Stranná, obec se 130 obyvateli, ležící 2 kilometry západně od Žirovnice je nejstarší písemně doloženým sídlem na Žirovnicku. Nejstarší záznam o ní pochází totiž již z roku 1250. Dominantou obce, ležící v údolí, je kostel sv. Bartoloměje s přilehlým hřbitovem.
Můžeme předpokládat, že v polovině 13. století již kostel stál. Byl buď nejstarším, nebo největším v okolí, protože ve 14. století se jednalo o kostel farní. I sousední, v té době možná i větší Žirovnice s hradem byla církevně, ať už měla vlastní kostel, či ne, podřízena farnímu kostelu ve Stranné. Rozsah ani podobu původního straněnského kostela neznáme, ba ani z dějin kostela do 15. století nevíme nic. Po vzniku kostela v Žirovnici, respektive jeho přeměně na kostel farní, začal význam kostela ve Stranné upadat. Koncem 15. století instituce kostela zanikla, jak se zdá, zcela a roku 1500 musel být kostel znovu obnoven.
Během třicetileté války nebyla situace obecně vůbec jednoduchá. Žirovnicko bylo z malé části katolické a z velké části utrakvistické – to se týká stavu před třicetiletou válkou – straněnský kostel byl však podle dokladů sídlem katolickým stále. Poválečná konsolidace kraje trvala dosti dlouho, kostel opět ztrácel význam a opakovala se situace ze 16. století, takže v roce 1744 došlo k druhé obnově kostela. Poté již katolická církev upevnila své postavení v českých zemích a to znamenalo i novou etapu pro straněnský kostel, etapu rozkvětu.
Patronátní právo nad kostelem měli jezuité (Tovaryšstvo Ježíšovo), kteří sídlili v J. Hradci, a odtud „na pravou víru obraceli“ již od 20. let 17. století obyvatelstvo v širokém okolí. Toto právo patřilo jezuitům do roku 1773. Tehdy Josef II., císař známý rušením některých řádů a klášterů, docílil toho, že patronátní právo nad kostelem převzal Studijní fond. Opravy, údržba inventáře a další finanční záležitosti byly kryty zčásti právě z tohoto fondu, zčásti z přispění Vrchnosti a zčásti sbírkami věřících. Straněnští, kteří neměli vlastního faráře, přispívali faráři do Žirovnice.
Konkrétní příklad financování kostela je např. z roku 1786, kdy majitel panství hrabě Adam ze Šternberka daroval kostelu prostřednictvím Studijního fondu 700 zlatých na dobu pěti let. Žirovnický farář dostával ze Stranné koncem 18. století každoročně kromě části desátků 23 měr žita, 30 měr ovsa, 4 vejce v čase postu, 2 slepice po kopulaci a 3x ročně hovězí maso, jak stvrzuje v roce 1797 Antonín Joudl, straněnský rychtář.
Ve stejném roce došlo k celkové opravě kostela, která stála 289,5 zlatého a kdy jen materiál stál téměř 163 zlatých. Pak již následovaly jednotlivé opravy a údržba a my je máme dodnes doloženy dobovými listinami.
K další velké opravě, nebo spíše přestavbě do dnešní podoby, došlo v roce 1842. Dalších 50 let stavba velkou údržbu nepotřebovala, až v letech 1893/94 byla provedena za účasti mnoha řemeslníků velká oprava chrámu, a to v ceně 665 zlatých. Menší opravy stavebního zaměření se konaly v letech 1908 (hřbitovní zeď, která byla v dezolátním stavu) a 1915 (firma Malinovský z Počátek opravila střechu, na niž spadla lípa). V roce 1929 Obecní úřad ve Stranné žádal Okresní úřad v Kamenici n. L. o další generální opravu objektu. Do kostela zatékalo, praskaly zdi a celkový stav byl zchátralý. K opravě došlo v roce 1933 nákladem přes 10.500 Kč, přičemž téměř 9.000 Kč hradil kostel ze svého jmění. Zbytek vybrali farníci mezi sebou.
Zajímavý je i inventář kostela, o nějž se starali a rozšiřovali jej i občané obce. Poprvé je seznam inventáře zmiňován v roce 1816. Inventář je rozdělen podle účelu : bohoslužebné předměty, roucha, nádobí atd. Není ale oceněn finančně. Až roku 1841 je v inventáři zařízení částka – celkový inventář je oceněn – na 72.375 zlatých. Třeba roku 1878 již výše inventáře činila 87.763 zlatých. Seznam inventáře zde nelze rozepisovat, jedná se o několik stránek jednotlivých položek. Můžeme zde ale uvést několik příkladů obnovy starých či pořízení nových předmětů. M. Neubauer, umělecký truhlář v J. Hradci, dodal pro kostel v roce 1901 oltář, kazatelnu, rám obrazu sv. Bartoloměje a dveře k sakristii, vše za 1.840 korun. Za pět let firma Čeněk Skopek z Tábora vyrobila nové varhany
za 2100 korun a dodala je roku 1906. Z drobných předmětů např. v roce 1882 daroval farník Štěbeták z čísla 15 stříbrnou lampu pro věčné světlo a v roce 1905 byl pořízen nový kalich s paténou a černé mešní roucho za 280 korun. Vnitřní výbava kostela byla poměrně bohatá a kostel měl na přelomu 19. a 20. století velmi dobré jméno, prestiž a z dobových dokladů je znát, že obyvatelé Stranné o svůj chrám Páně rádi a dobře pečovali. Vyvrcholením snahy o ještě větší povznesení kostela se stal v roce 1912 dopis Straněnských Biskupskému vikariátnímu úřadu v Novém Etynku, jímž požadovali ve své obci zřízení farní expozitury. Biskupská rada vzala žádost na vědomí a vyjádřila pochybnosti o tom, že farní expozitura bude finančně soběstačná, neboť i nadále bylo třeba přispívat na provoz mateřského kostela v Žirovnici. Navíc neznala stanovisko farníků z obcí Litkovice, Štítné a Lhota, kteří straněnský kostel navštěvovali. Tím celá záležitost skončila a stav, kdy by ve Stranné byla zřízena expozitura nebo se kostel sv. Bartoloměje dokonce stal farním tak,jako tomu bylo ve 13. a 14. století, nenastal.
Ve 20. století, zvláště v jeho druhé polovině, nezaznamenal kostel žádný zvláštní rozkvět, byť budova byla běžně udržována. V letech 2000-2003 došlo k celkové – generální – opravě objektu.
Rekonstrukcí prošel interiér, byla pořízena nová omítka i střecha. Rovněž taras okolo hřbitova byl zpevněn, a tak v současné době je kostel sv. Bartoloměje ve velmi dobrém stavu. Kostel je využíván pro některé kulturní akce (koncerty) a v posledních letech se v něm příležitostně konají i bohoslužby.
Zdroj: Žirovničan (4- 2008) – Autor: Milan Morava