Aktuálně

Památník internacionalismu (Jindřichohradecké sochy a památníky #17)

Nepochybně nejrozporuplnějším památníkem vztyčeným na území města Jindřichův Hradec se stal tzv. Památník internacionalismu. Vznikl jako poděkování Rudé armádě, která poprvé osvobodila Československo v roce 1945 a podruhé, když „zachránila“ s mezinárodní pomocí vojsk Varšavské smlouvy stejnou zemi v roce 1968. Odtud tato děsivá dvojakost, podivným způsobem připomínaná od počátku 70. let 20. století v období tzv. „normalizace“.

Autorem památníku se stal prominentní režimní sochař František Mrázek (1912–2002) z Českých Budějovic, který během tohoto období vytvořil další dva podobné pomníky v Suchdole nad Lužnicí (1971) a v Nové Bystřici (1975). Mrázkova politická angažovanost se projevovala i mimo uměleckou činnost, jelikož se podílel na chodu Svazu československých výtvarných umělců a byl členem ideologické komise Krajského výboru KSČ v rodných Budějovicích.

Třímetrový pískovcový monolit má tvar trojbokého hranolu, do kterého sochař Mrázek vytesal tři postavy v nadživotní velikosti – rudoarmějce, dělníka a ženu s holubicí míru symbolizující „myš-lenku internacionální solidarity“. Místo vybrané pro vztyčení památníku mělo spojitost s „prvním“ osvobozením, jelikož před budovou Střelnice zaujaly dne 9. května 1945 palebné pozice první jednotky Rudé armády.

Slavnostní odhalení památníku proběhlo dne 5. září 1971 v rámci mírové slavnosti, při které do něj byla vložena schránka s pamětním zápisem. Při odhalení promluvil zdejší rodák, ministr spravedlnosti dr. Jan Němec, který byl zároveň jmenován čestným občanem města. Dále se akce zúčastnili zástupci krajského výboru strany, krajského národního výboru a představitelé všech „osvoboditelských“ zemí, tedy SSSR, Polska, Bulharska, Maďarska a NDR. Za armádu byl přítomen i velitel Západního okruhu a delegace Rudé armády. V dalších desetiletích se u památníku konaly vzpomínkové akce. K jeho odstranění došlo až po sametové revoluci v roce 1990. V současné době se nachází na dvoře muzea ve Štítného ulici.

Zajímavostí je, že si stejné místo vybral již v roce 1916 sochař Rudolf Kabeš: „Návrh pomníku proveden jest v sádře…a přizpůsoben jest svou myšlenkou a provedením pro nám. Novoměstské, proti promenádě.“ Kabeš ho tehdy projektoval pro horní náměstí a chtěl ho umístit na pomyslný průsečík tří ulic Panské, Klášterské a Růžové. Pomník díky tomu měl také trojboký půdorys, ale nakonec realizován nebyl a zůstal pouze u sádrového modelu. Ostatně bůhvíjak dlouho by tam také vydržel stát?

Jakub Valášek