Zřejmě první badatel o Lázních, František Vosol ze Světců (později kněz), našel záznam, že kaple sv. Jana Křtitele (1602) byla vystavěna „ne sice úplně z kamene“. Je možné, že nákladná klenba kaple byla zbudována až později. Majitel Deštné, císařský rytmistr Antonio de Bruccio, před svojí smrtí (1639), odkázal kostelíku sv. Jana Křtitele 300 zlatých.
U této svatyně byli hned od počátku dva kostelníci (někde psáni jako poustevníci). Kromě péče o kapli prodávali k farnímu kostelu sv. Ottona svíčky a vosk, pravděpodobně chovali včely.
V letech 1680 – 1684 dala hradecká vrchnost deštenské Lázně zmodernizovat, k jejich podpoře povolila deštenské obci, aby k svatojanské pouti mohla čepovat víno! Ale jen 3 hektolitry. V dopise hradecké vrchnosti (1672), si purkmistr a konšelé v Deštné stěžují, že při pouti stavějí kramáři své boudy i na polích kolem kaple a tím dělají škody v obilí. Hejtman nařídil, aby krámy byly stavěny jen na deštenském rynku.
Podle pověsti potíže byly s židy. Pokud se některý vykoupal ve svatojanské vodě, ta hned určitou dobu přestala téci!
Deštenští faráři vždy k pouti žádali od hradeckého hejtmana příděl ryb a piva. Ten vyhověl, maso i pivo z Červené Lhoty dostali.
Deštenský farní úřad do kostelíčka nakupoval potřebné věci, například fakule (pochodně) k slavnostem, r. 1713 byl koupen i obraz na oltář.
Ve věžičkách kaplí sv. Jana Křtitele, a vedle stojící kaple sv. Antonína (kterou dal vystavět rytíř Antonio de Bruccio), byly od počátku zavěšené zvony. Bohužel, o nich nic bližšího nevíme.
Jmění obou kaplí se rozrůstalo příspěvky poutníků. Například v roce 1757 obnášelo úctyhodnou sumu 12 tisíc zlatých!
V létě roku 1755 byly obě kaple z nařízení majitele červenolhoteckého panství barona Františka z Gudenus, důkladně opraveny. Ovšem z jejich zádušních peněz. Když při požáru Deštné v roce 1774 shořely a roztavily se věžní zvony, dal farář Fortini na věž sv. Ottona zavěsit malý zvon z kaple sv. Antonína od Lázní. Totéž se stalo po dalším velkém požáru Deštné v roce 1846. Po zničených zvonech byl opět do věže kostela sv. Ottona zapůjčen zvon, tentokrát ze svatojanské kaple, kaple sv. Antonína byla již tehdy zbořena.
Církevní reforma císaře Josefa II. těžce dopadla i na jmění kaple sv. Jana Křtitele u nás. Z celkového jmění 15 tisíc zlatých, byla polovička půjčena farnímu kostelu sv. Ottona v Deštné (později mu byl tento dluh odpuštěný!). Zbylou část svatojanských peněz převzal Náboženský fond. To, spolu s nařízením k omezení poutí, způsobilo zchudnutí a chátrání kdysi slavné kaple sv. Jana Křtitele.
Další faráři se snažili provoz kaple udržet. Až farář Bedřich Kamarýt po svém příchodu do Deštné roku 1865, se zasloužil o její „vzkříšení“. Městský úřad v Deštné podává v roce 1909 zajímavou zprávu k hejtmanství do Kamenice nad Lipou: Kaple sv. Jana Křtitele náleží obci Deštná, která, podle zachované historie, ji koupila za císaře Josefa II., kdy byla určena ke zboření, ale nechala ji stát. Vnitřní zařízení vlastní fara, pozemky patřící ke kapli užívá farní obročí v Deštné (později byly rozprodány soukromníkům).
Když se manželům Řezníkovým (majitelům Lázní), narodila na svátek sv. Jana Křtitele 24. června 1906 dcera, není divu, že byla pokřtěna jménem Jana!
František Kvapil (Deštenský zpravodaj 6/2014)