-0.2 C
Jindřichův Hradec
19.03. 2024
Články

Historikové města II. (Nezapomenutelné osobnosti Jindřichova Hradce)

Kniha Nezapomenutelné osobnosti v historii města Jindřichův Hradec vypráví o personách veřejného i neveřejného života, které svými rozhodnutími, činy a názory přivedly vědomě a třeba také nevědomky město nad Vajgarem k jeho současné podobě.

Čtenářům portálu Hradecžije budou v letošním roce, ve spolupráci s Informačním centrem Jindřichův Hradec, postupně představeny všechny kapitoly této knihy.

…pokračování z minulého týdne (Historikové města)

Jindřichův Hradec svou dlouhou historií a pestrým kulturním vývojem přitahoval zájemce o české dějiny již od dob baroka. Zajímali se o ně Bohuslav Balbín, Tomáš Pešina z Čechorodu, kteří působili či studovali na místním jezuitském gymnáziu, nebo František Palacký a Josef Pekař, kteří využívali ke své historické práci prameny z bohatého zámeckého archivu. Již od první poloviny 19. století také trvá zájem o dějiny Jindřichova Hradce, jimž desítky historiků věnovaly stovky publikací a článků. Zajímavá historie města, jež od středověku patřilo k nejvýznamnějším v Čechách, zámek s rodovými archivy pánů z Hradce, Slavatů a Černínů, školství postavené na tradici jezuitského gymnázia, i jindřichohradecké muzeum podněcovaly rozvoj historického bádání.

Josef Štěpán Claudius (5. 3. 1777 – 20. 5. 1857) HISTORIK MĚSTA I KAPLAN I DIVADELNÍK

Narodil se v Jindřichově Hradci, kde vyjma studií v Českých Budějovicích a na pražské univerzitě strávil téměř celý svůj život. Během pražských studií jej ovlivnily význačné osobnosti, jako byli profesoři Vydra, Meisner a další, u nichž studoval. Po vysvěcení na kněze 26. října 1800 byl kaplanem v Bernardicích, 29. července 1801 byl již špitálním kaplanem v Jindřichově Hradci. Krátce poté se stal farním kaplanem, jímž zůstal až do konce života v roce 1857. Po smrti proboštů Antonína Habereina (1822) a Vojtěcha Benedikta Juhna (1843) administroval dvakrát jindřichohradecké proboštství. V roce 1804 založil ve městě spolek Přátel dramatického umění, který pořádal ochotnická divadelní představení, především na zámku. Traduje se, že byl mezi Hradečany, kteří v říjnu 1851 vítali na pražské silnici Josefa Kajetána Tyla, přijíždějícího s divadelní společností do města. To byl také rok, kdy slavil své „druhotiny“ – půlstoletí kněžství. V témže roce obdržel diplom čestného měšťanství a také byla vytištěna jeho nejvýznamnější práce o dějinách města.

Materiál pro své historické studie sbíral již od počátku století, kdy pořádal zámecký archiv. Pokračoval studiem městských knih na radnici, z nichž pořizoval výpisy. V roce 1836 se stal kronikářem města. Svůj velký zájem o dějiny rodného města zúročil v prvním monografickém díle věnovaném historii Jindřichova Hradce Geschichten der Stadt Neuhaus. Tiskem vyšly ještě dvě další Claudiovy práce: Die Herren von Neuhaus (1850) a Meinhard von Neuhaus (1853). Jeho další texty, všechny vesměs německé, zůstaly v rukopisech, stejně jako celá řada historických poznámek, výpisků a kalendářů.

Jeho dílo je dodnes základem pro studium historie města. Stalo se hlavním pramenem a předlohou české práce o dějinách města Monografie města Jindřichova Hradce z pera Františka Rulla. Také další historikové a archiváři přistoupili ve 20. století k vydání komentovaných překladů některých dalších Claudiových prací, jmenujme například Paměti fary jindřichohradecké. Josef Štěpán Claudius byl majitelem rozsáhlé osobní knihovny, která podle pozůstalostního soupisu obsahovala více než tisíc svazků. Prvního jindřichohradeckého historika dodnes připomíná ulice vedoucí od kostela Nejsvětější Trojice k Vajgaru, která byla pojmenována jako Claudiusova v květnu roku 1926.

 

František Rull (23. 7. 1817 – 7. 8. 1883) KATECHETA I ŘEDITEL OBECNÉ CHLAPECKÉ ŠKOLY

Narodil se v Jindřichově Hradci a po dokončení gymnázia vstoupil do františkánského řádu v Praze a studoval filozofii v Plzni. Z řádu vystoupil a věnoval se bohosloveckým studiím v Českých Budějovicích, byl vysvěcen na kněze a ustanoven kaplanem v Chotovinách u Tábora. V roce 1851 získal místo katechety při hlavní škole v Jindřichově Hradci, v roce 1862 se stal ředitelem školy. Oba úřady zastával po celý život. Ve škole založil knihovnu a dbal na názornou výuku, u svých žáků byl velice oblíben. Byl předsedou jednoty učitelské Budeč a sběratelem historických a uměleckých památek souvisejících s regionem. Vydal několik archeologických článků a na základě podkladů Josefa Štěpána Claudia zpracoval dějiny města, které vyšly pod názvem Monografie města Jindřichova Hradce v roce 1875. Psal také kroniku města. Pohřeb Františka Rulla připravili jeho žáci, kteří v roce 1884 iniciovali postavení pomníku na hřbitově u Nejsvětější Trojice.

