Aktuálně

Hospodáři, podnikatelé a obchodníci VI. (Nezapomenutelné osobnosti Jindřichova Hradce)

Kniha Nezapomenutelné osobnosti v historii města Jindřichův Hradec vypráví o personách veřejného i neveřejného života, které svými rozhodnutími, činy a názory přivedly vědomě a třeba také nevědomky město nad Vajgarem k jeho současné podobě.

Čtenářům portálu Hradecžije budou v letošním roce, ve spolupráci s Informačním centrem Jindřichův Hradec, postupně představeny všechny kapitoly této knihy.

K rozvoji města a jeho prosperitě přispívali po staletí schopní lidé z mnoha oborů. V Jindřichově Hradci se provozovala řemeslná výroba, jejímž nejúspěšnějším odvětvím se stalo soukenictví. Tradice textilní výroby přerostla do významných textilních podniků 19. a 20. století. Město bylo v 18. století jediným městem v jižních Čechách, kde pracovala knihtiskárna a Landfrasova imprese se stala největší mimopražskou tiskárnou 19. století. Významný byl černínský velkostatek s pokrokovými metodami lesního a vodního hospodářství. Zřízení Křižíkovy elektrárny v bývalém panském mlýně u zámku zařadilo Jindřichův Hradec k prvním českým městům s elektrickým veřejným osvětlením.

Karel Jičínský |17. 5. 1831 – 12. 6. 1910 | HOSPODÁŘSKÝ ŘEDITEL

Narodil se na hradě Karlštejně v rodině ředitele panství, absolvoval piaristické gymnázium v Praze. V roce 1852 ukončil studium na právnické fakultě pražské univerzity, o pět let později získal doktorát práv. Od roku 1853 působil jako vychovatel dětí hraběte Jaromíra Černína, psal odborná pojednání z oblasti práva a historie i matematiky.

V černínských službách pobýval na zámcích v Chudenicích a Petrohradě, v roce 1874 přišel do Jindřichova Hradce, kde od roku 1877 působil ve funkci zástupce ředitele panství, pak jako hospodářský ředitel a v roce 1887 se stal centrálním ředitelem černínských panství. V těchto funkcích se zasloužil o elektrické osvětlení zámku a města, o vybudování podniku na výrobu očkovacích sér. Uplatnil se i jako zlepšovatel, když zdokonalil pluh, na toto téma vydal v roce 1890 práci Nauka o pluhu. Velké zásluhy si získal v oblasti památkové péče, byl jmenován konzervátorem pro jihočeský region, v roce 1884 stanul v čele kuratoria jindřichohradeckého muzea, podílel se na objevení a záchraně nástěnných maleb v soudnici na jindřichohradeckém hradě. Uplatnil se rovněž jako regionální politik, byl členem obecního a okresního zastupitelstva v Jindřichově Hradci, od roku 1900 zastával funkci okresního starosty. Byl členem Jednoty českých matematiků, akademie věd a řady spolků a odborných komisí, získal titul rytíře Řádu Františka Josefa. V roce 1906 odešel na odpočinek do Karlštejna.

Waldemar Maresch | 26. 8. 1872 – 24. 1. 1939 | ŘEDITEL I LESMISTR

Waldemar Maresch se přiženil do jindřichohradecké rodiny Wachtelů, kde se stal nástupcem svého tchána lesního rady Jiřího Wachtela. Waldemar působil jako správce černínských lesů a byl uznávaným odborníkem v oblasti pěstování lesa. Byl členem Masarykovy Akademie práce, Československé zemědělské akademie a Ústřední jednoty československého lesnictva.

Z počátku pracoval jako lesní inženýr pro polesí sv. Markéty na velkostatku Jindřichův Hradec, později jako nadlesní chudenického velkostatku a jako lesní inspektor na petrohradském velkostatku. V roce 1912 byl povolán jako lesmistr do Jindřichova Hradce a roku 1917 ho Černínové jmenovali lesním radou. Od roku 1924 působil v Petrohradě. Za svou vysoce odbornou činnost byl jmenován v březnu 1927 generálním ředitelem všech černínských velkostatků.

V roce 1931 odešel do výslužby do Jindřichova Hradce, kde navázal na svou předchozí činnost v okrašlovacím spolku Vesna, Klubu československých turistů, Veslařském a bruslařském klubu Vajgar a filatelistickém klubu. K uvedenému výčtu přibylo předsednictví nově vzniklého spolku zahrádkářů a místo v kuratoriu Městského muzea, kde zasedal jako odborník pro přírodní památky i jako vášnivý sběratel. Zemřel a je pochován v Jindřichově Hradci.

Josef Filsak | 12. 3. 1886 – 23. 12. 1948 | STAVITEL

Narodil se v Lásenici, v roce 1900 absolvoval německou obecnou školu v Dolním Žďáru a nastoupil do učení k zednickému mistru Rieblovi do Číměře, které ukončil v březnu 1903. Léta tovaryšská prožil ve Vídni, praxi zednického políra vykonával ve Strmilově a ve Vídni. Od října 1911 navštěvoval odborné kurzy pro zedníky na c. k. české státní průmyslové škole v Plzni, které ukončil v březnu 1914, v únoru 1915 složil mistrovskou zkoušku.

V říjnu téhož roku se oženil a trvale se usadil v Jindřichově Hradci, kde získal koncesi k provozování živnosti mistra zednického. Válka ho přivedla na frontu, ale již v lednu 1917 byl jako válečný invalida přidělen do jindřichohradeckého 75. pěšího pluku jako zednický a tesařský polír při továrních a válečných stavbách plzeňských Škodových závodů. V listopadu téhož roku dosáhl stavitelského oprávnění, v únoru roku následujícího mu byla udělena koncese k provozování stavitelské živnosti v Jindřichově Hradci.

V roce 1919 byl zvolen do městské rady, v níž setrval jedno volební období. Jeho firma se ve dvacátých a třicátých letech 20. století významně podílela na stavebním ruchu nejen ve městě, ale i v okolí. Kromě výstavby domů se zabývala i stavbami mostů na Jindřichohradecku a přestavbami historických budov, například Střelnice v Jindřichově Hradci nebo panského mlýna ve Stráži nad Nežárkou, kde v roce 1927 založil podnik na výrobu cementového zboží. Ve druhé polovině 30. let byl pověřen výstavbou části systému lehkých opevnění v příhraničních částech okresu.

Autoři textů: PhDr. Štěpánka Běhalová, Ph.D. a PaedDr. František Fürbach

Spoluautoři: Mgr. Vladislav Burian a MgA. Jakub Valášek

Vydavatel knihy je Město Jindřichův Hradec. Textové a fotografické podklady jsou ze sbírek Muzea Jindřichohradecka. Využít je lze na základě autorského zákona výhradně jen se souhlasem vlastníka.

Kniha je v prodeji v Informačním středisku v Panské ulici za 390 Kč.

Předchozí části: