Politici, úředníci a vojáci III. (Nezapomenutelné osobnosti Jindřichova Hradce)

Jindřichův Hradec se od středověku až do konce 17. století řadil k nejdůležitějším a největším sídlům v zemi. Majitelé panství, páni z Hradce a po nich zejména Vilém Slavata, patřili k politické i hospodářské elitě království a na panovnickém dvoře zastávali vesměs vrcholné, ba nejvyšší funkce. I když Černínové zaujímali rovněž vysoké postavení v politice země, nedosáhli již významu svých předchůdců a Jindřichův Hradec přestal být sídelním místem rodu. Teprve 19. století, nové konstituční uspořádání a ztráta výjimečné pozice šlechty umožnily širší zapojení obyvatel do politického života státu i regionu. I v místech, jako byl Jindřichův Hradec, vyrůstali politici, úředníci a vojáci, kteří se zapsali do regionální i české historie.

Josef Holče (27. 8. 1851 – 25. 1. 1905) KNIHKUPEC I POSLANEC

Narodil se ve východočeských Holicích v rodině místního lékárníka, studoval na jindřichohradeckém gymnáziu, pak krátce pracoval v otcově lékárně, ale brzy odešel zpět do Jindřichova Hradce. Nastoupil do knihkupectví Karla Janského, jehož obchod pak od roku 1874 sám vedl a o dva roky později koupil. V srpnu 1867 se oženil s Johannou Schwaigerovou, dcerou zámožného jindřichohradeckého obchodníka.

Brzy po svém příchodu do Jindřichova Hradce se stal členem a cvičitelem hasičského sboru, jemuž zůstal věrný po celý život a v němž pak zastával funkci jednatele, od roku 1883 velitele a v závěru života starosty.

Již koncem sedmdesátých let kandidoval do městského zastupitelstva, nejprve jako náhradník, v roce 1885 byl zvolen zastupitelem stejně jako ve dvou následujících volebních obdobích. Od roku 1894 pak zasedal v městské radě ve funkci náměstka starosty města. Jako knihkupec a majitel obchodu s hudebninami, uměleckými výrobky a papírem se v polovině osmdesátých let stal členem českobudějovické obchodní a průmyslové komory, od roku 1894 byl zvolen jejím místopředsedou a v roce 1899 jejím prezidentem. Pracoval také ve státní železniční radě, ve volbách v letech 1895 a 1901 byl jako člen národní strany svobodomyslné zvolen v kurii obchodních a průmyslových komor poslancem zemského sněmu.

Antonín Maděra (18. 10. 1846 – 17. 10. 1918) NOTÁŘ I POSLANEC

Narodil se ve Veselé u Mnichova Hradiště, studoval gymnázium v Mladé Boleslavi a v Litoměřicích a práva v Praze. Praxi získával jako koncipient např. v Pehřimově, Kamenici nad Lipou či Pacově, kde byl též jednatelem hasičské jednoty. V roce 1883 byl jmenován notářem v Lišově, kde se stal jednou z nejvýznamnějších osobností společenského života. Působil v Sokole, jehož se stal starostou a čestným členem, po dvanáct let byl starostou hasičské jednoty, účastnil se práce v jihočeské župě i zemské ústřední hasičské jednotě, zasedal v městském zastupitelstvu a v listopadu 1899 byl zvolen starostou města. Ve volbách do zemského sněmu v roce 1901 byl zvolen poslancem.

V srpnu 1904 získal místo notáře v Jindřichově Hradci, rezignoval na funkci lišovského starosty a v listopadu se přestěhoval do nového působiště. Brzy se zapojil do veřejného života města, stal se členem a funkcionářem Sokola, Národní jednoty pošumavské, Hudební jednoty, divadelní ochotnické jednoty Jablonský a Družstva pro postavení spolkového domu a sokolovny, Matice školské, Měšťanské besedy ad. V dubnu 1911 se stal starostou okresního zastupitelstva, v červenci byl zvolen do jindřichohradeckého městského zastupitelstva a městské rady. Zasedal ve správním výboru nemocnice, kuratoriu obchodní školy, výboru Jindřichohradecké spořitelny, jehož se stal předsedou, a působil i v českobudějovické notářské komoře, v níž zastával funkci prezidentova náměstka.

František Steinocher (30. 9. 1880 – 7. 2. 1935 )ÚŘEDNÍK I SPORTOVEC

Narodil se v Jindřichově Hradci v rodině pekaře, od roku 1891 studoval na gymnáziu ve svém rodišti. Byl všestranným sportovcem a nadšeným příznivcem tělocvičné jednoty Sokol, jejímž členem se stal hned po maturitě počátkem července 1899. Téhož roku nastoupil na pražskou právnickou fakultu, kterou však neukončil obvyklou státní zkouškou, ale začal pracoval jako koncipient v jindřichohradecké advokátní kanceláři. Od roku 1901 působil jako náčelník cvičitelského sboru Sokola, o dva roky později se stal členem výboru místní tělocvičné jednoty, kterou reprezentoval
jako člen závodního družstva na sokolských sletech, kde získal dvě první a jednu druhou cenu.

Od roku 1909 zastával místo důchodního na městském úřadě v Jindřichově Hradci, v říjnu 1910 se oženil s dcerou majitele hotelu Janou Friedlovou. První světovou válku prožil v činné službě jako mobilizovaný záložní důstojník, v listopadu 1918 se stal velitelem jindřichohradecké Národní obrany, ozbrojeného oddílu složeného převážně z členů Sokola. V roce 1919 byl zvolen starostou sokolské jednoty, kterou vedl celá dvacátá léta, kdy se Sokol sloučil s místním ostrostřeleckým sborem, získal budovu Střelnice, kterou přestavěl, vybudoval plovárnu, cvičiště a tzv. Tyršovo zátiší za Střelnicí. V roce 1920 byl jmenován na místo tajemníka městského úřadu a ujal se psaní kroniky města. Sepsal také historii Sokola, v roce 1933 byl znovu zvolen jeho starostou.

Vladimír Slavík (28. 12. 1884 – 23. 5. 1952) ADVOKÁT I DIPLOMAT

Narodil se v Jindřichově Hradci v rodině známého advokáta a politika. Po maturitě na zdejším gymnáziu odešel v roce 1902 studovat na pražskou univerzitu, kde o pět let později získal doktorát práv. Po promoci nastoupil v advokátní  kanceláři svého otce, soudní praxi získával u zemských soudů ve Vídni a v Praze. V únoru 1909 se oženil s dcerou ředitele jindřichohradeckého gymnázia Jarmilou Deckerovou a v roce 1913 převzal otcovu advokátní kancelář.

Věnoval se veřejné a politické práci, přednášel a psal články o politické situaci. Ve volbách do městského zastupitelstva byl v roce 1911 zvolen jako náhradník, od téhož roku aktivně působil v národní straně svobodomyslné. Po vypuknutí první světové války se zapojil do boje za samostatnost, stal se spoluzakladatelem národně demokratické strany, v níž byl členem užšího výkonného výboru. Po vzniku Československa byl jmenován přednostou úřadu pro přípravu mírové konference a pověřen jeho organizací. V roce 1919 byl jmenován sekretářem československé delegace na Pařížské konferenci. V květnu 1920 se stal zástupcem Československé republiky v sekretariátu Společnosti národů v Ženevě, kde působil osm let. Po třech letech práce na ministerstvu zahraničních věcí v Praze byl v roce 1931 jmenován vyslancem ČSR v Belgii. Léta druhé světové války strávil v Londýně, pak pracoval na ministerstvu zahraničních věcí v Praze, v roce 1946 odešel do důchodu. Zemřel v Jindřichově Hradci.