Aktuálně

Čtenářská glosa: Cestou necestou aneb přelez, přeskoč, hlavně nešlapej!

Čtenář Michal Bartoška nám zaslal svůj názor na stav chodníků na sídlišti Vajgar.

Prodírám se internetem a hledám nějakou datovanou zmínku o vzniku sídliště Vajgar, které je bezpochyby nejlidnatější částí našeho města. Z dostupných zdrojů se dá odhadnout vznik největšího jindřichohradeckého sídliště na dobu kolem roku 1970. Poslední panelové domy byly dostavěny po roce 1982 a to včetně hřišť, věšáků na prádlo a chodníků. Zub času se podepsal za ta léta prakticky na všem, ale je nutno podotknout ke cti nejen vlastníků bytových jednotek, ale i družstev, že i po více než 32 letech jsou téměř všechny domy ve velmi dobrém stavu a nedělají nikomu ostudu. Investice do zateplení, výměny oken, nových výtahů, nátěrů, schránek, stoupaček atd. domy prakticky omladily o 20 let, a tak si troufám říci, že je radost v takovém domě žít. To víte, když se majitel stará, také to podle toho vypadá.

Čtenářská glosa: Cestou necestou aneb přelez, přeskoč, hlavně nešlapej!Aby však mohl občan v takovém domě s radostí žít, musí se do onoho domu také dostat – nejlépe ve zdraví a suchou nohou. To se vám však bohužel na Vajgaře jen tak lehce nepovede. Pravda, nám „mladým“ to jde o poznání snadněji než babičkám a dědečkům, či hendikepovaným, kteří mají s pohybovou aktivitou problém a nejsou schopni skákat, jak kdo píská, respektive jak jsou kde rozmístěny dlaždice, po kterých se ještě dá chodit. Osobně jsem tomu nevěnoval tolik pozornosti, protože já si na parkoviště ještě doskáču a co nedoskáču, to přejedu autem. Při sobotní procházce po zmiňovaném sídlišti mě však „přešel humor“. Vzít malé dítě na procházku po Vajgaře a přivést ho domů bez jediného pádu se zdá býti nemožné. Jistá šance o bezbolestný návrat domů je možná za předpokladu, že se zaměříte pouze na velmi krátký „zdravý úsek“ chodníku, po němž se budete pohybovat pouze z bodu A do B a zpět.

Čtenářská glosa: Cestou necestou aneb přelez, přeskoč, hlavně nešlapej!Myslím, že je jasné, kam mé myšlenky míří. Chodníky v tak tristním stavu jsou nebezpečné – pro nás všechny a takových míst je na Vajgarském sídliště přibližně 30! Jedna věc je, když zakopne dospělý člověk, ale když díky díře po dlaždici zakopne malé dítě a upadne na zem, kde na něj čekají zbytky betonové dlaždice, výsledek je asi každému jasný! Při pohledu na rozbité čelo mé dvouleté dcerky a její uslzené oči jsem měl sto chutí celou věc řešit úplně jinak než glosou a reportem stavu, ale změnilo by se něco? Jsem přesvědčen, že ano.

Podle vedoucího odboru rozvoje města se pro letošní rok žádné rekonstrukce chodníků na sídlišti Vajgar neplánují. Co bude příští rok, se neví, protože nevíme, kdo bude sedět na patřičných místech a rozhodovat.

Otázkou tedy je, na co město čeká?

Michal Bartoška



 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjadříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít