Aktuálně

Sportovci III. | Nezapomenutelné osobnosti Jindřichova Hradce

Kniha Nezapomenutelné osobnosti v historii města Jindřichův Hradec vypráví o personách veřejného i neveřejného života, které svými rozhodnutími, činy a názory přivedly vědomě a třeba také nevědomky město nad Vajgarem k jeho současné podobě.

Čtenářům portálu Hradecžije budou v letošním roce, ve spolupráci s Informačním centrem Jindřichův Hradec, postupně představeny všechny kapitoly této knihy.

Na březích rybníku Vajgar v Jindřichově Hradci se provozovala řada tradičních sportů. Z nejstarších to bylo především veslování, plavání, bruslení, cyklistika, turistika, později též lehká atletika, hokej, fotbal a box. Právě v těchto sportovních odvětvích vyrostla řada významných sportovců. Největší úspěchy dosáhli v minulosti zejména jindřichohradečtí veslaři, krasobruslaři, lehcí atleti a hokejisté.

Ebba Jahnová | 22. 9. 1898 – 28. 5. 1966 | SOKOLKA a PROFESORKA

Narodila se v roce 1898 v Novém Jáchymově jako dcera hutního lékaře. Po studiích na gymnáziu Minerva v Praze a klasické filologie na Univerzitě Karlově byla profesorkou na gymnáziu v Turčianském Svatém Martině s úředním působištěm při státním gymnáziu v Mladé Boleslavi. Od 1. září 1930 do roku 1937 působila na gymnáziu v Jindřichově Hradci, kde vyučovala latinu a dějepis. Z Jindřichova Hradce odešla v roce 1937 krátce po smrti zdejšího ředitele gymnázia Ferdinanda Hoffmeistera na vlastní žádost na gymnázium do Pardubic, odkud její rodina pocházela.

Během svého sedmiletého působení v Jindřichově Hradci se aktivně zapojila do zdejšího veřejného života a zanechala za sebou nesmazatelný odkaz. Byla činnou členkou několika spolků, například spolku Přátelé starého J. Hradce, Československé jednoty nebo jednatelkou táborského odboru spolku československých profesorů. Jako zapálená sokolka pracovala v místní organizaci, v letech 1931-1933 byla náčelnicí zdejší ženské složky Sokola, poté župní náčelnicí táborské župy Jana Žižky z Trocnova. Byla též činnou členkou jízdního odboru Sokola a propagátorkou lyžování. Lyžařskou přípravu zavedla do provozovaných sokolských sportů a se svými žačkami jezdila na lyže do Nového Města na Moravě. Připravila rekordních 120 členek místního ženského odboru Sokola na slet v roce 1932. Ve své sokolské činnosti pokračovala i v Pardubicích. Svou lásku k umění promítla do sbírání exlibris a činnosti v pardubickém Spolku sběratelů a přátel exlibris.

Publikovala a přednášela řadu témat souvisejících s regionem, např. Čeští spisovatelé a Jindřichův Hradec, Jindřichův Hradec v literatuře nové doby, K Jiráskovým stykům s Jindřichovým Hradcem. V roce 1936 připravila v souvislosti s oslavami ženského odboru Sokola přednášku a brožuru Čtyřicet let ženského Sokola v Jindřichově Hradci, odrazem jejího vztahu ke sportu byla přednáška Atletika ve starém Řecku. Po smrti ředitele jindřichohradeckého gymnázia Ferdinanda Hoffmeistera v roce 1936 o něm publikovala příspěvky. Nejvýznamnější publikační aktivity jejího pardubického období jsou poznamenány válečnými prožitky. V roce 1945 vydala publikaci Symbolická a válečná exlibris. O dva roky později věnovala svému bratrovi, kterého popravili nacisté, publikaci In memoriam JUDr. Hyacinta Jahna. Zemřela v Pardubicích.

Libuše Petzlová | 4. 5. 1915 – 10. 11. 2008 | CVIČITELKA I SOKOLKA

Narodila se v Jindřichově Hradci do sokolské rodiny. Její dědeček Josef Školaudy a jeho bratr Vojtěch byli zakladateli místní Tělocvičné jednoty Sokol. Jeho členkou byla i Libuše, která se již v šestnácti letech stala pomahatelkou, krátce nato složila cvičitelské zkoušky a byla zvolena okrskovou náčelnicí. Vystudovala zdejší gymnázium a pracovala jako praktikantka v pojišťovně. V roce 1938 se provdala za vrchního účetního tajemníka městského úřadu Františka Petzla, který byl reprezentantem Veslařského a bruslařského klubu Vajgar.

V letech druhé světové války se Petzlovi po zákazu činnosti Sokola setkali s nacistickou perzekucí. František Petzl nepodepsal přihlášku k německé národnosti a musel opustit zaměstnání a nakonec i město. Petzlovi se odstěhovali do Strakonic, kde se jim narodila dcera, která záhy onemocněla dětskou infekční obrnou. Tehdejší neznalost léčby choroby přivedla Libuši Petzlovou k zájmu o zdravotní tělocvik, její zkušenosti využil později MUDr. Pokorný v Janských Lázních, s nímž společně vypracovala systém léčebných cviků pro doplnění lázeňské procedury.

Po osvobození se rodina vrátila do Jindřichova Hradce a zapojila se do sportovního života. Libuše Petzlová byla 28. května 1945 zvolena náčelnicí tělocvičných jednot a v této funkci zůstala po tři desetiletí. Od září 1945 učila na obchodní akademii češtinu, občanskou nauku a tělocvik a dálkově studovala Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích. Také ona onemocněla v roce 1948 obrnou, díky této zkušenosti vypracovala později metodu předloženého aktivního odpočinku. Od roku 1949 vyučovala na 2. základní škole, později na Zemědělské technické škole, kde působila až do důchodu. Šest let přednášela na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích metodiku tělesné výchovy, stala se poradkyní pro zdravotní tělesnou výchovu při ministerstvu školství. Propagovala léčebnou tělovýchovu a zvláštní tělesnou výchovu. Byla též dobrovolnou tělovýchovnou pracovnicí, cvičitelkou, metodičkou, trenérkou, rozhodčí sportovní gymnastiky a plavání a autorkou pódiových a hromadných skladem i odborných publikací. Byla držitelkou řady vyznamenání a diplomů. Svou aktivní činnost ukončila v lednu 1995 zápisem do pamětní knihy Sokola. Jedna z nejvýraznějších osobností jindřichohradeckého poválečného sportu zemřela ve věku 94 let v Praze.

Autoři textů: PhDr. Štěpánka Běhalová, Ph.D. a PaedDr. František Fürbach

Spoluautoři: Mgr. Vladislav Burian a MgA. Jakub Valášek

Vydavatel knihy je Město Jindřichův Hradec. Textové a fotografické podklady jsou ze sbírek Muzea Jindřichohradecka. Využít je lze na základě autorského zákona výhradně jen se souhlasem vlastníka.

Kniha je v prodeji v Informačním středisku v Panské ulici za 390 Kč.

Předchozí části: