Aktuálně

Století válek a svárů (Proměny zámku Dačice #2)

Století válek a svárů (Proměny zámku Dačice #2)
Neznámý autor, veduta Dačic, 1729, zdroj: Archiv města Brna

Rokem 1610 končí období rozkvětu Dačic spojeného s rodinou Krajířů z Krajku. Nový majitel panství Vilém Dubský z Třebomyslic přes snahu o lavírování mezi stavovskou opozicí a vítěznou císařskou mocí přišel po bitvě na Bílé Hoře o veškerý majetek, včetně dačického panství.

Císařská komora Dačice v roce 1623 prodala Lvu Burianu Berkovi z Dubé a Lipé, který z nich učinil své hlavní sídlo. Město i panství byly opakovaně postiženy průtahy a pobyty císařských vojsk, v pozdějších letech konfliktu také nuceným výpalným ze strany švédských žoldnéřů.

Není zjištěno, zda Lev Burian nebo po jeho smrti v roce 1626 syn Matyáš Ferdinand provedli nějaké stavební úpravy v dačickém zámku. Jak dokazuje korespondence obou šlechticů s dačickým úředníkem Jiříkem Kroužkem, ani jeden z nich v Dačicích příliš nepobýval a výraznější stavební zásahy tak lze spíše vyloučit. O majetek se po smrti Matyáše, který zemřel svobodný a bez závěti v roce 1644, přihlásila Matyášova matka, rozená Fürstenberková, i Berkové z české příbuzenské větve. Tím se otevřela cesta k dlouholetému soudnímu sporu, který rozhodl až soudní tribunál v Brně v roce 1673 ve prospěch Františka Antonína Berky z Dubé.

Významný mecenáš barokní kultury a milovník umění vlastnil Jablonné v Podještědí, Nemyslovice na Boleslavsku, Rychmburk, Slatiňany a Rosice na Chrudimsku, po vítězství v rozhodčím sporu roku 1673 se stal majitelem panství Dačic, Budišova a Nového Veselí. Diplomatické povinnosti jej vázaly v cizině a na svých statcích příliš nepobýval. Dačice ležící na polovině cesty mezi Prahou a Vídní nepochybně využíval při častých cestách z Čech do Vídně, zámek tak musel být vybaven pro ubytování jeho rozsáhlé suity i případných hostů, čemuž odpovídá vysoký počet ložnic zachycený v inventáři z roku 1714. Další podrobný inventář z roku 1744 zmiňuje v zámecké kapli obraz Blahoslavené Zdislavy, jejíž kult Berka prosazoval v Jablonném. Můžeme tedy předpokládat, že vybavení kaple prošlo určitou modernizací. Připomínkou Berkovy vlády v Dačicích jsou sochy sv. Prokopa a sv. Jana Nepomuckého z dílny dačického sochaře Matouše Kölbla na mostě přes řeku Dyji, ozdobené znakem Berků a vročením 1706. Jako patron klášterního kostela v Dačicích financoval pořízení hlavního oltáře, pro který objednal u malíře a sochaře Petera Strudela obraz sv. Antonína Paduánského.

Předchozí kapitoly:

Texty použity z publikace: Zámek Dačice – Proměny interiérů od renesance k dnešku

Autoři textů: Mgr. Jan Mikeš, Mgr. Renata Mikešová

Textové a fotografické podklady poskytl zámek Dačice. Využít je lze na základě autorského zákona výhradně jen se souhlasem vlastníka.

Publikace autora Jana Mikeše vznikla v rámci plnění programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní kulturní identity (DF11P01OVV026): Každodenní život a kulturní vliv aristokracie v českých zemích a ve střední Evropě v kontextu veřejně přístupných historických sídel ve správě NPÚ – instalace, prezentace, aplikace

Více z historie zámku Dačice ZDE

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjádříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít