Učitelé a profesoři IV. (Nezapomenutelné osobnosti Jindřichova Hradce)

K osobnostem, jejichž jména se do dějin města zapsala na další staletí, patří učitelé a profesoři jindřichohradeckých škol. Jako vzdělanci a osvětáři se podíleli nejen na výuce a stavu samotných škol, ale též na společenském a politickém dění ve městě, na utváření veřejného mínění a na výchově mnohých významných žáků a studentů. Nejvíce významných pedagogů působilo na jindřichohradeckém gymnáziu a v druhé polovině 19. století také na dalších místních školách.

Gustav Heš (2. 3. 1848 – 31. 7. 1917) STŘEDOŠKOLSKÝ PROFESOR

Narodil se v německém Falknově, později se s rodiči přestěhoval do Českých Budějovic, kde od roku 1861 navštěvoval gymnázium. Po maturitě se v roce 1868 stal posluchačem pražské filozofické fakulty, na níž studoval historii a zeměpis a podnikal četné cesty po Německu, alpských zemích, Itálii, Francii, Řecku, Turecku i zemích Balkánu. Po absolutoriu vysoké školy učil na pardubické reálce, v roce 1876 složil státní zkoušky pro vyšší gymnázia.

V prosinci 1881 nastoupil na místo profesora jindřichohradeckého gymnázia, na němž působil 28 let. V Jindřichově Hradci se záhy zapojil do veřejného života, stal se členem městského zastupitelstva, byl starostou Měšťanské besedy, předsedou veslařského a bruslařského spolku, starostou spolku vojínů a úředníků, místopředsedou Literární jednoty a zastával i další funkce. Do Ohlasu od Nežárky přispíval příležitostnými verši a především historickými statěmi a články vlasteneckého obsahu, řada jeho historických prací byla otištěna ve výročních zprávách gymnázia i v odborných časopisech. V roce 1895 vydal u Landfrase spis Gymnasium Jindřichohradecké za tři sta let svého trvání, pro nějž napsal dějiny gymnázia v letech 1807-1895, řadu doplňků pak uveřejnil ve výročních zprávách školy. Posledního července 1909 odešel do důchodu, penzi trávil střídavě v Jindřichově Hradci a Salcburku, poté se přestěhoval na Královské Vinohrady.

Augustin Pirchan (17. 12. 1826 – 21. 9. 1909) ŘEDITEL

Narodil se v Pelhřimově, studoval na gymnáziu v Mostě a v Německém Brodě a od roku 1846 na pražské univerzitě. V červenci 1850 získal aprobaci pro výuku na vyšších gymnáziích pro dějepis, zeměpis a latinu na gymnáziích nižších. Zkušební rok absolvoval na staroměstském gymnáziu v Praze, v říjnu 1851 nastoupil jako skutečný učitel na gymnázium do Jindřichova Hradce.

Kromě svého povolání učil dějepis, zeměpis a filozofickou propedeutiku a rovněž spravoval profesorskou a žákovskou knihovnu. Věnoval se i psaní české učebnice dějepisu pro vyšší gymnázia, kterou dokončil v roce 1861 a jíž dal titul Všeobecný dějepis občanský. Za tři desetiletí úspěšné pedagogické práce vychoval řadu studentů, kteří se později zdárně věnovali jeho oborům, zejména dějinám. Mimo školu působil zejména v jindřichohradecké Literární jednotě, kterou na podzim roku 1886 spoluzaložil a jedenáct let byl jejím starostou.

Po třiceti letech strávených v Jindřichově Hradci získal místo ředitele gymnázia v Třeboni, kam nastoupil v listopadu 1881. O dva roky později byl jmenován ředitelem gymnázia jindřichohradeckého, tuto funkci vykonával od srpna 1883 do konce srpna 1892. Za své zásluhy pedagogické získal titul školního rady, „za čtyřicetileté učitelské působení na zdejším c. k. gymnasiu“ ho v listopadu 1891 městské zastupitelstvo vyznamenalo jmenováním čestným občanem města Jindřichova Hradce. Po odchodu do penze zde žil ještě pět let, v roce 1897 přesídlil do Písku.

Richard Russ (4. 2. 1888 – 4. 5. 1966) PROFESOR I PUBLICISTA

Narodil se v polské Lodži. Vystudoval češtinu a němčinu a působil jako profesor na gymnáziích v Praze a v Banské Bystrici. V roce 1923 byl na vlastní žádost přeložen do Jindřichova Hradce.

Nastoupil zde jako profesor češtiny a němčiny. Jako pedagog vynikal přesností, bohatými vyjadřovacími schopnostmi a charismatickým projevem. Působil také jako redaktor, publicista v oblasti sociální péče a prozaik. Pod pseudonymem Richi vydal knihu povídek Děvče mého života a publikoval několik literárněvědných prací. V Jindřichově Hradci napsal několik divadelních her pro loutkové divadlo se vzdělávacími motivy. V divadelní hře Kašpárek ve službách pokroku propagoval například tělovýchovu, sokolskou myšlenku a upozornil na vztah ke slovenským dětem. Divadelní hrou Sensační vynález profesora Ptáčníka, aneb Drak v reálném gymnasiu reagoval na místo svého působiště. V souvislosti s divadlem se také teoreticky zabýval mimoškolní činností studentů v dramatických kroužcích. Angažoval se také politicky jako člen sociálně demokratické strany. Jeho ostré vystoupení na schůzi lidové strany v Jindřichově Hradci v roce 1930 tehdy komentoval i Pražský večerník. Profesor Russ vyučoval na jindřichohradeckém gymnáziu až do roku 1941, kdy získal výslužbu. Po druhé světové válce, když se gymnázium vrátilo zpět do svých vlastních prostor, byl znovu uveden do učitelského stavu. Zemřel v Budíškovicích.