Aktuálně

Za deštenskými řemesly (Z historie Deštné #1)

Deštenští řemeslníci – to je pojem zavádějící nás do naší osady, založené slovanskými kolonisty. Museli tehdy užívat mnoha řemeslných zručností při stavbě obydlí a v denním životě. Přibývající provoz kupeckých karavan přes zdejší brod na hradecké stezce vyžadoval, vedle ubytovacích a stravovacích služeb, i provozní řemesla: kováře, koláře, ševce, řemenáře a další.

Ilustrační foto: Pixabay.com – CC0 Public Domain

Zde je počátek rozšiřujících se deštenských řemesel. Postupem času se členila podle zpracovávaného materiálu do skupin potravinářských, kožedělných, stavebních, kovodělných, zpracovatelů hlíny, atd. V Deštné se řemesla tříbila z potřeby místního i okolního trhu. Je také pravdou, že tehdejší vesničané si dřevěné nářadí, provazy, dokonce i boty udělali sami. Přesto deštenská osada měla rozlišení mezi zemědělskou a řemeslnou produkcí. Patrně dobrý odhad měl deštenský kaplan P. Filip Šubrt, když ve své knížce „Z pamětí města Deštné a okolí“ napsal: „Ba, máme důvod se domnívati, že za dob Karla IV., ne-li dříve, byla Deštná na ten čas velkým a zámožným sídlem…“

V rožmberských dobách vrchnost plánovitě vytvářela svá města a městečka jako centra zemědělských a řemeslných trhů. Takovým byla i Deštná, která svými řemeslníky příslušela do cechů města Soběslavi. Potom již nastala vláda hradeckých Slavatů, kteří opět podřídili deštenská řemesla cechům v Jindřichově Hradci. Při soupisu poddaných v Deštné roku 1674 bylo zde zaznamenáno 9 soukeníků, 13 tkalců, 9 ševců, 6 krejčích, 5 řezníků, 3 kováři, vinopalové, – 25 – Zpravodaj Deštenska koláři, bednáři, tesaři a hrnčíři. Většina z nich však měla svá polní hospodářství, jako nezbytný doplněk obživy.

V následujícím století, v roce 1757, bylo v tzv. „Tereziánském katastru“ vypsáno v Deštné 39 řemeslných živností (převážně jednočlenných), přitom v té době měl Chýnov 32 řemeslníků, Černovice 42. Právě v čase rakouských válek za císaře Karla VI. a Marie Terezie (1711-1780), se začala u nás rozvíjet manufakturní výroba, vynucená především potřebami vojska. Přibývaly proto i vojenské zakázky řemeslným cechům. V deštenské gruntovní knize v roce 1720 nacházíme zapsané místní cechy: mlynářský, soukenický, punčochářský a tkalcovský. Do popředí se dostávali řezníci a pekaři, kteří měli u nás na rynku dřevěné prodejní krámy (masné a chlebnice) se svým zbožím.

V dobách napoleonských válek velké vojenské zakázky dostávali i deštenští soukeníci, a mistři si na vojenském velení vymohli, že jejich tovaryši nemuseli nastoupit do vojska. Tento výrobně řemeslný „boom“ dozníval ještě v polovině 19. století, kdy v seznamu obyvatel Deštné napočteme 236 řemeslníků, z nich je nejvíce ševců 32, soukeníků 30 a tkalců 17. Nikdo už nevzpomene potíží, radostí ale i těžké práce našich řemeslníků při své obživě. Autor o nich z archivních záznamů vynesl řadu snad zajímavostí. Z čehož vznikl miniseriál „Za deštenskými řemesly“. Příště to bude o hrnčířích.

Zdroj: Město Deštná – F.K.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjadříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít