Aktuálně

Společenský a kulturní život I. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola šestá)

Společenský a kulturní život I. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola šestá)
Budova Střelnice na střeleckém terči z konce 19. století

Právě 19. století přineslo nejdříve s růstem gramotnosti a ve své druhé polovině také se společenskými změnami zájem širokých vrstev obyvatel o společenské a kulturní dění. V Jindřichově Hradci se úspěšně rozvíjelo divadlo a pěstovala se hudba. Svobodní občané, jimž přibývalo času na zábavu a relaxaci, uplatňovali své zájmy v desítkách nově vznikajících spolků a sdružení. V druhé polovině 19. století byl rozvoj kultury ovlivněn probuzením národních ideálů a později též uvědoměním krajinské příslušnosti.

Hlavním centrem jindřichohradeckého kulturního a společenského života se stala budova Střelnice, kterou vystavěl v letech 1823–1824 zdejší měšťanský ostrostřelecký sbor podle návrhu stavitele Schaffera. Od té doby se v honosném a nákladně zařízeném domě odehrávaly téměř všechny významné společenské akce. V osmdesátých letech 19. století byla budova rozšířena, přestavěna a znovu slavnostně otevřena v prosinci 1891. Ostrostřelci každoročně pořádali velkolepý ples a prostorný sál i nadále hostil divadelní představení, plesy a taneční zábavy, koncerty, přednášky a akademie dalších pořadatelů. Když se po první světové válce utlumila činnost ostrostřeleckého sboru, vyjednali si jeho členové splynutí s tělocvičnou jednotou Sokol a jednota získala budovu Střelnice, kterou vzápětí nechala přestavět a modernizovat. Otevřením nové budovy v roce 1924 skončily neúspěšně aktivity Družstva pro postavení tělocvičny a Družstva pro založení spolkového domu. Těsně před druhou světovou válkou vzniklo ve městě ještě Družstvo pro vystavění Masarykova osvětového domu, které také v padesátých letech 20. století zaniklo, aniž by dosáhlo svého cíle. Nový společenský dům se podařilo vystavět pouze Spolku pro vystavění národního domu, který za podpory Spolku katolických tovaryšů, dělnické tělovýchovné jednoty Orel a Lidové strany zakoupil objekty a pozemky v Růžové ulici a v roce 1929 je střízlivě přestavěl v budovu tzv. Národního domu, v níž bylo umístěno kino, lázně, hostinec a místnosti pro potřeby spolků. Dnes v domě sídlí Dům dětí a mládeže, který poskytuje dětem z města a okolí širokou a také hojně využívanou nabídku profesionálně vedených zájmových kroužků.

Společenský a kulturní život I. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola šestá)
Ostrostřelci před Střelnicí na dobové fotografi i

Budova Střelnice, jejíž současná vnější podoba pochází ze čtyřicátých let 20. století, prošla několika úpravami interiéru. Disponuje také přístavbou biografu a je dodnes hlavním kulturním stánkem města s vlastní bohatou programovou nabídkou.

Jako nádherný koncertní a obřadní sál dnes slouží také náročně restaurovaná raně barokní kaple Maří Magdaleny při jezuitské koleji, která byla po zrušení řádu až do devadesátých let 20. století využívána armádou. Koncerty se konají také na zdejším zámku v renesančním altánu zvaném rondel se skvostnou vnitřní výzdobou a vynikající akustikou, na zámeckém nádvoří a v Rytířském a Divadelním sále. Uchvacující koncerty vážné i populární hudby navštěvují posluchači v gotickém kostele sv. Jana Křtitele, komornější pak v barokní kapli Nanebevzetí Panny Marie v areálu bývalého kláštera minoritů ve Štítného ulici. Zde je též využíván renesanční přednáškový sál. Řada akcí probíhá také v Kulturním a společenském centru Jitka, v prostorách nově rekonstruované budovy Fakulty managementu VŠE Praha, v budově městské knihovny, v divadelním sále Domu dětí a mládeže i na dalších místech.

Společenský a kulturní život I. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola šestá)
Slavnost před budovou Střelnice

Právě v sále na Střelnici se již od roku 1830 hrálo divadlo. Ve městě to však nebyla žádná novinka, tradici divadla zde založili již v 17. století zdejší jezuité a divadlo se hrávalo i na zámku. Počátkem 19. století zde připravoval divadelní představení Josef Štěpán Claudius se spolkem Přátel dramatického umění. Soukromé divadelní produkce a společenská setkání kuloborců se konaly také v zahradě letní vily zdejšího tiskaře Aloise Landfrase, vystavěné ve třicátých letech 19. století. Velkým příznivcem divadla byl lékař Josef Procházka, syn mlynáře ze zdejšího Devítského mlýna, který se během studií v Praze seznámil s Josefem Kajetánem Tylem. Procházka v roce 1844 založil ve městě ochotnické divadlo, po jeho smrti provozovali divadlo členové Spolku katolických tovaryšů a Měšťanské besedy, kteří se od roku 1881 scházeli v dodnes úspěšně působícím ochotnickém spolku Jablonský. Spolek sehrál ročně desítky představení, uváděl hry Josefa Kajetána Tyla, Ladislava Stroupežnického a Jaroslava Vrchlického. Od roku 1882 pořádal proslulé tematické ochotnické plesy. Dnes soubor připravuje každý rok nastudování nové divadelní hry, pořádá plesy a spolu s herci činohry J. K. Tyla v Plzni připravuje pod hlavičkou Jindřichohradecké činohry představení na třetím zámeckém nádvoří.

Na obrázcích níže: Taneční pořádky připomínající vyhlášené jindřichohradecké plesy z počátku 20. století

Společenský a kulturní život I. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola šestá)

Společenský a kulturní život I. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola šestá)

Společenský a kulturní život I. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola šestá)

Ve městě účinkovalo také úspěšné loutkové divadlo, které provozoval místní odbor Národní jednoty pošumavské. U jeho zrodu stál počátkem 20. století principál Antonín Picka, který se pro jednotu snažil získat finance prostřednictvím úspěšných loutkohereckých představení. Divadlo připravilo a sehrálo až do roku 1938 stovky představení.

Hudební tradice města navazovaly v oblasti duchovní hudby na odkaz vynikajícího barokního skladatele a varhaníka Adama Michny z Otradovic. V 19. století zde působil jako ředitel kůru skladatel František Ikavec, který byl učitelem Bedřicha Smetany v době jeho pobytu ve městě ve třicátých letech. Jako učitel a kapelník působil ve městě také skladatel Jan Kypta. Svou kapelu měli tehdy studenti zdejšího gymnázia, ostrostřelci či vojenská posádka. Počátkem šedesátých let 19. století byl založen mužský pěvecký spolek Černín pod vedením ředitele kůru Františka Vacka. Vacek vedl v letech 1867–1887 také Hudební spolek na podporu provozování orchestrální hudby a počátkem sedmdesátých let založil ženský zpěvácký spolek Slávy dcera. Oba zdejší zpěvácké spolky úzce spolupracovaly a vyvrcholením jejich společné pěvecké práce bylo pozdější sloučení a vytvoření dodnes existujícího smíšeného pěveckého sboru Smetana, pravidelně koncertujícího ve městě i mimo město s mimořádně pestrým a kvalitním programem.

Společenský a kulturní život I. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola šestá)
Ukázka z představení konaného na jindřichohradecké Střelnici po rekonstrukci ve dvacátých letech 20. století

Společenský a kulturní život I. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola šestá)

Scéna z loutkového divadla situovaná na nádvoří jindřichohradeckého zámku

Významnou kapitolu v historii zdejšího sborového zpěvu sehrála po druhé světové válce tzv. Jindřichohradecká opera. Dirigent Miloš Paul tehdy nastudoval řadu oper, v nichž vystupovali ve vedlejších rolích a ve sboru místní, a hlavní role byly obsazeny renomovanými operními pěvci. Představení Jindřichohradecké opery se konala v letech 1950–1965 nejdříve na Střelnici a posléze na nádvoří zdejšího zámku. Další amatérský smíšený pěvecký sbor Jakoubek vznikl začátkem roku 1990 díky iniciativě místního evangelického faráře Jana Blažka. Připravuje například vyhlášené vánoční koncerty v kapli sv. Maří Magdaleny. Od roku 1998 působí ve městě Jindřichohradecký symfonický orchestr, který několikrát ročně koncertuje ve městě i na dalších místech České republiky a v zahraničí. Hudbu ke zdejším katolickým bohoslužbám připravuje na vysoké úrovni Chrámový sbor Adama Michny z Otradovic.

Společenský a kulturní život I. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola šestá)
Hudební vystoupení na zámeckém nádvoří

Autoři textů: PhDr. Štěpánka Běhalová, Ph.D. a PaedDr. František Fürbach

Textové a fotografické podklady jsou ze sbírek Muzea Jindřichohradecka. Využít je lze na základě autorského zákona výhradně jen se souhlasem vlastníka.

Kniha je v prodeji v Informačním středisku v Panské ulici za 390 Kč.

Předchozí kapitoly:

PROMĚNY SLAVNÉHO MĚSTA PO VELKÉM POŽÁRU 1801

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjádříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít