Spisovatelé a divadelníci V. (Nezapomenutelné osobnosti Jindřichova Hradce)

Kniha Nezapomenutelné osobnosti v historii města Jindřichův Hradec vypráví o personách veřejného i neveřejného života, které svými rozhodnutími, činy a názory přivedly vědomě a třeba také nevědomky město nad Vajgarem k jeho současné podobě.

Čtenářům portálu Hradecžije budou v letošním roce, ve spolupráci s Informačním centrem Jindřichův Hradec, postupně představeny všechny kapitoly této knihy.

Jindřichův Hradec byl již od konce 13. století důležitým centrem kultury. Zpočátku ji rozvíjela zdejší vrchnost na svém dvoře i podporou školství a mecenášstvím jednotlivých osobností. Byli to páni z Hradce, kteří do města povolali jezuity a založili slavné jezuitské gymnázium, které vychovalo řadu literátů a proslulo i divadelními představeními. Byli to Černínové, kteří realizovali úmysl založit ve městě tiskárnu, která kolem sebe a týdeníku Ohlas od Nežárky soustředila početnou skupinu spisovatelů. Historické jádro města, zámek a rybník Vajgar se staly inspirací známým básníkům i prozaikům.

Josef Šimánek | 16. 3. 1883 – 16. 11. 1959 | REDAKTOR, SPISOVATEL a SKAUT

Narodil se v Jindřichově Hradci v rodině úředníka městské spořitelny, vystudoval filozofickou fakultu pražské univerzity, kde získal doktorát. Působil v Praze jako redaktor, knihovník a vrchní odborový rada. Stal se uznávaným básníkem a prozaikem, do svých děl promítal svou lásku k přírodě, k rodnému kraji i klasickému umění a architektuře. V jeho tvorbě se často objevovaly antické motivy, tajemné síly a záhadné problémy prostoru a času. Ve svém románu Bílá paní se inspiroval známou jindřichohradeckou legendou, v díle Háj satyrů přírodou Jindřišského údolí. Ve čtyřicátých letech 20. století chystal sbírku básní věnovanou Jindřichovu Hradci, z níž byly nakonec pouze časopisecky otištěny některé básně. Jeho přáteli byli grafik Josef Váchal, výtvarnice Marie Teinitzerová, literární historik Ferdinand Strejček a operní pěvkyně Ema Destinnová. Zemřel a je pochován v Praze.

Jindřich Šimánek | 8. 8. 1875 – 16. 5. 1938 | ŘEDITEL SPOŘITELNY I SKAUT I DIVADELNÍK

Starší bratr Josefa Šimánka pracoval po studiích v Jindřichohradecké spořitelně, kde zastával funkci účetního ředitele. Působil v místním Sokole, v letech 1903-1904 byl náčelníkem a poté vzdělavatelem. Po válce se angažoval s bratrem Josefem ve skautingu a stal se předním propagátorem této myšlenky. V letech 1901-1920 byl pokladníkem divadelní jednoty Jablonský, později jejím předsedou. Svou literární činnost soustředil spíše do časopiseckých článků, které otiskoval převážně v týdeníku Ohlas od Nežárky a ve třicátých letech též v Zájmech Českomoravské vysočiny. Samostatně vyšlé drobnější práce věnoval vzpomínkám a memoárům, mezi nimi vynikl např. Pamětní lístek k 30. výročí založení ochotnické jednoty Jablonský, Po stopách ochotnického divadla v J. Hradci nebo vzpomínky na Bohdana Václava Lišku. Zemřel v Praze u svého bratra, pochován je v Jindřichově Hradci.

Emanuel Miřiovský | 24. 12. 1846 – 10. 1. 1911 | PEDAGOG I SPISOVATEL

Narodil se v Jindřichově Hradci v rodině krupaře, od roku 1852 zde navštěvoval hlavní školu a v letech 1857-1865 gymnázium. Po maturitě studoval češtinu a němčinu na pražské univerzitě, kde uplatnil svůj literární talent a už od roku 1866 mu vycházely básně v časopisech.

V roce 1868 nastoupil na místo vychovatele u barona Villaniho ve Střížkově u Benešova. Jeho povídky a básně se objevily v Lužničanu, Almanachu českého studentstva, Květech ad., tiskem vydal básnickou skladbu Márinka a Básně. Od roku 1871 učil na gymnáziu v Litomyšli, pak ve Strážnici a v Olomouci, kde redigoval literární přílohu Beseda, v níž otiskl i několik svých literárních prací. Rovněž v Prostějově, kde učil v letech 1874 -1876, redigoval týdeník Prostějovské noviny, pro který psal fejetony, povídky i poučné články. V roce 1876 se stal učitelem na reálce v Pardubicích, od roku 1882 učil na gymnáziu v Praze, v říjnu 1885 začal působit na učitelském ústavu v Hradci Králové.

Básně mu otiskovaly Květy, Osvěta, Lumír, Zlatá Praha ad., psal literární a hudební referáty, vycházely jeho sebrané spisy, veršovaná povídka Šimon kostelník aj. V časopise Naší mládeži uveřejňoval poučné články z české historie, překládal, v roce 1897 vydal učebnici Repertorium jazyka českého. Byl jedním z aktérů společnosti jindřichohradeckých rodáků Bajgar, psal oslavné básně k výročí gymnázia. V roce 1908 byl jmenován školním radou, odešel do penze a následujícího roku se přestěhoval do Prahy.

Marie Kršková | 12. 6. 1894 – 20. 3. 1979 | SPISOVATELKA I FOLKLORISTKA

Narodila se v rodině Šerých v Ševětíně u Českých Budějovic. Po studiích působila jako učitelka v blatských obcích Bošilci a Borkovicích. Provdala se za Václava Kršku, školního inspektora v Jindřichově Hradci, a v roce 1926 se do města přistěhovala. Žila zde až do roku 1958, kdy se se svým nemocným synem přestěhovala do domova důchodců v České Olešné.

V Jindřichově Hradci se v období první republiky zapojila do společenského života, v Ohlase od Nežárky publikovala řadu fejetonů. Ve svých dílech prostřednictvím blatského nářečí zachycovala obrázky rodného kraje, povídky otiskovala v novinách a časopisech a vyprávěla v rozhlase.

Její dílo bylo vydáno ve třech sbírkách. Nejprve vyšly v roce 1950 pod názvem Rozprávky povídky, které autorka nasbírala za své učitelské působnosti v blaťáckém kraji a původně otiskovala od roku 1941 v Lidových novinách a Jihočeské jednotě. V povídkách publikovaných v roce 1957 pod názvem Dobráci, filuti a meláci se odrážel svérázný život zemědělců i staré tradice jihočeských Blat. Při příležitosti 80. narozenin autorky a lidové vypravěčky vydalo českobudějovické nakladatelství Růže v roce 1974 v úplnosti rozsáhlý soubor publikovaných i nepublikovaných povídek pod názvem Blatské rozprávky. Marie Kršková zemřela v České Olešné a je pohřbena v Jindřichově Hradci

Autoři textů: PhDr. Štěpánka Běhalová, Ph.D. a PaedDr. František Fürbach

Spoluautoři: Mgr. Vladislav Burian a MgA. Jakub Valášek

Vydavatel knihy je Město Jindřichův Hradec. Textové a fotografické podklady jsou ze sbírek Muzea Jindřichohradecka. Využít je lze na základě autorského zákona výhradně jen se souhlasem vlastníka.

Kniha je v prodeji v Informačním středisku v Panské ulici za 390 Kč.

Předchozí části: