Aktuálně

Historikové města III. (Nezapomenutelné osobnosti Jindřichova Hradce)

Kniha Nezapomenutelné osobnosti v historii města Jindřichův Hradec vypráví o personách veřejného i neveřejného života, které svými rozhodnutími, činy a názory přivedly vědomě a třeba také nevědomky město nad Vajgarem k jeho současné podobě.

Čtenářům portálu Hradecžije budou v letošním roce, ve spolupráci s Informačním centrem Jindřichův Hradec, postupně představeny všechny kapitoly této knihy.

…pokračování z minulého týdne (Historikové města II)

Jindřichův Hradec svou dlouhou historií a pestrým kulturním vývojem přitahoval zájemce o české dějiny již od dob baroka. Zajímali se o ně Bohuslav Balbín, Tomáš Pešina z Čechorodu, kteří působili či studovali na místním jezuitském gymnáziu, nebo František Palacký a Josef Pekař, kteří využívali ke své historické práci prameny z bohatého zámeckého archivu. Již od první poloviny 19. století také trvá zájem o dějiny Jindřichova Hradce, jimž desítky historiků věnovaly stovky publikací a článků. Zajímavá historie města, jež od středověku patřilo k nejvýznamnějším v Čechách, zámek s rodovými archivy pánů z Hradce, Slavatů a Černínů, školství postavené na tradici jezuitského gymnázia, i jindřichohradecké muzeum podněcovaly rozvoj historického bádání.

Josef Novák (8. 3. 1849 – 21. 10. 1927) PEDAGOG I MUZEJNÍK

Narodil se v Josefově, studoval na gymnáziích v Hradci Králové a v Praze, kde v roce 1872 absolvoval klasickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a získal aprobaci pro výuku latiny a řečtiny na vyšších gymnáziích, v roce 1875 obhájil doktorát filozofie. Kromě klasických jazyků ovládal němčinu, italštinu a francouzštinu, o prázdninách podnikal studijní cesty zejména do Itálie a Německa, kde se zajímal především o tamní památky a dějiny umění. Po ročním působení v Praze začal v roce 1873 vyučovat na gymnáziu v Jindřichově Hradci, kde se kromě pedagogické práce věnoval regionální historii a poznávání uměleckých památek regionu, roku 1891 se stal kustodem uměleckých sbírek městského muzea. V krátké době uspořádal svěřené sbírky a připravil reprezentativní výstavu, k níž napsal Průvodce uměleckou výstavou v Jindř.Hradci roku 1894. Jako uznávaný znalec dějin umění na Jindřichohradecku se v roce 1895 stal místním jednatelem archeologické komise při České akademii, jejímž dopisujícím členem byl již od roku 1890. V roce 1898 byl jmenován dopisujícím členem vídeňské Centrální komise pro ochranu památek, o tři roky později dopisujícím členem Královské české společnosti nauk a koncem roku 1902 též Matice české při Muzeu Království českého.

Napsal řadu studií o jindřichohradeckých památkách uveřejňovaných postupně v Ohlase od Nežárky, ve Vídni vyšla jeho práce o kostele sv. Jana Křtitele, v Jindřichově Hradci rozsáhlejší publikace o zámku. Vrcholem jeho práce je Soupis umělecko-historických památek politického okresu Jindřichohradeckého. Přestože toto rozsáhlé dílo vydala Česká akademie už v roce 1901, svou hodnotu si pro autorovu pečlivost, důkladnost a odbornou fundovanost uchovalo dodnes.

V tomtéž roce byl Josef Novák pověřen vedením jindřichohradeckého gymnázia a o rok později se stal ředitelem gymnázia v Třeboni, kde působil pět let. V roce 1907 odešel do důchodu a navázal na svou historickou práci v Jindřichově Hradci, opět publikoval studie a články o regionálních památkách, převzal správu uměleckých a později i národopisných sbírek v muzeu. V roce 1911 byl zvolen předsedou muzejního odboru, později i konzervátorem památkové péče. V roce 1918 ho jindřichohradecké zastupitelstvo jmenovalo čestným občanem města. Počátkem dvacátých let rezignoval ze zdravotních důvodů na všechny své funkce a stáhl se do soukromí. Zemřel v Praze, pochován je u kostela Nejsvětější Trojice v Jindřichově Hradci.

František Tischer (2. 5. 1831 – 14. 3. 1910) ARCHIVÁŘ I MUZEJNÍK

Narodil se v Bednárci, od roku 1846 studoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci. Školu však nedokončil, po absolvování pátého ročníku nastoupil v lednu 1852 do služeb hraběte Evžena Černína. Začal pořádat rozsáhlý zámecký archiv, nejprve jako praktikant, od ledna 1865 jako archivář. Utřídil písemné doklady rodového archivu pánů z Hradce a Slavatů, sestavil i černínskou sbírku autografů. Poznatky načerpané při práci v archivu publikoval v jindřichohradeckém týdeníku Ohlas od Nežárky, který přinesl řadu jeho příspěvků k dějinám regionu. V odborných časopisech otiskoval historické prameny, především hradecké listiny, např. korespondenci Jáchyma z Hradce nebo Viléma Slavaty. Samostatně vydal monografii Oberst Freiherr Sigmund Mislik von Hirschov a Zweite Gesandschaftreise des Grafen Herrmann Czernin von Chudenic nach Constantinopol im J. 1644. Účastnil se rovněž politického a veřejného života regionu, byl zvolen do okresního zastupitelstva a v letech 1884-1887, kdy městské muzeum sídlilo v zámeckém archivu, byl jeho správcem. Vychoval syna, jenž se stal rovněž archivářem.

František Tischer ml. (23. 6. 1872 – 19. 1. 1939) DUCHOVNÍ I ARCHIVÁŘ

Narodil se v Jindřichově Hradci a po maturitě na místním gymnáziu v roce 1891 odešel studovat bohosloví, v červnu 1895 byl v Praze vysvěcen za kněze. Po krátkém působení v duchovních službách nastoupil v roce 1898 místo archiváře arcibiskupské konzistoře v Praze. Již za studií se začal zajímat o dějiny, pomáhal otci při opisování starých listin, překládal starší historické práce a v Ohlase od Nežárky začal uveřejňovat příspěvky o historii regionu, které pak od počátku 20. století již jako člen Královské české společnosti nauk publikoval i v odborném tisku. Psal příspěvky o místních historicích, o jindřichohradecké vrchnostenské, duchovní i městské správě, literátském bratrstvu, regionálních církevních představitelích i místních událostech. Nejvýznamnější jeho prací z regionální historie jsou Paměti fary jindřicho-hradecké a edice archivních pramenů, ve své práci se pak zabýval hlavně českou církevní historií.

Ludvík Domečka (2. 8. 1861 – 27. 4. 1937) ÚŘEDNÍK I MUZEJNÍK I PAMÁTKÁŘ

Narodil se v Černovicích na Pelhřimovsku. V letech 1873-1881 studoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci, kde záhy začal projevovat zájem o literaturu a historii, navštěvoval zámecký archiv, archiváře Františka Tischera dokonce nazýval svým učitelem. Zpočátku přispíval pod pseudonymem Černovič do studentských časopisů, později psal i do místního týdeníku. Po maturitě odešel studovat na právnickou fakultu v Praze, kterou absolvoval v roce 1887. Jako vysokoškolský student horlivě působil ve spolku jihočeských akademiků Štítný a v polovině osmdesátých let se stal jedním z iniciátorů založení Sokola v Jindřichově Hradci.

V roce 1888 vydal Průvodce po Jindřichovu Hradci a výsledky svého bádání v archivu v Třeboni, kde vykonával notářskou praxi, a v Jindřichově Hradci, kde působil v advokátní kanceláři, publikoval v Ohlase od Nežárky, většinou podepsané B. Svit nebo iniciálami B. S., i v odborném tisku. Z tohoto období měla největší význam jeho práce Osídlení krajiny Jindřichohradecké a Novobystřické, kterou publikoval v roce 1893.

O rok později odešel do Hradce Králové, kde pracoval nejprve jako koncipient, od roku 1899 jako tajemník a o dvacet let později se stal ředitelem městských úřadů a před odchodem do penze byl v roce 1828 jmenován vrchním právním radou. Současně se věnoval studiu historie východních Čech, zasloužil se o rozvoj archeologického bádání v regionu a velmi významně i o královéhradecké muzeum, které řídil v letech 1895-1922 a působil v něm i později. Pečlivě se staral nejen o rozšiřování historických a archeologických sbírek, jejich pořádání i vystavování, ale zejména se přičinil o výstavbu nové moderní budovy muzea podle projektu Jana Kotěry. V roce 1910 se stal dopisovatelem Ústřední komise pro zachování památek a konzervátorem památkové péče. Velké oblibě se těšila jeho příručka Čechy v době předhistorické z roku 1913, po vzniku Československa byl jmenován zemským konzervátorem pro prehistorii a v roce 1929 jednatelem pro památky při Společnosti přátel starožitností. Stál rovněž u zrodu městské knihovny, podílel se na kulturním životě města a vedle toho dále psal četné archeologické a historické články a studie. I nadále publikoval příspěvky o historii kraje svého mládí, např. Valdenští v jižních Čechách či Osady někdy moravské na Jindřichohradecku. Zemřel v Hradci Králové uprostřed práce na studii o osídlení severovýchodních Čech.