a pečovalio ně. Objímali je, aby od nich získali sílu a energii. Víra v magickou moc stromů může i uzdravovat. Dnes jsme svědky, jak vandalové ničí mladé stromky. Kolik lip bylo v okolí města vysázeno a kolik jich vandalové zničili! Lípa je strom našeho města a chceme, aby přídomek nad Lipou byl i v budoucnu zachován. V Čechách, na Moravě i na Slovensku je řada Kamenic, ale Kamenice nad Lipou je jen jedna.
Autor: František Kameník – Zdroj: zpravodaj Kamenice nad Lipou