Aktuálně

Jindřichohradečtí starostové (1926-1939) V.

Kniha Nezapomenutelné osobnosti v historii města Jindřichův Hradec vypráví o personách veřejného i neveřejného života, které svými rozhodnutími, činy a názory přivedly vědomě a třeba také nevědomky město nad Vajgarem k jeho současné podobě.

Čtenářům portálu Hradecžije budou v letošním roce, ve spolupráci s Informačním centrem Jindřichův Hradec, postupně představeny všechny kapitoly této knihy.

…pokračování z minulého týdne (Jindřichohradečtí starostové (1919-1926) IV.)

Z voleb v březnu 1923 povstalo nové zastupitelstvo a nový starosta Jan Tesař. I v tomto samosprávném sboru se však projevovaly rozpory, které se vyhrotily na jaře roku 1926, takže opět došlo k jeho rozpuštění a jmenování obecní správní komise, znovu pod předsednictvím Sládkovým, po jehož náhlém skonu ho krátce nahradil probošt Jan Vacek. V prosinci do křesla starosty usedl Antonín Brož, jenž funkci vykonával až do roku 1938. Ve zjitřené atmosféře konce třicátých let se starostou stal Ladislav Stehna, jenž byl poměry po Mnichovské smlouvě nucen rezignovat. V lednu 1939 ho nahradil Vilém Rösch, který úřad starosty zastával do 1. září 1939, kdy byl zatčen a zastupitelstvo rozpuštěno. Po osvobození v květnu 1945 už nebyla funkce starosty obnovena, město formálně řídil národní výbor v čele s předsedou, ale rozhodující moc převzaly do svých rukou orgány komunistické strany. Tato situace přetrvala až do konce roku 1989.

Antonín Brož (8. 8. 1882 – 12. 3. 1969) KREJČÍ

Narodil se v Křinci u Nymburka v rodině bednáře, vyučil se krejčovskému řemeslu a na přelomu století se jako krejčovský pomocník usadil v Jindřichově Hradci, kde byl v září 1901 přijat do svazku domovského. Jako mistr krejčí se osamostatnil a otevřel si vlastní dílnu na náměstí. Začal také aktivně pracovat v živnostenském společenstvu a postupně se zapojil do veřejného života města, a už jako náhradník výboru Sokola či pokladník politického klubu. V únoru 1910 se oženil s Antonií Hirschovou, dcerou dílovedoucího z Jindřichova Hradce. Válku prožil jako záložní poddůstojník, v březnu 1919 znovuotevřel krejčovskou dílnu ve Štítného ulici a brzy v ní zaměstnával i krejčovského pomocníka a švadlenu.

Po válce se angažoval nejen v různých stavovských orgánech, byl např. místopředsedou představenstva Nákupního, prodejního a výrobního oděvního družstva, starostou okresní jednoty živnostenských společenstev či jednatelem Jednoty vzájemně se podporujících řemeslníků a živnostníků, ale věnoval se i politice. Již v roce 1921 vystupuje jako předseda místní organizace Československé živnostensko-obchodní strany středostavovské, za níž byl v září 1923 zvolen do městského zastupitelstva a městské rady, v níž měl na starost finanční odbor. Když bylo v červnu 1926 zastupitelstvo rozpuštěno a jmenována obecní správní komise, stal se jejím členem, v následných obecních volbách v prosinci téhož roku byl pak opětovně zvolen do nového zastupitelstva a 21. prosince ho zastupitelé zvolili starostou Jindřichova Hradce. V této době se rovněž stal předsedou Jednoty vzájemně se podporujících řemeslníků a živnostníků, předsedou místní školní rady, byl členem výkonného výboru Národohospodářského sboru jihočeského a jako komorní rada též jihočeské živnostenské komory. V čele města setrval i po dalších volbách v prosinci 1930 a nejvyšší městskou funkci zastával až do května 1938. V tomto volebním období přivítal ve městě prezidenta Edvarda Beneše, který v květnu 1937 navštívil Jindřichův Hradec.

Také v dalším volebním období byl Antonín Brož zvolen do městského zastupitelstva a zůstal i v radě města jako první starostův náměstek. Když ve složité politické situaci po Mnichovském diktátu odstoupil starosta Ladislav Stehna, stanul opět krátce v čele města, ale při volbě nového starosty v lednu 1939 rezignoval jak na funkci v radě města, tak na členství v zastupitelstvu a postupně se z veřejného života stáhl.

Ladislav Stehna  (26. 3. 1901 – 1. 1. 1955) ÚŘEDNÍK I DIVADELNÍ OCHOTNÍK

Narodil se v Jindřichově Hradci v rodině tkalce a továrního mistra. Po absolvování obecné školy navštěvoval v letech 1913-1921 gymnázium v rodném městě. Již za svých středoškolských studií se velmi aktivně věnoval divadlu, stal se nejen předsedou studentského dramatického kroužku, ale i úspěšným a ve městě populárním amatérským hercem. Po maturitě studoval na právnické fakultě pražské univerzity, působil jako jednatel a od roku 1923 krátce také jako předseda akademického spolku Štítný.

Od poloviny dvacátých let pracoval jako úředník okresní nemocenské pojišťovny, ve volném čase se dále intenzívně věnoval divadlu. V říjnu 1927 se stal jednatelem místní osvětové komise, působil i v radě městské knihovny. V té době byl již členem sociálně demokratické strany, za kterou v roce 1930 kandidoval do městského zastupitelstva. Stal se nejen zastupitelem, ale v prosinci byl zvolen i do městské rady. Pracoval v komisi právní a správní, regulační a komunikační, pro kasárny, chorobinec, byl členem kuratoria obchodní školy, správní rady nemocnice a správního výboru elektrárny, členem okresního osvětového sboru, obecní sociální komise, byl činný v dělnické tělovýchovné jednotě ad. V prosinci 1935 se oženil s dívkou z židovské rodiny Pavlou Arely. Téhož roku se stal místopředsedou okresního branného výboru, v roce 1937 zasedl v přípravném výboru Masarykova domu osvěty. Stále byl velmi aktivní v divadelní ochotnické jednotě Jablonský, v jejímž výboru působil již od roku 1931, v únoru 1939 se stal jejím předsedou.

V květnu 1938 byl jako jednatel místní organizace sociálně demokratické strany opět zvolen do městského zastupitelstva a 7. června se stal starostou města. Mnichovská dohoda a vypjatá politická situace po ní ho donutily – nejen kvůli smíšenému manželství – k rezignaci, kterou městské zastupitelstvo přijalo 22. prosince. Na schůzi 16. ledna následujícího roku byl pak již jako reprezentant místní Národní strany práce zvolen 1. náměstkem nového starosty, stal se předsedou okresního předsednictva Národního odborového ústředí. V době okupace byl internován, v květnu 1945 byl pověřen organizací okresního národního výboru, v jehož čele stál do roku 1946, pak pracoval jako referent. Po únoru 1948 vstoupil do komunistické strany, na podzim 1954 byl jmenován ředitelem jindřichohradeckého Domu osvěty, následujícího roku náhle zemřel při novoročním koncertu.

Vilém Rösch (31. 12. 1897 – 24. 8. 1944) LÉKÁRNÍK

Narodil se v Jindřichově Hradci v rodině lékárníka, v letech 1908-1916 studoval na gymnáziu v rodném městě. Po maturitě musel 1. srpna 1916 nastoupit vojenskou službu, za své české smýšlení byl krátce žalářován ve Vídni a zbytek války prožil na frontě. Po demobilizaci začal studovat farmacii v Praze, v červenci 1922 byl promován magistrem, dále pokračoval ve studiu chemie, v prosinci 1924 získal titul doktora přírodních věd. V lednu 1928 převzal od otce Františka lékárnu U anděla strážce na jindřichohradeckém náměstí, v červenci následujícího roku se oženil s Konstancií Neffovou z Prahy a soustředil se na svou práci a rodinu. Měl rád přírodu a sport, hodně času věnoval své lovecké vášni a působení ve sportovních klubech. Byl členem jindřichohradeckého autoklubu a předsedou jeho sportovního výboru i aktivním „závodníkem“, členem výboru Veslařského a bruslařského klubu Vajgar a předsedou tenisového klubu ČLTK, za který rovněž aktivně hrál.

Ve třicátých letech se zapojil do veřejného a politického života města. Stal se členem dozorčí rady jindřichohradecké záložny, působil ve finanční komisi města, v níž si svým kompetentním jednáním brzy získal respekt. Jeho přirozené autority a diplomatických schopností využili představitelé města při vyjednávání s německou mocí po odstoupení pohraničí v říjnu 1938. Jako reprezentant místních živnostníků a obchodníků požíval takové důvěry, že byl nejen dosazen na uprázdněné místo v městském zastupitelstvu, ale 16. ledna 1939 byl zvolen starostou města. Ihned se pustil do práce na konsolidaci místních politických a zejména hospodářských poměrů, které byly výrazně narušeny důsledky Mnichovské dohody, jeho snahy však zmařila německá okupace. Hned 15. března 1939 vydal odvážné prohlášení začínající slovy „Já, český starosta českého města…“, jímž se mu podařilo udržet ve městě klid a pořádek. Při jednání s německou okupační mocí jako starosta a místní vedoucí Národního souručenství neohroženě hájil zájmy města a jeho občanů. Ráno 1. září 1939 byl spolu s několika dalšími významnými osobnostmi města zatčen a uvězněn v koncentračním táboře Buchenwald, kde vznikly jeho literární lovecké obrázky z České Kanady, které poprvé vyšly v roce 1947 pod titulem Zvěř a lidé. Při spojeneckém bombardování německých továren u Výmaru utrpěl v srpnu 1944 těžké zranění, jemuž záhy podlehl.

Autoři textů: PhDr. Štěpánka Běhalová, Ph.D. a PaedDr. František Fürbach

Spoluautoři: Mgr. Vladislav Burian a MgA. Jakub Valášek

Vydavatel knihy je Město Jindřichův Hradec. Textové a fotografické podklady jsou ze sbírek Muzea Jindřichohradecka. Využít je lze na základě autorského zákona výhradně jen se souhlasem vlastníka.

Kniha je v prodeji v Informačním středisku v Panské ulici za 390 Kč.

Předchozí kapitoly:

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjádříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít