Hospodáři, podnikatelé a obchodníci IV. (Nezapomenutelné osobnosti Jindřichova Hradce)

K rozvoji města a jeho prosperitě přispívali po staletí schopní lidé z mnoha oborů. V Jindřichově Hradci se provozovala řemeslná výroba, jejímž nejúspěšnějším odvětvím se stalo soukenictví. Tradice textilní výroby přerostla do významných textilních podniků 19. a 20. století. Město bylo v 18. století jediným městem v jižních Čechách, kde pracovala knihtiskárna a Landfrasova imprese se stala největší mimopražskou tiskárnou 19. století. Významný byl černínský velkostatek s pokrokovými metodami lesního a vodního hospodářství. Zřízení Křižíkovy elektrárny v bývalém panském mlýně u zámku zařadilo Jindřichův Hradec k prvním českým městům s elektrickým veřejným osvětlením.

Tomáš Krýza |13. 12. 1838 – 31. 5. 1918 | ŘEMESLNÍK I TVŮRCE JESLIČEK

Tomáš Krýza se narodil v Jindřichově Hradci v rodině místního punčocháře, tomuto řemeslu se také vyučil a stal se punčochářským mistrem. V červenci 1867 se oženil s Josefou Kameníkovou z Nemyšle, s níž měl dvě dcery a syna Jana. Rodina žila v domku č. 110 pod Nežáreckou branou. Působil v některých jindřichohradeckých spolcích, například v řemeslnicko-živnostenské besedě, v jejímž výboru zastával funkci knihovníka, zejména se ale věnoval svému životnímu dílu, tvorbě mechanických jesliček.

Traduje se, že již jako osmiletý hoch obdivoval betlém svého strýce Václava Krýzy, jindřichohradeckého hlásného, jenž jesličky vystavoval v městské věži, a usmyslel si, že jednou také postaví podobné. Své předsevzetí později začal uskutečňovat a za několik desetiletí práce vytvořil skutečně velkolepé dílo. Jeho mechanický betlém obsahuje přes tisíc objektů, od městské i venkovské architektury, stromů a dalších součástí krajiny, až po figurky lidí a zvířat, z nichž se jich přes sto pohybuje. Složitý mechanismus, sestavený z nekonečných pásů, drátků, pružin, převodů, kol, řemenů a dalších součástek, se sice na první pohled může jevit jako primitivní, ale důmyslný systém prozrazuje práci vynalézavého konstruktéra, jenž dokázal celé jesličky uvádět do pohybu jedinou klikou.

Svůj výtvor o Vánocích také zpřístupňoval veřejnosti, velkému obdivu se jesličky těšily na národopisné výstavě v Jindřichově Hradci v roce 1894. Po smrti Tomáše Krýzy převzal péči o betlém jeho syn, katecheta Jan Krýza, narozený v Jindřichově Hradci 22. února 1873. Byl nadšeným obdivovatelem nových technických vymožeností, jako první obyvatel Jindřichova Hradce si například pořídil rozhlasový přijímač. Proto také otcovo dílo zmodernizoval a původní ruční pohon nahradil elektromotorem. Unikátní dílo pak v roce 1935 věnoval jindřichohradeckému muzeu, kde byly poprvé veřejnosti zpřístupněny o Vánocích následujícího roku.

Krýzovy jesličky, které jsou dnes zapsány v Guinessově knize rekordů jako největší lidový mechanický betlém na světě, prošly několika generálními rekonstrukcemi a jsou veřejnosti přístupné ve stálých expozicích Muzea Jindřichohradecka na Balbínově náměstí.

Mikuláš Khek |1. 11. 1851 – 2. 7. 1934 | OBCHODNÍK I PRŮMYSLNÍK

Narodil se v Jindřichově Hradci v rodině obchodníka, vyučil se u svého otce a pracoval v jeho firmě jako obchodní mládenec, pak obchodní cestující. Na jaře roku 1877 však otcův obchod opustil, osamostatnil se a začal sám podnikat. Soustředil se zejména na prodej tehdejší strojírenské novinky, šicích strojů pro domácnost. V létě 1879 si v rodném městě otevřel nový moderní „po velkoměstsku“ zařízený obchod se šicími stroji. Jeho firma na sestavování a vývoz šicích strojů dovážela z Evropy i Ameriky hlavy šicích strojů, v Jindřichově Hradci je pak montovala na vlastní stojany a prodávala pod svou značkou. V té době se u jeho jména objevuje vedle povolání obchodník také titul továrník či průmyslník. Jeho produkty nacházely odbytiště nejen v Čechách a ostatních zemích habsburské monarchie, ale šicí stroje začal postupně vyvážet i do dalších evropských států i do zámoří.

V říjnu 1889 se v Petrovicích u Sedlčan oženil s dcerou tamního barvíře a obchodníka Vojtěškou, jež do té doby působila jako učitelka. Po sňatku se věnovala nejen rodině, ale i rozvíjejícímu se obchodu. Kromě šicích strojů Mikuláš Khek obchodoval v devadesátých letech i s vínem, když zastupoval terstskou firmu pro vývoz italských vín, a na konci století se začal specializovat i na prodej tehdy moderních a oblíbených jízdních kol. Své zkušenosti uplatnil jako člen Jindřichohradecké záložny, v jejích orgánech působil nejdříve jako člen odhadní komise, pak dozorčí rady a po válce jako člen správní rady.

Od sedmdesátých let 19. století se rovněž podílel na společenském životě města, zpočátku zejména v hasičském sboru, stal se jedním ze zakládajících členů Družstva pro postavení spolkového domu v Jindřichově Hradci v roce 1882, Tělocvičné jednoty Sokol o tři roky později a na konci století i Ovocnického spolku v Jindřichově Hradci. Aktivně působil v okrašlovacím spolku Vesna, v němž byl dlouholetým členem výboru a za své zásluhy byl jmenován jeho členem čestným, vstoupil do místní řemeslnicko-živnostenské besedy, jindřichohradeckého odboru Ústřední Matice školské a dalších spolků. Od devadesátých let se účastnil i politického života města, v roce 1891 byl zvolen náhradníkem do městského zastupitelstva, od roku 1897 byl pak jeho členem až do roku 1919.

Do českých dějin se zapsal i jeho syn Vladimír, který působil v diplomatických službách.