Rodinná likérka Hill´s sídlí pod jindřichohradeckým zámkem. Když zvednete oči nahoru, zahlédnete hudební pavilon, kterému místní neřeknou jinak než Rondel. Jakmile vstoupíme do tajemného prostoru manufaktury, dýchne na nás závan starých časů. V každé lahvičce odpočívá kus historie. „Dáte si panáčka?“ vítá nás Tomáš Hill, pravnuk Albína Hilla, zakladatele rodinné likérnické tradice.
Začátek zdejší manufakturní výroby sahá do roku 1920, a téměř stoletá legenda se váže i k výrobě velmi úspěšného produktu s poetickým názvem Strážská Černá Paní. U jeho zrodu stojí dopis, který napsala slavná pěvkyně Ema Destinnová z New Yorku a který donesl v roce 1990 do likérky doktor František Fürbach, pracovník Jidřichohradeckého muzea: „…měla bych též ráda nějaký černý likér, který by se mohl případně jmenovat Strážská Černá Paní, zajisté titul jako za času, kdy jsme ořechovce z Daliborky říkali Daliborova krev, taky název ne úplně k zahození…“ (New York, 10. 11. 1920) A t ak se zrodila legenda, jejíž kvalitu oceňují i odborníci. V roce 2013 získal likér Strážská Černá Paní ocenění Regionální potravina a v roce 2008 druhé místo v soutěži Chutná hezky Jihočesky. V likéru se mísí chuť trnek, jablek, šípků, aromatických bylin a koření, oku lahodí i velmi tmavá barva. K jedinečné chuti dopomáhá i šestiměsíční zrání ve skleněných demižonech. „Černou paní si oblíbili jak muži, tak ženy. Likér si vychutnejte před jídlem, s kostkou ledu a pomalu upíjejte. Opravdu je důležité si alkohol vychutnávat, ne pít. Láhev vždy vychlaďte ve dvířkách lednice,“ doporučuje Tomáš Hill, který má na starosti výrobu a dává nám příležitost nahlédnout do provozních prostor.Připomínají alchymistickou dílnu.
Přidejte kousek srdce
Na polici se v lihu maceruje puškvorec, třešně, meruňky, mladé špičky z větviček borovice a dokonce i vzácná zubří tráva. Přiláká nás i vůně l inoucí se z dubových sudů, kde odpočívá nejen tuzemák. „Dřevo ničím nenahradíte,“ upozorňuje Tomáš Hill. „Rumovou tresť objednáváme z Brna a hlídáme si její kvalitu. Když se používá starší rumová tresť, musí se jí př idat více, protože časem slábne,“ vysvětluje. „Na tuzemák máme speciálního degustátora. Já rum nemůžu ani cítit, protože jsem se v něm jako malý topil,“ směje se majitel. „Ovšem nejlepší degustátorka je moje devadesátiletá babička. Ta má opravdu vytříbený jazýček!“ dodává. Zahlédneme i kulér, což je přírodní barvivo, které vzniká přepálením a karamelizací cukru. Protože se všechny likéry vyrábějí studenou cestou, je nezbytnou základní surovinou kvalitní líh. Ten odebírá majitel z malého soukromého lihovaru v Jižních Čechách. Pomocí lihu se také prodlužuje trvanlivost ovocných šťáv a výluhů. Mnohé přísady si vyrábí v likérce sami, například kávovou příchuť do kávového likéru. „Mega turek se nechá den odležet a pomalu se slévá, aby sedlina sedla dolů, přidá se líh, voda, cukr. Kávové aroma se ještě posílí 
tím, že se rozdrtí pražená káva, zalije lihem a nechá odstát.“ Přesné recepty a technologické postupy příslušníci rodiny přísně střeží – jsou ukryté v bankovním trezoru a předávají se z generace na generaci. Autorem většiny z nich je Radomil Hill starší, dědeček současného majitele, který pd 50. let 20. století vyráběl v Jihočeské Frutě úspěšné české lihoviny jako Jindřichohradecký Rum nebo Vaječný likér. „Děda vždycky říkal, že nejlepší zákazník je ten, který se vrátí a přivede s sebou dalšího zákazníka,“ vzpomíná vnuk. „A k nám se vrací, možná i proto, že do toho dáváme kus srdíčka.“ V současné době vyrábí likérka kolem devadesáti druhů likérů, lihovin a destilátů. Tomáš Hill je důkazem toho, že likérnický talent se dědí a že pokračování v rodinné tradici, může být dobrým byznysem i potěšením.
Zdroj: Rodinná likérka Hill´s