Hudebníci IV. (Nezapomenutelné osobnosti Jindřichova Hradce)

Život obyvatel Jindřichova Hradce po dlouhá staletí provázela hudba. Již na přelomu 13. a 14. století existoval bohatý kulturní život na dvoře pánů z Hradce, hudba byla i nedílnou součástí duchovního života měšťanů. Po krátkém úpadku kulturního ruchu v prvním desetiletí třicetileté války přispělo k rozvoji hudebního dění ve městě zejména působení jezuitské koleje, kde se hudba aktivně provozovala a z níž vzešel i věhlasný Adam Václav Michna z Otradovic. Významně se zapsal Jindřichův Hradec do dějin české hudby v 19. století. Dráhu hudebního skladatele tu zahájili Bedřich Smetana a Vítězslav Novák, na hudebním životě města se podílely kapely studentů, ostrostřelců a dalších spolků včetně vynikající hudby vojenské, které tu působily i ve století následujícím. V době po druhé světové válce pak vyniklo zejména působení Jindřichohradecké opery.

Jan Zeman | 25. 5. 1865 – 4. 11. 1948 | KAPELNÍK a SKLADATEL

Narodil se v Praze, kde na konzervatoři studoval hru na kontrabas a po krátkém angažmá v operním orchestru v belgických Antverpách hrál na pozoun a kontrabas u vojenských hudeb v Praze, Plzni a ve Vídni a toužil se stát vojenským kapelníkem.

Přání se mu splnilo v roce 1897, když byl k 1. lednu jmenován kapelníkem hudby 75. pěšího pluku v Jindřichově Hradci. Plukovní hudba pod jeho vedením pořádala oblíbené promenádní koncerty v městských sadech, na jejichž program začal nadaný kapelník zařazovat také své vlastní skladby. Hudebním svátkem se staly tzv. filharmonické koncerty, ještě během prvního roku svého působení v Jindřichově Hradci se ujal i nastudování Smetanovy opery Dalibor. Brzy se kapela pětasedmdesátníků pod jeho vedením stala známou a žádanou a byla často zvána k pohostinským vystoupením nejen do blízkého okolí, ale i do Tábora, Českých Budějovic, Německého Brodu, Waidhofenu a řady dalších měst. V letech 1906-1910 působil se svou hudbou v Praze a po dvouletém pobytu v Jindřichově Hradci také v Salcburku, kde prováděl i náročná díla světových hudebních skladatelů, mezi nimiž nechyběli Beethoven, Mozart či Wagner.

V solnohradské metropoli ho zastihla mobilizace a musel nastoupit neplacenou dovolenou. V roce 1917 vstoupil do aktivní služby u 75. pěšího pluku, s nímž se dostal nejprve na ruskou, koncem léta téhož roku pak na italskou frontu. V posledním válečném roce byl převelen do Debrecína, kam byl z Jindřichova Hradce přemístěn náhradní prapor pluku, a stal se tam velitelem jídelny a později správcem plukovního muzea.

Po válce žil od listopadu 1918 opět v Jindřichově Hradci, byl jmenován kapelníkem hudby 29. pěšího pluku československé armády, v hodnosti kapitána odešel v roce 1926 na odpočinek. Dále však působil jako populární hudebník a uznávaný odborník v několika jindřichohradeckých hudebních tělesech.

Zkomponoval na padesát hudebních děl, zejména vojenských pochodů, mezi nimiž nechyběl pochod jindřichohradeckého pěšího pluku, a dalších skladeb pro vojenskou dechovou hudbu i symfonický
orchestr. Kromě toho skládal i hudbu inspirovanou místy pobytu, jako byla Jindřichohradecká polka nebo valčík Na krásném zeleném Salzachu, nebo významnými osobnostmi jako například pražským primátorem, jemuž věnoval Pochod Dra. K. Groše, nebo jindřichohradeckým starostou a jeho chotí, pro které zkomponoval Mertův pochod a mazurku Matylda. Některé jeho skladby byly nahrány na gramofonové desky, některé vyšly tiskem.

Alois Praveček | 10. 1. 1880 – 19. 5. 1957 | HOUSLISTA, DIRIGENT a SKLADATEL

Narodil se v Hrobech nedaleko Chýnova v muzikantské rodině. Jeho dědeček i otec byli řídícími učiteli a řediteli kůru, takže mohl získat dobré hudební základy a brzy také sám začal aktivně hrát. Učil
se na housle u svého strýce Hynka Vacka v Soběslavi, později studoval u Antonína Bennewitze. V devatenácti letech se poprvé představil jako skladatel, když se 12. července 1899 hrál v Praze jeho valčík První kvítek.

Po ukončení studia působil jako komorní houslista hraběnky Kolowratové, v roce 1901 nastoupil na místo klarinetisty a houslisty k hudbě jindřichohradeckého 75. pěšího pluku. Vynikl nejen jako primista kapely, ale i jako první houslista smyčcového kvarteta. V roce 1906 přesídlil s plukem do Prahy, kde byl o dva roky později jmenován plukovním bubeníkem a stal se dirigentem úspěšné vojenské hudby. V roce 1910 se opět vrátil do Jindřichova Hradce, kde zdárně pokračoval v nastoupené kariéře, už za dva roky byl ale pluk přemístěn do Salcburku. V „městě Mozartově“ se kapela stala neodmyslitelnou součástí tamějšího hudebního života. Tzv. salonní orchestr pod jeho taktovkou pravidelně vystupoval v hotelu Mirabell, velké obliby dosáhl svou skladbou Mirabellský valčík, který záhy vyšel tiskem jak v Salcburku, tak v Jindřichově Hradci.

První světová válka ho zavedla nejprve zpět do Jindřichova Hradce, ale odtud v srpnu 1914 na východní frontu, kde s hudbou sloužil u sanitního oddílu. Koncem roku se vrátil do Jindřichova Hradce, kde v důsledku válečných ztrát musel vytvořit novou plukovní hudbu, s níž opět odjel na frontu. Po bitvě u Zborova se s plukem dostal na italskou frontu, v listopadu 1918 se již definitivně vrátil do Jindřichova Hradce, kde se pak stal dirigentem hudby 29. pěšího pluku československé armády. Svou kariéru vojenského muzikanta ukončil v roce 1925, kdy odešel do výslužby.

Hudbě se však věnovat nepřestal, v Jindřichově Hradci působil jako pedagog, houslista i dirigent Hudební jednoty, aktivně se zapojil do činnosti tzv. Jindřichohradecké opery, skládal vlastní kompozice. Vytvořil na osm desítek skladeb a na třicet doprovodů sokolských cvičení. Pro jindřichohradecké gymnázium například složil pochod Pod novým praporem, místnímu hasičskému sboru věnoval pochod Tryskem k cíli, u příležitosti sjezdu bývalých Pětasedmdesátníků, na jehož organizování se jako přední funkcionář tohoto veteránského spolku aktivně podílel, Jubilejní pochod. Několik jeho hudebních děl nahrál rozhlasový orchestr a vysílal i Československý rozhlas.

Kurt Adler | 1. 3. 1907 – 21. 9. 1977 | PEDAGOG a DIRIGENT

Narodil se v Jindřichově Hradci v rodině židovského spolumajitele textilní továrny. Dětství prožil ve svém rodném městě, kde se vzdělával u soukromých učitelů v německém jazyce, zkoušky absolvoval v německé obecné škole v Radouňce u Jindřichova Hradce a v Sušici, odkud pocházela jeho matka. V jindřichohradecké židovské obci získal základy hudebního vzdělání, jeho učitelem zde byl synagogální kantor J. Fürnberg.

Před koncem první světové války se rodina přestěhovala do Atzgersdorfu u Vídně, v rakouské metropoli studoval na gymnáziu a zdokonaloval se ve hře na klavír u nejlepších vídeňských učitelů. V roce 1925 zahájil studia na filozofické fakultě vídeňské univerzity, kde se věnoval zejména hudební vědě. V roce 1927 nastoupil na místo asistenta dirigenta berlínské opery a dále studoval hudbu u prof. Weigla v Salcburku. O dva roky později se stal dirigentem německého divadla v Praze, kde působil rovněž jako hudební pedagog. V roce 1932 se jako dirigent vrátil do Berlína, kde ho zastihl nástup nacismu, proto odešel nejprve do Vídně a ještě v roce 1933 do Kyjeva, kde získal místo dirigenta tamní Státní opery. Po dvou letech přesídlil do Stalingradu, kde působil jako pedagog na konzervatoři, ale zejména založil Stalingradskou filharmonii, v jejímž čele stál jako ředitel a dirigent do roku 1937. V následujícím roce se vrátil do Vídně, odkud záhy emigroval do USA.

Několik let se živil jako klavírista a hudební pedagog, v roce 1943 nastoupil místo asistenta dirigenta Metropolitní opery v New Yorku, o dva roky později se stal jejím sbormistrem a od roku 1951 stálým dirigentem. V této roli debutoval 12. ledna 1951 při inscenaci Mozartovy opery Kouzelná flétna, za dirigentským pultem tu pak absolvoval dalších 340 představení. Kromě práce dirigenta nejprestižnějšího operního divadla na světě, kterou vykonával až do roku 1973 a která představuje vrchol jeho kariéry, vystupoval i na samostatných klavírních koncertech.

Ovládal osm jazyků, věnoval se rovněž ediční a publikační činnosti. Z jeho odborných prací vyniká především kniha Umění doprovázet a cvičit, z edic pak pětidílná Operní antologie, velmi zajímavá je také kniha Písně mnoha válek, do níž zařadil i několik českých skladeb, například Škroupovu Kde domov můj nebo několik písní Ježkových. Zemřel v městečku Butler u New Yorku.