„Máme-li vyjádřit, co jsme, musíme jednat. Můžeme mít v hlavě všelijaké nápady, ale bez akce nejsou k ničemu. Když nějaký nápad nerealizujeme, nedostaví se žádné výsledky, žádná odměna.“
Don Miguel Ruiz
Během patnácti let trvání pracovníci, dobrovolníci i klienti Oken realizovali stovky nápadů. Ale také více než stokrát tloukli na zavřené dveře a nebylo jim otevřeno… Takový je prostě život. A člověk, zvedající se z únavy po třídenní kontrole, která rozebírá slovíčko od slovíčka…nechápe. A hledá, kde brát energii, aby zase vstal a ve změti předpisů, kontrol, měnící se legislativy zase ušel kousek cesty s těmi, pro které chtěl vlastně pracovat. Je třeba hledat inspiraci a posilu na cestu.
Velkým zdrojem inspirace a posily byl pro OKNA grant Procesní management do Otevřených Oken. Dopřál nám nadstandartní množství vzdělávání, dopřál nám i možnost exkurzí a sdílení s těmi, kteří ušli delší kus cesty, než my. Silným zážitkem pro tým Oken v posledních týdnech byla exkurze do Sdružení Neratov. Zapadlá vesnička v Orlických horách měla před 25 lety dva trvalé obyvatele, rozpadlý kostel s demoličním výměrem a pár rozpadlých chalup. Do vesnice přišly dvě rodiny s dětmi vlastními i pěstounskými a vizionářský kněz. Kněz měl nejenom vize, ale uměl i sednout do bagru a kopat základy pro naplnění svých snů…. Rodiny pracovaly, učily se, divily, vstávaly a padaly…Nic snadného. Po 25 letech jsme navštívili živou vesnici s hospůdkou, pivovarem, opraveným chrámem, chráněným bydlením, poutnickým domem, několika rekreačními objekty, kavárnou, prádelnou, zahradnictvím, speciální školou….. Sdružení Neratov vytvořilo v Neratově a Žamberku neuvěřitelných 165 chráněných pracovních míst a nalilo životní mízu vyhaslému pohraničí, poničenému válkou a odsunem. Nezapomněli ani na údržbu hřbitůvku s německými hroby a založení Sadu smíření… Jakékoliv smíření a obnova života musí být pravdivé a nezapomínat na kořeny lidí, kteří krajinu kdysi přetvářeli a obývali. Mnozí z nich doplatili na zvůli úplně jiných lidí…. Strategický tým Oken mohl nabrat nový dech. Úžas, údiv, obdiv a úcta nás provázely po cestě domů. A chuť jít dál, jakkoli máme nyní malé prostory a leccos nejde, jak bychom si přáli. Je fajn vědět, že někde ještě existují „blouznivci našich hor“, kteří uskutečňují své sny pro dobrý život spoluobčanů. Navzdory mocipánům, kteří nemají nic lepšího na práci, než obřadně pálit červené trenýrky….
Drahomíra Blažková