Jan Orth (23. 12. 1832 – 5. 7. 1887) PEDAGOG I ŘEDITEL CHLAPECKÝCH ŠKOL

Narodil se v Jindřichově Hradci v rodině obuvníka, po studiu gymnázia pokračoval na pražské univerzitě. Působil jako vychovatel, později jako učitel. V roce 1874 byl jmenován na řadu přímluv vlivných osob prvním ředitelem trojtřídní měšťanské školy chlapecké v Jindřichově Hradci. Počátkem školního roku 1883-1884 se po smrti Františka Rulla stal též ředitelem zdejší obecné chlapecké školy. Velkým přínosem pro město byla jeho vlastivědná a historická práce. Vlastním nákladem vydal v letech 1879 a 1883 dvoudílný Nástin historicko-kulturního obrazu Jindřichova Hradce, v týdeníku Ohlas od Nežárky publikoval spis o jindřichohradeckých měšťanech 17. a počátku 18. století, který později vyšel v samostatném otisku. Jeho velká knihovna, kterou odkázal městu, se stala základem zdejší veřejné knihovny, otevřené v roce 1892. Nevelký výtěžek ze svého „Nástinu“ věnoval městskému sirotčinci. Zemřel svobodný, pochován byl na hřbitově u Nejsvětější Trojice.

Jindřich Richlý (28. 3. 1839 – 10. 3. 1907) HOSPODÁŘ I ARCHEOLOG

Narodil se v Radlíku u Jílového, jeho otec byl majitelem velkostatku, matka sestrou archeologa Moritze Lüssnera. Studoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci (1850-1852) a v Jihlavě. Na otcovo přání
vstoupil do rakouské armády, v roce 1856 byl jako kadet zařazen k brněnskému pěšímu pluku č. 8, s nímž se už jako poručík zúčastnil v červnu 1859 bitvy u Solferina, kde byl zraněn. Se záslužným vojenským křížem s válečnou dekorací a válečnou medailí odešel v roce 1862 do civilu.

Usadil se v Jindřichově Hradci, kde hospodařil na svém statku, bývalém Kajorově dvoře u kostela Nejsvětější Trojice a věnoval se zejména pomologii. Dobré finanční zázemí mu umožňovalo rozvíjet i jeho zájem o nejstarší dějiny. Po strýcově vzoru a zpočátku pod jeho vedením se začal zabývat archeologickým bádáním. V roce 1879 provedl první doložený cílený archeologický výzkum v českých jeskyních v tzv. Turských maštalích na Tetíně, zkoumal obětní kameny, mohyly a další zajímavé historické lokality v jižních Čechách i v rakouském příhraničí. Jeho výzkumy, např. mohyl u Nového Vojířova, lokality Beistein u Číměře, hradiště Svákov u Soběslavi a jiné, mu získaly odborné renomé a v roce 1891 byl jmenován konzervátorem památkové péče.

Od konce sedmdesátých let 19. století publikoval výsledky své práce v odborném tisku, jako byly Památky archeologické, Mitheilungen der k. k. Central-Commission aj., i v týdeníku Ohlas od Nežárky, kde např. v roce 1880 vyšel jeho článek Obětní kameny v jihovýchodních Čechách a později informace o nových zajímavých archeologických nálezech či o vltavínech. Pro historii okolí Jindřichova Hradce má zásadní význam jeho práce Příspěvky ku poznání prvotního osídlení jihovýchodní části hvozdu pomezního v Čechách, vydaná v Jindřichově Hradci v roce 1892, v níž shrnul své publikované i nové poznatky o nejstarší historii regionu. Další jeho práce o archeologických nalezištích v jihovýchodních Čechách zůstala nedokončená v rukopise. Nejvýznamnějším dílem Richlého je kniha Die Bronzezeit in Böhmen, vydaná v roce 1894 ve Vídni, v níž synteticky zpracoval poznatky o tehdy novém typu nálezů – depotech z doby bronzové. V roce 1899 byl zvolen mimořádným členem Královské české společnosti nauk a o tři roky později členem České akademie věd a umění. Zemřel po krátké nemoci v Jindřichově Hradci.

Autoři textů: PhDr. Štěpánka Běhalová, Ph.D. a PaedDr. František Fürbach

Spoluautoři: Mgr. Vladislav Burian a MgA. Jakub Valášek

Vydavatel knihy je Město Jindřichův Hradec. Textové a fotografické podklady jsou ze sbírek Muzea Jindřichohradecka. Využít je lze na základě autorského zákona výhradně jen se souhlasem vlastníka.

Kniha je v prodeji v Informačním středisku v Panské ulici za 390 Kč.

Předchozí části: