Spisovatelé a divadelníci IV. (Nezapomenutelné osobnosti Jindřichova Hradce)

Jindřichův Hradec byl již od konce 13. století důležitým centrem kultury. Zpočátku ji rozvíjela zdejší vrchnost na svém dvoře i podporou školství a mecenášstvím jednotlivých osobností. Byli to páni z Hradce, kteří do města povolali jezuity a založili slavné jezuitské gymnázium, které vychovalo řadu literátů a proslulo i divadelními představeními. Byli to Černínové, kteří realizovali úmysl založit ve městě tiskárnu, která kolem sebe a týdeníku Ohlas od Nežárky soustředila početnou skupinu spisovatelů. Historické jádro města, zámek a rybník Vajgar se staly inspirací známým básníkům i prozaikům.

Nora Hausková | 25. 3. 1875 – 25. 3. 1936 | SPISOVATELKA

Narodila se v Jindřichově Hradci. Vnučka bývalého starosty Ignáce Moravce zde prožila celý svůj život. Od roku 1903 byla trvale upoutána na lůžko a starala se o ni její sestra. Pod pseudonymy A. Žalenský, Nora Denis, Prokop Olšina přispívala prozaickými texty a povídkami již od konce 19. století do Ženského světa, Osvěty, Zlaté Prahy, Lumíru, Zvonu, Besed lidu, Rozhledů času a dalších periodik. Samostatně vydala román Pouhý klam, povídky Růžové mlhy na lukách a stylizovaný deník Z přítomnosti, jenž je plastickým obrazem Jindřichova Hradce. Přímo z okna nad věžičkou v Růžové ulici v něm líčí zdejší „lidské mraveniště“. Knihu dedikovala spisovatelce Růženě Svobodové. Její divadelní hru Moje robátko uvedla v Jindřichově Hradci v roce 1935 Koprolínova divadelní společnost, nastudování se dočkala i hra Zásvity štěstí. Nora Hausková zemřela a je pochována v Jindřichově Hradci. Spisovatelka založila při spolku Svatobor fond Nory Hauskové, z jehož úroku byla každý rok v den její smrti udělována cena 500 Kč autorovi, jehož próza nejvíce budí lásku a soucit ke zvířatům, stromům a rostlinstvu.

Bohdan Václav Liška | 8. 12. 1855 – 27. 9. 1935 | FOTOGRAF a DIVADELNÍK

Narodil se v Praze jako syn akademického malíře Josefa Theodora Lišky, rodina se pak přestěhovala do Jičína, kde se v šedesátých letech 19. století učil u fotografa Huga Tichého. Po vyučení se vypravil na vandr, prostředky na obživu si vydělával malováním, neboť po otci zdědil výtvarné nadání.

V roce 1873 začal pracovat ve znojemském ateliéru Theodora Šantrůčka, jenž měl svou filiálku také v Jindřichově Hradci, kde se Liška v roce 1877 usadil a vedl ji do konce dubna 1883. V polovině května téhož roku otevřel svůj vlastní ateliér, který brzy nabyl vynikající pověsti a velmi dobře prosperoval. V roce 1891 zřídil nový moderní ateliér v zahradě domu v Kmentové ulici č. 83, kde bydlel, a v roce 1908 pak koupil celý dům.

Hlavní náplň jeho fotografické práce tvořilo zhotovování běžných ateliérových fotografií, dokumentace významných událostí v Jindřichově Hradci, velmi cenné jsou jeho dobové fotografie města. Proslulými se stala jeho výtvarně pojatá tabla, při jejichž tvorbě využíval nejen svých fotografických dovedností, ale i schopností malířských. Za své fotografie získal řadu ocenění na rozličných výstavách v Čechách, na Moravě i v zahraničí, například medaili v Londýně roku 1906. Své řemeslo vykonával po celý život, počátkem třicátých let 20. století se však ve zvýšené míře věnoval malířské tvorbě. Svou poslední fotografii, skupinu abiturientů místního gymnázia z roku 1885, zhotovil v červenci 1935.

Tento nejvýznamnější jindřichohradecký fotograf byl také nadšeným obdivovatelem divadla. Na sklonku sedmdesátých let 19. století se scházel s několika přáteli v hostinci v Klášterské ulici, kde s nimi hrál loutkové divadlo, k němuž sám z chleboviny modeloval hlavičky loutek. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let pak začal v měšťanské besedě hrát skutečné divadlo a patřil také ke skupince nadšenců, kteří v roce 1881 založili jindřichohradecký ochotnický divadelní spolek Jablonský. Bohdan Václav Liška patřil k jeho klíčovým protagonistům. Byl vynikajícím hercem, jenž nechyběl na jevišti téměř při žádné inscenaci. Již v září 1893 při 106. představení oslavil své jubilejní sté vystoupení, a to v Bozděchově veselohře Zkouška státníkova. Naposledy hrál v dubnu 1921 v Paní mincmistrové od Ladislava Stroupežnického. Kromě hraní navrhoval a maloval kulisy a dekorace k jednotlivým představením. Jako dovedný malíř se pak často uplatňoval při tvorbě dekorací při
plesech ochotnické jednoty i při Národních besedách.

Milena Kolmanová | 5. 12. 1910 – 18. 3. 2006 | BÁSNÍŘKA I PROZAIČKA

Narodila se v Zahrádkách u Jindřichova Hradce. Nadaná autorka publikovala své první básně související s Jindřichovým Hradcem ve zdejších týdenících Zájmy Českomoravské vysočiny a Ohlas od Nežárky. V roce 1942 vydala první sbírku veršů Jaro v chlebníku, navázala v roce 1944 povídkami Nebeská svatba a romány Živa je naděje a Otevřeno. Nadějné literární začátky mladé evangelické autorky přijímané pochvalnou kritikou přerušil zákaz publikování. Další dílo Kruh z maličkých vyšlo v Jindřichově Hradci až v roce 2001. Zemřela v Bratislavě.