Aktuálně

Duchovní správci IV. (Nezapomenutelné osobnosti Jindřichova Hradce)

Kniha Nezapomenutelné osobnosti v historii města Jindřichův Hradec vypráví o personách veřejného i neveřejného života, které svými rozhodnutími, činy a názory přivedly vědomě a třeba také nevědomky město nad Vajgarem k jeho současné podobě.

Čtenářům portálu Hradecžije budou v letošním roce, ve spolupráci s Informačním centrem Jindřichův Hradec, postupně představeny všechny kapitoly této knihy.

…pokračování z minulého týdne (Duchovní správci II.)

Vzdělané, osvícené a veřejností vážené osobnosti se mezi duchovními správci v Jindřichově Hradci objevovaly v katolických církevních řádech, usedlých ve městě, jako byli němečtí rytíři, minorité, jezuité a františkáni, mezi faráři a později probošty a kaplany na faře, mezi katechety zdejších škol, v evangelické církvi i židovské náboženské obci.

Jan Křtitel Gabriel (4. 2. 1830 – 5. 4. 1890) KATECHETA

Narodil se v Ouňovicích u Chudenic, vystudoval gymnázium v Klatovech a teologii v Českých Budějovicích, v srpnu 1856 byl vysvěcen na kněze. Od studijních let kupoval původní českou i překladovou literaturu, a když se roku 1859 stal kaplanem v Měčíně u Nepomuku, fungovala jeho bohatá knihovna jako půjčovna knih pro farníky. Kromě práce duchovního také zřídil a vydržoval soukromou školu, na níž připravoval žáky pro gymnazijní studium.

V roce 1867 nastoupil na místo profesora náboženství na gymnáziu v Jindřichově Hradci, kde se zasadil o opravu a zvelebení seminární kaple sv. Víta, slavnostně znovuotevřené při svatovítské pouti v červnu 1872. Byl výborným řečníkem, některé jeho promluvy vycházely v Pastýři duchovním, pod titulem Pobožnost studujícího jinocha vydal modlitební knihu pro studenty, jeho Řeč na neděli devátou po sv. Duchu o lásce k vlasti byla publikována ve výroční zprávě jindřichohradeckého gymnázia, kde byly otištěny i některé jeho odborné teologické práce. Spolupracoval s místním týdeníkem Ohlas od Nežárky, kam psal, většinou anonymně, drobné zprávy a některé úvodníky. Stal se předsedou spolku katolických tovaryšů, pro jehož členy i veřejnost připravoval přednášky a který ho u příležitosti jeho 60. narozenin jmenoval čestným členem, byl zvolen starostou okrašlovacího spolku Vesna, půjčoval knihy a časopisy. Za své pedagogické působení byl oceněn hodností biskupského notáře a v roce 1888 čestného konzistorního rady.

Florian F. Březina (4. 5. 1849 – 30. 4. 1915) FRANTIŠKÁN I BÁSNÍK

Narodil se v Německém Brodě, kde vystudoval gymnázium. V roce 1866 vstoupil do františkánského kláštera, po noviciátu studoval na premonstrátském gymnáziu v Plzni a bohosloví v Praze. Na kněze byl vysvěcen v roce 1872 a působil v Zásmukách, Plzni, Hořovicích, Haindorfu a v Jindřichově Hradci, kde strávil posledních devět let svého života a kde též zemřel. Byl zde kvardiánem františkánského řádu, působil jako katecheta na dívčí škole, kazatel, zpovědník, misionář správce kláštera a kostela. Za svého působení v klášteře opatřil finance od dobrodinců a obnovil vnitřní mobiliář kostela, zakoupil nové varhany a oltářní svícny a vybudoval v klášteře křížovou cestu.

Kromě svých služebních povinností byl také literárně činný. Napsal historické monografie o františkánských klášterech v Plzni, Hořovicích a v Jindřichově Hradci. Dále sepsal více než dvacet souborů duchovních lyrických básní s poetickými názvy květin jako Slunečnice, Jasmín, Srdečnice, Plaménky nebo Růže z Jericha. Za jeho působení v Jindřichově Hradci vytiskla Landfrasova tiskárna čtyři svazky sbírek básní pod názvem Eucharistické květy a sbírku mariánských básní. Svému poslání se věnoval se zaujetím a jeho obliba mezi místními občany byla značná. Florian Ferdinand Březina zemřel při zpovědi, když odešel zaopatřit těžce nemocného na Karlov. Byl pohřben na hřbitově u Nejsvětější Trojice za doprovodu celého města.

Pavel Ferdinand Lanštják (8. 7. 1856 – 21. 6. 1935) EVANGELICKÝ FARÁŘ

Narodil se v Horní Zelenici u Trnavy, kde byl jeho otec farářem. Vyrostl v rodině, která vyznávala evangelickou víru, ale také československé vlastenectví, které v jeho otci probudil Jan Kollár. Za svých studií v Bratislavě uspořádal sbírku na stavbu Národního divadla v Praze. Kvůli tomu nebyl potvrzen na Slovensku za faráře a v roce 1881 odešel do Horních Dubenek do právě uprázdněného evangelického luterského sboru. Zde rozvíjel bohatou duchovní i církevně organizační činnost. Pod evangelickou farnost v Horních Dubenkách patřili též věřící v Jindřichově Hradci a v dalších místech jižních Čech. Za svého působení založil sedm evangelických stanic: v Zahrádkách, Počátkách, Jindřichově Hradci, Žirovnici, v Kardašově Řečici, Třešti a ve Strmilově.

