Jindřichohradečtí starostové (1850-1939) I.

Od poloviny 19. století řídilo záležitosti Jindřichova Hradce volené městské zastupitelstvo. Po zrušení poddanství byla totiž císařským patentem ze 17. března 1849 vrchnostenská správa nahrazena obecní samosprávou. Zákon stanovil, že obyvatelé volí obecní výbor a představenstvo, které se skládalo ze starosty a alespoň dvou radních. I když byl tento prozatímní zákon nahrazen novým zákonem, základní principy obecní samosprávy zůstaly zachovány, podobně jako po vzniku samostatného Československa v roce 1918. Do roku 1939, kdy německá okupační moc městskou samosprávu zrušila, se na místě starosty vystřídalo dvanáct politiků. Dvakrát činnost zastupitelstva ochromily vnitřní rozpory, v čele města pak dočasně stál předseda obecní správní komise.

Prvním starostou města se po volbách konaných 21. července 1850 stal Alois Landfras. V podmínkách tzv. Bachova absolutismu se však veřejný život rozvíjel jen velmi zvolna, teprve uvolněním poměrů po přijetí tzv. Únorové ústavy v roce 1861 nastala zřetelná akcelerace politického a společenského dění. Proti konzervativnímu starostovi vznikla v Jindřichově Hradci opozice, jež si dala do štítu slovo pokrok. Při obecních volbách v únoru 1861 si pak obyvatelé města zvolili zastupitelstvo, v jehož čele stanul její představitel Ignác Moravec. Svou funkci obhájil i v následujících volbách, teprve v roce 1867 ho vystřídal Karel Solpera a o tři roky později byl starostou zvolen Karel Misař. I on vykonával funkci po dvě volební období, na konci roku 1876 se do starostenského křesla vrátil Ignác Moravec a udržel si ho i o tři roky později. Nová kapitola v existenci obecní samosprávy a především úřadu starosty města nastala po volbách v prosinci 1882, kdy byl nejvyšším představitelem Jindřichova Hradce zvolen Václav Naxera. Za jeho starostenství, které trvalo dlouhých 27 let, nebo byl do funkce zvolen desetkrát za sebou, prošlo město výraznou proměnou, spojenou s rozsáhlou výstavbou a modernizací. Naxerovým následovníkem se po jeho smrti stal Karel Mert, jenž byl do funkce zvolen poprvé v lednu 1909 a opět v červenci 1911. Protože se v důsledku první světové války další volby neuskutečnily, vykonával funkci po celou dobu války až do nových voleb. Ty se uskutečnily již v samostatném Československu podle zákona č. 75 z 31. ledna 1919 o obecních volbách na ryze stranickém principu. Nové zastupitelstvo bylo zvoleno 15. června 1919, dramaticky probíhala volba starosty, o níž při rovnosti hlasů nakonec rozhodl až los, díky němuž v čele města stanul Jan Chýna, jenž ale již za rok rezignoval. Při následné volbě byl starostou zvolen Otomar Bistřický, jenž funkci zastával do prosince 1922, kdy politická správa dosavadní zastupitelstvo „následkem rozháraných poměrů“ rozpustila. K řízení města byla jmenována obecní správní komise, jíž předsedal Tomáš Vladimír Sládek. Z voleb v březnu 1923 povstalo nové zastupitelstvo a nový starosta Jan Tesař. I v tomto samosprávném sboru se však projevovaly rozpory, které se vyhrotily na jaře roku 1926, takže opět došlo k jeho rozpuštění a jmenování obecní správní komise, znovu pod předsednictvím Sládkovým, po jehož náhlém skonu ho krátce nahradil probošt Jan Vacek. V prosinci do křesla starosty usedl Antonín Brož, jenž funkci vykonával až do roku 1938. Ve zjitřené atmosféře konce třicátých let se starostou stal Ladislav Stehna, jenž byl poměry po Mnichovské smlouvě nucen rezignovat. V lednu 1939 ho nahradil Vilém Rösch, který úřad starosty zastával do 1. září 1939, kdy byl zatčen a zastupitelstvo rozpuštěno. Po osvobození v květnu 1945 už nebyla funkce starosty obnovena, město formálně řídil národní výbor v čele s předsedou, ale rozhodující moc převzaly do svých rukou orgány komunistické strany. Tato situace přetrvala až do konce roku 1989.