Hudebníci (Nezapomenutelné osobnosti Jindřichova Hradce)

Život obyvatel Jindřichova Hradce po dlouhá staletí provázela hudba. Již na přelomu 13. a 14. století existoval bohatý kulturní život na dvoře pánů z Hradce, hudba byla i nedílnou součástí duchovního života měšťanů. Po krátkém úpadku kulturního ruchu v prvním desetiletí třicetileté války přispělo k rozvoji hudebního dění ve městě zejména působení jezuitské koleje, kde se hudba aktivně provozovala a z níž vzešel i věhlasný Adam Václav Michna z Otradovic. Významně se zapsal Jindřichův Hradec do dějin české hudby v 19. století. Dráhu hudebního skladatele tu zahájili Bedřich Smetana a Vítězslav Novák, na hudebním životě města se podílely kapely studentů, ostrostřelců a dalších spolků včetně vynikající hudby vojenské, které tu působily i ve století následujícím. V době po druhé světové válce pak vyniklo zejména působení Jindřichohradecké opery.

Nejstaršími doklady hudebního života v Jindřichově Hradci jsou dochované písemné zprávy, v nichž je jako štědrý hostitel minesengrů připomínán Oldřich z Hradce. Jindřichohradecká vrchnost věnovala velkou péči hudební kultuře i nadále. Jindřich IV. z Hradce v roce 1489 založil literátské bratrstvo, jehož zakládací listina patří k nejstarším dokumentům tohoto druhu v Čechách. Jejich tehdejší repertoár zachycuje vzácný pozdně gotický graduál z roku 1491.

O úrovni jindřichohradeckého hudebního života následujícího století svědčí například působení hudebního skladatele Šimona Philophrosina nebo fakt, že zde získali vzdělání hudební teoretik Václav Philomates a známější Šimon Lomnický z Budče, nejplodnější česky píšící básník své doby, který sestavil i katolický kancionál. Také na dvoře pánů z Hradce se nepřestávala provozovat hudba, zajímavým způsobem přispěl do pokladnice hudebního dění na zámku Adam II., který nechal na místě původní bašty vystavět renesanční rondel, v jehož překrásném interiéru zněla také hudba.

V období baroka vnesla do kulturní atmosféry města nové podněty jezuitská kolej, založená již v roce 1594. Hudba se zde aktivně pěstovala, nebo seminaristé tvořili čtyřicetičlenný hudební sbor, ale škola poskytovala také důkladné hudební vzdělání. Jako pedagog tu působil například Matěj Václav Šteyer, editor velmi oblíbeného kancionálu, nejhodnotnější hudební tvorba 17. století, svým významem daleko přesahující hranice regionu, pochází od Adama Michny z Otradovic.

Výrazné hudební stopy zanechali i Černínové. František Josef Černín zřídil zámeckou kapelu, kterou tvořilo přes dvacet muzikantů. Uplatnil se v ní i plodný skladatel Antonín Reichenauer, který v Jindřichově Hradci strávil konec svého života. Kromě jeho kompozic se v zámeckém divadle provozovala také opera. Žánrově odlišný hudební ruch panoval na nedalekém loveckém zámečku Jemčina, kde při honech zaznívaly slavnostní fanfáry, z nichž některé zkomponoval Jan Rudolf Černín, jiné skladatel František Koželuh.

Hudba se pak stala nedílnou součástí společenských zábav, poutí i lidových slavností. Významně se zapsal Jindřichův Hradec do dějin české hudební kultury ve třicátých letech 19. století, kdy zde žil Bedřich Smetana a o hudební život se staral jeho učitel František Ikavec a Jan Evangelista Kypta. Ke kuriozitám lze přiřadit vynález hradeckého výrobce hudebních nástrojů Martina Kratochvíla, tzv. coelison, strunný nástroj připomínající klavír, u něhož se struny při hraní rozeznívaly třením.

Druhá polovina 19. století přinesla nové možnosti. Po uvolnění spolkového zákona vznikly ve městě zpěvácké spolky Černín a Slávy dcera, které se později sloučily ve smíšený pěvecký sbor Smetana. Existovala tu hasičská kapela, dobrou úroveň měla i hudba studentská, vznikl spolek citeristů a o výchovu mladých hudebníků se starala řada vynikajících pedagogů, jako například ředitelé kůru, kapelníci a skladatelé František Vacek, Kamil Voborský, žák Antonína Dvořáka, dále absolvent vídeňské konzervatoře Jan Baumruk nebo kapelník Vilém Pojman, učitel skladatele Vítězslava Nováka. Vynikající úrovně dosáhla hudba jindřichohradeckého 75. pěšího pluku pod vedením kapelníka a skladatele Jana Marka, jehož polky dosáhly velké obliby. K dokonalosti dovedli vojenskou hudbu kapelník Jan Zeman a dirigent Alois Praveček, kteří s ní koncertovali nejen v okolí Jindřichova Hradce, ale obrovské úspěchy sklízeli i v Praze a Salcburku. Po první světové válce oba vytvořili novou hudbu 29. pěšího pluku Československé armády. V Jindřichově Hradci také koncertovala řada významných českých umělců, jako Ema Destinnová, Anna Slavíková-Jordánová, Josef Suk s Českým kvartetem, do města zavítal Antonín Dvořák, vynikající houslista Jan Kocian a další.

Jedinečnou kapitolu poválečných hudebních tradic města napsala tzv. Jindřichohradecká opera, která v letech 1950-1965 uvedla přes sto operních představení známých českých i světových děl. Operní soubor se skládal z místních hudebníků a míval ve sboru na sedmdesát pěvců, dvacet členů baletu a kolem sedmi desítek členů orchestru. Hlavní role bývaly obvykle obsazovány předními sólisty opery pražského Národního divadla, často zde vystupoval Karel Berman. Díky iniciativě Viktora Kalabise se do Jindřichova Hradce sjíždějí laureáti mezinárodní rozhlasové soutěže pro mladé interprety Concertino Praga.