V Jindřichově Hradci se hlásili v roce 1886 k evangelickému vyznání čtyři občané, v 90. letech 19. století navázal farář Pavel Ferdinand Lanštják kontakty s majitelem malé továrny Otto Jungmannem, kterému pokřtil děti, a jeho působení se rozšířilo i do dalších rodin, takže jezdíval do Hradce jednou týdně učit náboženství. V roce 1904 po velkých neshodách s proboštem Aloisem Jirákem ohledně vykonání pohřbu malé Marty Jungmannové se rozšířila skupinka evangelických sympatizantů a farář Lanštják se zasloužil o založení kazatelské stanice. Služby Boží se konaly jednou měsíčně v domě čp. 105/IV u Jungmannů na Nežárce. Protože tento prostor nepostačoval rychle se rozrůstajícímu společenství věřících, ještě v roce 1904 přenechal továrník Singer evangelické stanici za symbolický obnos pozemek pod sv. Jakubem a farář Lanštják získal doma i v zahraničí finanční pomoc ke stavbě modlitebny. Stavbu nakonec provedl v krátké době několika měsíců jindřichohradecký stavitel František Černý podle návrhu pražského architekta Matěje Blechy. Základní kámen byl položen v dubnu 1906 a nový kostel byl slavnostně posvěcen již 28. září téhož roku.

O jindřichohradecké evangelíky se dále staral hornodubenecký farář Lanštják, s výjimkou let 1909-1911, kdy působil v Jindřichově Hradci Alexander Winkler. V letech 1916-1919 pomáhal Pavlu Ferdinandovi jeho syn Pavel Kristián jako správce kazatelské stanice v Jindřichově Hradci. V roce 1921 byl v Jindřichově Hradci ustanoven samostatný sbor, který měl vlastního faráře, ale farář Lanštják sem často přijížděl. V roce 1929 odešel do výslužby, kterou strávil v Horních Dubenkách, kde také zemřel a je pochován.

Michal Rachmuth (16. 11. 1865 – 1. 1. 1944) RABÍN I HISTORIK

Narodil se v Serethu v Rumunsku, studoval na rabínském semináři v Berlíně. V devadesátých letech 19. století získal titul doktora filozofie. Jeho ženou byla Nety Diamant, dcera rabína v Šafově dr. Adolfa Diamanta. V roce 1896 působil jako rabín v Rožmberku nad Vltavou, na přelomu století byl tři roky rabínem ve Waidhofenu an der Thaya v Rakousku a pak až do roku 1915 rabínem v Sušici. V roce 1915 přišel jako rabín a kazatel do Jindřichova Hradce. V letech 1915-1922 působil též jako zastupující rabín pro Telč a v letech 1920-1921 také v Kardašově Řečici. V Jindřichově Hradci žilo v období mezi dvěma válkami více než dvě stě obyvatel židovského vyznání, židovské domy byly soustředěny včetně synagogy v dnešní Kostelní ulici. Synagoga sloužila náboženským účelům židovské obce do roku 1941, od roku 1952 ji využívá Československá církev husitská. Michal Rachmuth odešel v roce 1934 po dvacetiletém působení v Jindřichově Hradci do výslužby a odstěhoval se do Prahy. Zde strávil poslední léta svého života. Dne 20. června 1942 odjel transportem AAe č. 36 z Prahy do Terezína a odsud 15. prosince 1943 transportem Dr č. 1693 z Terezína do Osvětimi, kde zahynul.

Michal Rachmuth byl kromě svého povolání též spoluautorem učebnic židovských dějin a literatury a autorem studií z ekonomických a sociálních dějin Židů. Za svého pobytu v Jindřichově Hradci sepsal dějiny zdejších židů, které pod názvem Die Juden in Neuhaus publikoval v roce 1931 a 1932 v Ročence Společnosti pro dějiny židů v Československé republice (Jahrbuch der Gesellschaft für Geschichte der Juden in der Tschechoslowakischen Republik). V téže ročence otiskl v roce 1938 svůj příspěvek k dějinám Židů v Telči. Pro známou publikaci Hugo Golda Die Juden und Judengemeinden Böhmens in Vergangheit und Gegenwart, která vyšla v roce 1934, připravil kapitolu o Židech v Jindřichově Hradci. Bádal také ve zdejším černínském archivu, kde zpracoval a publikoval korespondenci pražských Židů s Černíny.

Po 2. světové válce byla na fasádu bývalé židovské synagogy v Kostelní ulici v Jindřichově Hradci umístěna bronzová deska s Davidovou hvězdou a textem: „Zde vzývali svého Boha naši souvěrci, kteří byli za okupace nacisty umučeni“. Prostými slovy dodnes připomíná utrpení a násilí páchané na Židech v průběhu 2. světové války, jehož obětí se stal i Michal Rachmuth.

Autoři textů: PhDr. Štěpánka Běhalová, Ph.D. a PaedDr. František Fürbach

Spoluautoři: Mgr. Vladislav Burian a MgA. Jakub Valášek

Vydavatel knihy je Město Jindřichův Hradec. Textové a fotografické podklady jsou ze sbírek Muzea Jindřichohradecka. Využít je lze na základě autorského zákona výhradně jen se souhlasem vlastníka.

Kniha je v prodeji v Informačním středisku v Panské ulici za 390 Kč.

Předchozí části:

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjádříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít