Historikové města (Nezapomenutelné osobnosti Jindřichova Hradce)

Jindřichův Hradec svou dlouhou historií a pestrým kulturním vývojem přitahoval zájemce o české dějiny již od dob baroka. Zajímali se o ně Bohuslav Balbín, Tomáš Pešina z Čechorodu, kteří působili či studovali na místním jezuitském gymnáziu, nebo František Palacký a Josef Pekař, kteří využívali ke své historické práci prameny z bohatého zámeckého archivu. Již od první poloviny 19. století také trvá zájem o dějiny Jindřichova Hradce, jimž desítky historiků věnovaly stovky publikací a článků. Zajímavá historie města, jež od středověku patřilo k nejvýznamnějším v Čechách, zámek s rodovými archivy pánů z Hradce, Slavatů a Černínů, školství postavené na tradici jezuitského gymnázia, i jindřichohradecké muzeum podněcovaly rozvoj historického bádání.

První významné dílo o městě sepsal na základě pramenů ze zámeckého archivu jindřichohradecký kaplan Josef Štěpán Claudius. Jeho německy psané dějiny se staly základem znalostí historie města a také pramenem a předlohou české publikace Františka Rulla. Při práci mu pomáhal jindřichohradecký rodák, vojenský farář Jan Nepomuk Cori (1819-1887). Vnuk známého historika a jazykovědce Františka Pelcla prožil většinu služby v dnešním Rakousku a Německu, v rodném městě se usadil až v roce 1877. To již byl autorem řady historických publikací a studií, z regionálního hlediska jsou nejvýznamnější jeho práce o rodu pánů z Hradce. Koncem sedmdesátých a v osmdesátých letech pak na jejich práci navázali Jan Orth a František Tischer, kteří – stejně jako jejich předchůdci i následovníci – otiskli řadu svých studií a článků v jindřichohradeckém týdeníku Ohlas od Nežárky, který ve městě vycházel v letech 1871-1942.

Rozvoji historického bádání v regionu velmi napomáhala existence zámeckého archivu a práce Františka Tischera, jehož archivářskou školou prošli jako studenti a badatelé další historici. Pro historiografii jihovýchodních Čech měla velký význam práce Ludvíka Domečky, věhlasu dosáhl Antonín Rezek. Studiu historie zasvětil život jindřichohradecký rodák Ferdinand Tadra (1844-1910), pracovník zemského archivu a kustod univerzitní knihovny, jenž napsal i několik publikací a studií o rodném městě. Archivní práci se věnovali místní rodáci František Tischer ml., arcibiskupský archivář, Hynek Gross (1859-1945) a Josef Salaba (1866-1945), archiváři v Třeboni, kteří jsou rovněž autory řady článků týkajících se Jindřichova Hradce. Literární historii a zejména regionálním básníkům a spisovatelům se při své pedagogické práci věnoval jindřichohradecký rodák Alois Mattuška (1862-1922), profesor královéhradeckého gymnázia. Průkopníkem archeologického bádání na Jindřichohradecku se stal Jindřich Richlý, oblasti národopisu se velmi intenzívně věnoval učitel František Lego, jemuž v této práci pomáhala i jeho manželka Julie Legová. Lego stál rovněž u vzniku jindřichohradeckého muzea, jehož činnost rovněž podpořila rozvoj historického bádání o městě. Správu uměleckých sbírek muzea převzal ředitel gymnázia Josef Novák, jenž nejvýznamnější měrou přispěl k poznání kulturních dějin města a zejména jeho památek. Památkové péči se věnoval také ústřední ředitel černínského velkostatku Karel Jičínský, později i profesor obchodní akademie v Jindřichově Hradci Milan Gantner (1886-1949). Regionální historii se svou prací dotkli i někteří profesoři jindřichohradeckého gymnázia, jako Antonín Decker, jenž mimo jiné uspořádal městský archiv, Gustav Heš (1848-1917), historiograf gymnázia, nebo Václav Mostecký (1885-1962), který však většinu odborného zájmu věnoval rodným Vodňanům.

Kulturním dějinám města se podrobně věnoval jindřichohradecký rodák, literární historik a spisovatel Ferdinand Strejček, pozornost rodnému městu při své archivářské, historické a pedagogické práci věnoval František Roubík. Nejrozsáhlejší dílo o historii Jindřichova Hradce zanechal černínský archivář František Teplý, jehož sedmisvazkové dějiny města patří i přes svou metodickou nedokonalost a faktografickou neúplnost k základní historické regionální literatuře. Zdejším archivem prošla řada mladších historiků a archivářů, jako byli Emanuel Janoušek, Josef Klik, František Navrátil, Karel Tříska a další. Nejvšestrannějším a nejplodnějším regionálním historikem se stal jindřichohradecký rodák, profesor místního gymnázia a přední osobnost muzea Jan Muk, jenž však bohužel svou historickou práci nezavršil žádným syntetickým dílem o dějinách města, které dodnes Jindřichovu Hradci chybí.