Vědci a lékaři V. (Nezapomenutelné osobnosti Jindřichova Hradce)

Lékaři a vědci byli vážení a cenění nejen pro svou inteligenci a dosažené vzdělání, ale především díky společenskému významu jejich činnosti, díky svému poslání. Zatímco lékaři pobývali v Jindřichově Hradci celý život, popřípadě do města přicházeli jako vystudovaní a vážení odborníci a pobývali tady v aktivní části svého života, osobnosti z řad vědců svůj aktivní život trávili nejčastěji na vědeckých ústavech mimo město. Jindřichův Hradec byl jejich rodištěm, místem jejich studií nebo místem, v němž trávili penzi. 

Josef Kořínek | 27. 5. 1829 – 14. 8. 1892 | FILOLOG a EDITOR

Narodil se v Trojovicích na Chrudimsku, po ukončení obecné školy ve svém rodišti absolvoval hlavní školu a piaristické gymnázium v Litomyšli. Po maturitě studoval klasickou filologii na pražské univerzitě, kde rovněž navštěvoval přednášky o české literatuře a jazyce. Od roku 1853 učil nejprve jako suplent a o dva roky později jako profesor na gymnáziu v Banské Bytrici.

Od roku 1857 působil na gymnáziu v Jindřichově Hradci, vyučoval latině, řečtině, češtině a němčině a příležitostně i francouzštině. Kromě svědomité práce pedagogické se věnoval tvorbě českých učebnic, s velkým ohlasem se setkala jeho Latinská mluvnice, jež za jeho života vyšla celkem v pěti vydáních, úspěšná byla také jeho Cvičebná kniha ku překládání z češtiny na jazyk řecký. Odbornou filologickou erudici uplatnil jako autor kritické edice Rukopisu Zelenohorského a Královédvorského, kterou poprvé vydal Landfras v Jindřichově Hradci v roce 1864, k tisku upravil a poznámkami opatřil vydání Komenského knih Labyrint světa a ráj srdce a Informatorium školy mateřské. Přínosná je jeho edice jedné z nejvýznamnějších staročeských literárních památek, jež byla publikována pod titulem České Alexandreidy zlomek Musejní a zlomek Šafaříkův. Byl dopisujícím členem České akademie pro vědy, slovesnost a umění a Jednoty českých filologů, rovněž dopisovatelem časopisu Lumír, do něhož zasílal zprávy o kulturním a spolkovém životě ve městě. V roce 1890 byl ze zdravotních důvodů na vlastní žádost penzionován, od září 1891 žil v Praze.

Fr. X. Procházka | 20. 1. 1854 – 12. 12. 1911 | FILOZOF

František Xaver Procházka se narodil v Benešově, kde v letech 1867-1870 navštěvoval nižší gymnázium. Další studia ho zavedla do Prahy na vyšší gymnázium, po maturitě v roce 1874 se stal posluchačem filozofické fakulty, na níž vedle filozofie studoval matematiku a fyziku. V roce 1879 vykonal státní zkoušky z matematiky a fyziky, pak přijal místo vychovatele u hraběte Šternberka v Předměticích, kde působil po dvě léta. Získal rovněž aprobaci pro výuku na školách měšťanských a v roce 1882 začal učit na měšťance v Nepomuku. O rok později absolvoval státní zkoušku z filozofie a nastoupil jako suplent na gymnázium v Hradci Králové. V roce 1889 se stal profesorem jindřichohradeckého gymnázia a v květnu 1890 získal titul doktora filozofie.

V Jindřichově Hradci se soustředil především na práci pedagogickou, učil nejen matematice, fyzice a filozofické propedeutice, ale také němčině, zeměpisu, příležitostně i chemii a psychologii. Věnoval se vědecké a popularizační činnosti, přispíval do odborných periodik i do časopisů, dvě studie otiskl ve výročních zprávách jindřichohradeckého gymnázia. Oborem jeho zájmu byla filozofie, vydal např. učebnici Logika pro střední školy, Katechismus dějin filosofie, který se dočkal čtyř vydání, dále Kant a matematika aj. Je autorem několika hesel v Ottově slovníku naučném, cenné byly i jeho překlady filozofických textů. Ze zdravotních důvodů odešel v září 1911 na dovolenou do Prahy, kde zemřel.

Alois Mattuška | 20. 5. 1862 – 7. 10. 1922 | LITERÁRNÍ HISTORIK

Narodil se v Jindřichově Hradci, v roce 1874 začal studovat na zdejším gymnáziu, založil literární studentský spolek Palacký, jehož se stal předsedou, a začal vydávat stejnojmenný časopis, do něhož pilně psal příspěvky především z oblasti literární historie. Po maturitě vstoupil ve strahovském klášteře do premonstrátského řádu, avšak po ročním noviciátu z řádu vystoupil. V roce 1882 začal studovat dějepis a zeměpis na filozofické fakultě pražské univerzity. Jako student se účastnil veřejného života ve spolku jihočeských akademiků Štítný, v letech 1887-1889 ve funkci předsedy, často přednášel ve svém rodném městě, přispíval do Ohlasu od Nežárky, v roce 1885 zde založil čítárnu. V roce 1891 dokončil studium a získal aprobaci pro vyučování dějepisu a zeměpisu na vyšších gymnáziích.

Svou pedagogickou dráhu zahájil jako suplent na pražském Akademickém gymnáziu, pak učil na ústavu pro vzdělávání učitelů, na gymnáziích v Hradci Králové, v Německém Brodě a na Královských Vinohradech. V roce 1898 se vrátil do Hradce Králové, kde byl o rok později jmenován profesorem. Kromě pedagogického působení se intenzívně věnoval práci badatelské, jejíž výsledky uveřejňoval v časopisech i samostatných pracích. Mezi nejvýznamnější patří životopisné publikace o Josefu Procházkovi, Boleslavu Jablonském a Václavu Filípkovi. Jeho slibnou kariéru literárního historika a pedagoga přerušila v roce 1899 duševní nemoc, o tři roky později byl penzionován a vrátil se do rodného města.